Žil byl jeden králík. Ani velký ani malý. Prostě tak akorát velký.
Putoval světem sám. Prožíval lecjaká dobrodružství.
V jedné hospodě ho málem sežrali upíři, ale naštěstí mu pomohla želva. Přesto tam ztratil jednoho z přátel. Dál už to nabralo rychlý spád. Byl přítomen u zvláštního porodu, ze kterého nevzešlo nic dobrého. Prokousal se spoustou nepřátel. Ale nakonec ho málem přemohlo něco docela jiného.
Začalo to ale úplně jinak. Králík takhle včera cestoval vlakem. Jízda mu ubíhala celkem rychle a i po předchozí kratší cestě autobusem byl celkem svěží. Občas koukal z okna ven, jak se okolí rychle míhá, občas prostě jen tak ležel na sedadle. Jednou měl takovou menší krizi, tak si malinko schrupnul. Když se zase probudil, venku začalo trochu poprchávat.
Pak se to ale stalo. Chvíle nepozornosti a králík sklouzl za sedačku! Snažil se vyškrábat ven, ale nepovedlo se mu to. Snažil jsem se mu pomoct zpět nahoru, ale cílová stanice se blížila tak rychle. Nedařilo se mi zvednout sedačku, držela jako přibitá. Obrátil jsem se k druhé sedačce a zkusil zvednout tu. Nešlo to. Trochu odtáhnout a pak zvednout – a už šla zvednout. Vrátil jsem se ke králíkovi a sedačce, pod kterou byl. Odsunout a zvednout… A králík byl venku! A to už jsme přijížděli do Ústí. Sláva! Králík je zachráněn. Tak jsem ho vrátil na jeho místo, do knížky.
A tak jsem málem přišel o svou oblíbenou záložku do knížky.