Už dlouho se mi nezdály sny, které bych si dobře pamatoval. Tentokrát byly dva a oba skautské.
První sen se odehrával na nějaké výpravě s oldskauty. Z louky jsme se prodrali mladým porostem borovic do vyššího smíšeného lesa a po cestičce pokračovali ke studánce. Její okolí bylo celkem upravené a pramen zdobila stříška. Většina se napila a pokračovali jsme dál, tentokrát již po širší cestě. Jen já se ještě jednou vrátil a napil se znovu.
Druhý sen byl trochu delší (aspoň se mi to tak zdálo) a poněkud akčnější. Odehrával se na nějaké skautské konferenci či setkání, kde jsem byl s Evžou. Hotel, kde jsme byli ubytovaní každý ve svém pokoji, stál trochu ve svahu, na louce a byl celý z kamene. Dovnitř se lezlo malým otvorem cca 40 x 40cm (všímáte si, že se pořád někudy prodírám uzkýma tunelama a podobně?). Následovala velká kamenná (jak jinak) hala s recepcí. Pokoje pak už byly zařízeny vcelku normálně. Å li jsme ven, pod hotel, kde stály plechové sklady. Samé nízké a kovové budovy. A když jsme byli mezi nimi, obloha se najednou rychle zatáhla a mezi sklady se přihnala vysoká vlna. Spadla kousek před námi. Všude bylo asi tři čtvrtě metru vody. Dobrodili jsme se zpět k hotelu, prolezli úzkým vchodem a šli do pokojů.
Za chvíli se situace skoro opakovala. Zase jsme byli venku, tentokrát tam ale Evža seděla v bílém favoritu. ❓ Opět vlna. Tentokrát spadla mnohem blíž a vody bylo víc. Pomohl jsem Evže z auta a opět jsme šli k hotelu. U něj jsme se zastavili a ohlédli se. Okny v jednom ze skladů jsme viděli „velké lidi“ (vysocí – asi 2,5 metru, už jsme je někde viděli nebo o nich slyšeli), jak jich asi deset stojí okolo něčeho hranatého. Napadl mě stůl nebo rakev…