Niel Gaiman: Nikdykde

24. 01. 2020 - Doba čtení: 4 minut

Obal knihy Nikdykde se mi vůbec nelíbí. Přesto jsem se po přečtení záložky do čtení pustil. Fantasy, které není jen čistokrevné fantasy plné rytířů, čarodějů a králů. Ale i v češtině si užijete skvělá jména a přezdívky, jako třeba Dvířka, Hunter, Markýz a tak podobně.

Pod ulicemi Londýna je svět, o kterém se většině lidí nikdy ani nesnilo. Město nestvůr a světců, vrahů a andělů, rytířů v brnění a bledých dívek v černém sametu. To je Londýn lidí, kteří propadli trhlinami. Richard Mayhew je mladý úředník, který se s tímto jiným Londýnem seznámí víc, než je mu příjemné.

První, co mě na knize překvapilo, byl autorův styl. Je hodně podobný  tomu od Stephena Kinga, což je super. Žádné krucánky, extra zdlouhavé popisy.

Linka příběhu je jasná a nikde moc neodbočuje. Zachraňovat svět nebudete (i když), spíš to bude o vyšetřování vraždy. Dál v knize není nadměrné množství nepodstatných postav – což fakt kvituji (oproti Blackoutu – tam to byl opruz),

Několikrát jsem si říkal, že vlastně v tomhle Podlondýně bych klidně chtěl žít. Má to tam svůj řád, psaná i nepsaná pravidla, a oproti tomu volnost pohybu. A jakou postavou z knihy bych chtěl být? (Abych to celé neprozradil, tak…) Tím, kdo bydlí na střechách. I když obelstít smrt uměl někdo jiný…

Byť jsem na Nikdykde neměl tolik času (a četl jsem ji tedy dost dlouho), vždycky jsem se těšil na každých deset minut čteni. To už se mi dlouho nestalo.

V roce 1996 byl na motivy knihy natočen šestidílný seriál (na ČSFD má 75 %, na IMDb pak 7,2/10). A došlo i na komiksové zpracování.

Takže jestli máte rádi podobný druh fantasy (ten bez elfů atp.), je to pro Vás povinná četba.

[wp-review]