Na internetu je spousta obecných návodů, jak správně a bezpečně prodat auto do zahraničí. Ty návody jsou super do té doby, než se vás to týká osobně, tj. dokud takto auto neprodáváte sami.

Já chci prodat, on chce koupit. To by měl být základ vztahu. A jako třeba při koupi domu, i zde se může stát, že chvíli bude mít jedna strana vztahu výhodu. Jak to tedy udělat rozumně?

  Číst dále

Podařilo se mi skloubit všechny tři věci, o kterých to dnes bude, do jednoho nadpisu. To už se mi dlouho nepovedlo. A i když to bude o každém tom slově jen několik vět, přesto jsem se rozhodl o nich napsat, aby pro mne neupadly v zapomnění.

Nejdřív se vypořádám  s prvním slovem – výroční. Prostě a jednoduše, dnes je to přesně rok, co mám své auto. Rok od koupě. Za tu dobu se mnou najelo asi sedm tisíc kilometrů (při průměrné spotřebě 7,44 l/100km) a jedinou opravou byla výměna oleje a filtrů. Číst dále

Všem hrdinům, kteří raději mluví místo toho, aby konali. a kdo to odnese? Já? Ne. Vy, hrdinové? Ne.

V prvé řadě podotýkám, že nadpis tohoto článku myslím ironicky. Napadl mne včera večer, a tak jsem ho dnes použil.

Dneska to bude o všem, o všem možném, co se za posledních čtrnáct dní událo. Spíš v obrazech než slovech.

Číst dále

Tak dneska toho bude víc. Začnu trochu o autu a nakonec skončím u jednoho, vlastně dvou snů.
Takže k tomu autu. Dneska takové malé výročí cestou na noční lyžování (viz obrázek). Každý už asi víte, co je to za auto. Kdyby ne, tak se podívejte (odkaz už nefunguje). Ano, je jím Citroen Xsara. Nejpodobnější je si na páté až osmé fotce shora a to včetně barvy.

Dnes v noci se mi zdály dva sny, které na sebe tak nějak plynule navázaly. Začal jsem na nějakém krajském skautském setkání výchovných zpravodajů. Náš tým (já a můj dámský protějšek) musel nejprve na startu vyplnit, jak bude říkat třem barvám, které nám byly ukázány. Číst dále

Co má společného web Skautská křižovatka a moje služební Škoda Fabia? Oboje bych nejradši vyměnil, protože to stojí za prd.

Začnu služebním autem. Je to ono výše zmiňované auto, r. v. 2006, s motorem 1,2 HTP (40kW), provedení hatchback, výbava nějaká normální, najeto cca 50 tisíc kilometrů. Jízda po suché silnici – dobré. Jízda po mokré silnici – jde to. Jízda v zimě po sněhu nebo rozbředlém sněhu – nejde to. V zimě mi to auto připomíná mou starou Škodu 105L. Předek si jede kam chce. Pro stopětku s motorem vzadu normální, pro fábii s lehkým motorem vpředu taky normální. Tenhle motor, kterému chybí jeden válec ze standardních čtyř, je prostě lehký. Auto nedrží v zimě stopu, adheze skoro žádná, takže jediný rozdíl oproti stopětce je, že stopětka kopec vyjela popředu, kdežto fábie pozadu a ještě to není jisté. Takže moje resume – na zimu tohle auto nee.

A teď ona Skautská křižovatka. Číst dále

Dneska to bude snad o všem možném. O mém dalším snu, o plánu, o autu, o filmu, o wishlistu, o další GO,…

Ale postupně.

