Hugh Howey: Prach

2. 09. 2018 - Doba čtení: 3 minut

Tento díl navazuje na první, a jak jsem již psal, druhý díl je spíš vsuvkou doplňující spíš historická fakta (je to nutná spojka – nepodceňovat). Dneska opravdu nečekejte nic o obsahu, protože ať bych napsal skoro cokoliv, prozradím některou z důležitých zápletek v jednom ze sil.

Hmm… pustím ven jen to, že se prostě z osmnáctky provrtají jinam. Pak… už to nejde… prostě nemůžu nic říct. Tak už jen pár řádků k celkovému pojetí tématu, které je podobné studené válce z minulého století.

Hlavní důvod, proč se to věchno stalo: zničím raději celou planetu a s tím i svého nepřítele než aby on zničil mě. Až tohle udělám, prostě se nechám zmrazit na několik set let, počkám dokud se s tím atomovým spadem a nanoroboty (pravděpodobně) Země popere. Pak se nechám probudit a s pomocí sila obnovím populaci. Ta logika je celé zvrácená a pravděpodobně odpovídá uvažování lidí, kteří mají moc. Proto je tak nebezpečná a… aktuální.

Pokud se Vám postapo téma líbí, přečtěte si např. sérii Metro, kde lidé se světem zatočili stejně.

Shrnu-li všechny tři knihy, rozhodně to byla dobrá volba. Výborně se četly, děj běžel a když autorovi odpustíte (alespoň pro mě) drobné nelogičnosti, budete velmi spokojeni.

 

[wp-review]

[views][ratings]