Do konce roku se mi ještě zdálo několik snů. Celkem myslím čtyři. Dva jednu noc, dva druhou noc. Moc už si je nepamatuji, spíš jen útržek toho jednoho snu. A malá odbočka – na konci článku čeká další anketka.
Ten jeden sen byl celkem zajímavý – prostředím, lidmi i příběhem. Odehrával se někde na vojně. Seděl jsem na vojenské posteli v malé místnosti. Byl tu i Pirát a já měl radost, že jdu, na rozdíl od něj, za pár dní domů. On měl sloužit ještě rok. Místnost se nějak vyprázdnila a tak i já šel ven. Nakonec to nebyla místnost, ale jen na zemi posazená zelená plechová maringotka. Venku už všichni stáli na nástupu a tak já, jako poslední, jsem se šel omluvit veliteli, ne nepodobně jako na táboře.
Šli jsme si zaběhat (to se mi na vojně stalo jen dvakrát). Asi 30 nás vyběhlo nějakou polní cestou mírně do kopce – někam. Držel jsem se v zadní části skupinky. Potom najednou vedle mne někdo zkolaboval. Zůstalo nás s ním asi pět. Ostatní běžěli dál. Opatrně jsme ho zvedli a položili kousek stranou. Zkontrolovali jsme mu životní funkce. Dýchal pomalu a lehce. Někdo zavolal záchranku. Pak jsme se najednou všichni objevili v autě (tuším že to byl nějaký starý bílý golf) někde ve vesnici. Ten, který zkolaboval, už seděl v autě a odpočíval. Z dálky jsme slyšeli zvuk houkačky jak se záchranka blížila. Vydal jsem se jí naproti. Nejistě projela křižovatkou (mně v maskáči nevěnovala žádnou pozornost) a pak zastavila. Otevřely se dveře u řidiče a vyklonil se z nich… ano správně, řidič 😀. Zamával jsem na něj.
To je celé. Dál si tento sen nepamatuji nebo prostě takto skončil.
A teď ta slíbená anketka. Jak jistě víš, Madla má celkem nově přítele. Ale jak vlastně vypadá?