Jeden ze snů, které se mi dnes v noci zdály, se odehrával v noci v lese. Celkem řídký les, vzrostlé stromy. Bylo nás tu celkem asi šest. Okolo našeho nočního tábora hořelo asi pět ohňů. Jako ochrana před něčím, čeho jsme se báli, že v noci přijde (to asi to Stmívání za to může). Tábořiště leželo na rovině, na kraji kopce – spíš menšího srázu. Číst dále

Ano, ráno jsme se málem potkali. Já a avie a to čelně. Ráno, jako obvykle, si to jedu do práce. Vyjedu z vesnice směrem na Ústí. Po pravotočivé zatáčce hned za cedulí označující konec obce (pravý horní roh mapy) následuje rovinka, kde vpravo nedávno vyrostl nový rodinný dům. Opouštím obec a vjíždím na rovinku (rovinka to zas tak není – je tam taková drobná vlnka). V zatáčce ještě vidím kolonu aut v protisměru. Asi tři nákladní a dvě osobní auta. Zdálo se mi, že vidím, jak jedno nákladní auto předjíždí ostatní. Protože jsem dál pokračoval v jízdě, neměl jsem už takový rozhled, nevšímal jsem si toho. Číst dále

Jak už jsem dříve naznačil, dny mé pastelově hnědé Škody 105L jsou sečteny. Minulý týden v pondělí večer jí potkalo natažení na korbu a přikurtování. Věc trochu komplikovaly klíčky, spíš jejich nepřítomnost (půjčil jsem je i se škodovkou, ale vrátily se o dva dny později) a taky pozdní hodina, protože mne ještě čekalo nezbytné „vykydání“ všech potřebných a nepotřebných věcí z auta. Od auta jsem šel celkem pětkrát, abych to vůbec všechno pobral. Neřekl bych, že toho tam bude tolik.

Druhý den ráno jsem se ještě za ní naposled nostalgicky podíval. Byla se mnou bez mála šest let, měli jsme za sebou 17 000 kilometrů a maximální rychlost 130 km/h. A nejdál se se mnou podívala asi do Adršpachu.

No nic, příběh jednoho auta končí, druhého začíná…

V sobotu odpoledne, po schůzi ohledně setkání vlčat a světlušek a návštěvě hradu Litice, jsme se vydali si na chvíli zalézt na Studenecké skály.  Pro Aničku a Evžu to bylo jedno z prvních lezení. Jako vždy, Blešák se ujal role hlavního jističe a záchranáře. Já jen fotil.

Lezla jen Anička (ta i dolů) a Evža, hned na začátek Jeřabinovou. Ta je myslím IV-. Šlo jim to moc dobře. Aspoň se neodřely jako já onehdá na jedné II. Myslím, že si posunuly hranici svých osobních možností zas o kousek dál… V Galerii brzy přibudou fotky z lezení a asi jako samostatné album.

A protože sobota byla celkem dlouhá a já se dostal do postele až v jednu, Číst dále

Středa a čtvrtek patřil výfuku mého auta. Ve středu jsem zkoušel sundat starý výfuk. Začal jsem po páté. V osm hodin se mi povedlo povolit teprve dva z pěti šroubů, pak přišla na řadu flexa a v devět už byly všechny matky pryč. Ale když jsme přidělávali nový výfuk zpátky povolil jeden šroub (načatý flexou).

Ve čtvrtek přišla na řadu vrtačka, odvrtat a dát nový. Opět v devět bylo hotovo a autíčko bylo opět pojízdné.

Pátek nic. Ráno jsem odjel brzy do Prahy a večer už byla je síla na odpočinek.

Sobota. Ha. Opět nic příjemnýho. Dopoledne jsem kopal brambory. Odpoledne celou rodinu čekalo trhání jablek. Zvládli jsme to celkem rychle. Pak jsme se ještě jeli se svou drahou polovičkou projet na kolech.

No a dneska jsem se odpoledne zase opravoval autíčko – zapojil jsem mlhovku, nějaký to kytování, nějaký to natírání. Snad jsem ho dobře připravil na technickou.

Taky jsem zjistil, že mi někdo u služebního auta lohnul anténu. 😖 Rádio moc nehraje… A ještě k tomu mi prasklo čelní sklo (které měnili v servisu ve čtvrtek – to bude pěkná reklamace 🙊 ).