Vůně hašlerek

Tuhle básničku jsem napsal před mnoha lety (2001) nejspíš v návalu nějaké můzy. Vznikla během několika minut a byla pro jednu slečnu s přezdívkou kelinka. Nebyla první ani poslední z těch, které jsem si zapsal za tu čtvrt hodinu. Takové hraní se slovy. Tahle slovní hříčka se jmenuje Sprcha.

Sprcha

Shora dolů teče voda,
od hlavy až po patu.

Přichází k nám nová móda,
sprchovat se v saku.

Nevím, jak to bylo dneska.
jestli móda zvítězila.

Doufám, že ses sprchovala
nahá, od hlavy až po patu.

…

To nejkrásnější, co mne zatím dnes potkalo, byla vůně hašlerek vždy, když jsem se v noci otočil k oknu…

Potřebuju pohladit po duši. Nechám si to vysvětlit a bude líp. Právě dohrávají Tučného a Pověste ho vejš a já si jdu lehnout. Snad se to spraví.