Metro 2033 – dočteno!

29. 04. 2016 - Doba čtení: 4 minut

„Kdo je tam? Hej, Arťome, prověř to!“
Arťom neochotně vstal ze svého místa u ohně, přehodil si automatickou pušku ze zad na hruď a vykročil do tmy. Na samém kraji osvětleného prostoru se zastavil, úmyslně hlučně odjistil a chraptivě zavolal: „Stát! Heslo!“
Před minutou slyšeli z temnoty zvláštní šustění a nesrozumitelné mumlání. Teď se ozvaly spěšné cupitavé kroky. Někdo utíkal do hlubin tunelu.

Takhle začíná Metro 2033 ruského autora jménem Dmitry Glukhovsky. První řádky mě prostě musí chytnout, knížka se nesmí do půlky rozjíždět. A Metro 2033 mě chytlo.

(Tohle ale rozhodně nebude obvyklá knižní recenze. Nenajdeš tu, o čem kniha je atp. – to si přečti jinde. Zde budu popisovat jen své dojmy z knihy.)

Tedy, první, co mě zarazilo, byl autorův styl. Byl jsem překvapen dlouhými větami a odstavci, na nic takového jsem u Stephena Kinga nebyl zvyklý. Ze začátku to také byla spousta jmen stanic metra. Nevěděl jsem, zda jsou důležité nebo ne. Až někde v půlce knihy jsem se podíval na mapu moskevského metra a všechno mi bylo jasnější – zmiňované členění, Okruh atp.

Na druhou stranu, je to čistokrevná post-apokalyptická drsňárna, které já mám prostě rád. Svět, za který si lidé mohou sami (stejně jako např. v Temné věži), nové živočišné druhy, spolky a vlády. Žije se tu těžce, umřít se dá velmi snadno. Často i na čtenáře padnou chmury z toho, když si představí, jak hlavní hrdina sedí v absolutní tmě, jen u malého ohně, uprostřed nástupiště jedné ze stanic metra… V některých knihách také narážím na nelogičnosti v chování, které hlavní postavy tohoto žánru dělají – tady prostě ne = dobře napsáno i po psychologické stránce.

Momentálně čtu druhý díl, tzn. že u mě kniha uspěla. Své hodnocení jsem rozdělil do několik, možná nezvyklých, částí, které se asi dost liší od standardních hodnocení na knižních webech. Celkově tedy 74 % – určitě stojí za přečtení. Pro fanoušky post-apokalyptického sci-fi nutnost.

 

[wp-review]

[views][ratings]