Před týdnem skončilo 21. výjezdní zasedání. Bylo celkem netradiční – ať už v přípravě a plánování, tak v ubytování i programu. Kdo tam nakonec nebyl, může teď jen tlouct hlavou do zdi a bědovat.
Ale vezměme to od začátku. Neuvěřitelně dlouho nebylo jasné, kam se vlastně pojede. Nakonec, po spoustě komplikací, to dopadlo na Červenou Vodu. Chalupa známá, leč přestavěná. Naposledy jsem tam byl asi před pěti lety. Takže co na tom bylo zvláštního?
Myslím, že jsme ještě nikdy neměli výjezdní se saunou, myčkou, kulečníkem a stolním fotbálkem. 🙂 A to bylo jen drobné vybavení našeho zázemí… Venku na nás čekala nově otevřená sjezdovka, prý vyhřívaná (nehřála) čtyřsedačka a slečna s Red Bullem. 🙂 A Bondy? Ten to radši vzal na běžkách oklikou.
Prostě jedno z těch trochu jiných výjezdních. Myslím, že příště to bude opět laděno do sportovna a pohody – jako minulý týden.
A teď k těm snům. Ano, bude jich víc.
V prvním snu jsem měl jít s Blešákem na start štafetového orientačního běhu, který začínal někde u letiště v Žamberku. Jenže start byl v devět hodin, a od deseti jsem se chtěl zúčastnit jakéhosi pochodu, který startoval také někde v Žamberku. Navíc bylo celkem teplo a já byl na běh vybaven mými těžkými pracovními kalhotami. Na startu, trochu neorganizovaném, nějaká paní vybírala startovné – 40 Kč. Platil jsem kovovou padesátkou. Potkali jsme tam i Mrkíva a myslím, že ještě někoho. 🙂
Druhý sen byl také zajímavý. Odehrával se někde na Vysočině, v zimě, a na skautském setkání – možná ObRoku. Od nás ze střediska tam bylo celkem pět lidí. Pamatuji si, že všude bylo spoustu sněhu a hodně to klouzalo. Tuším, že jedním z bodů programu bylo i hledání malého, zachumeleného smrčku (jeden pro každý oddíl). Na něj pak každý oddíl přivázal cedulku se svými cíli. Sen končil tím, že přijela Káťa – nebo spíš už odjížděla domů. Jela sama autem – tmavou felicií se středočeskou RZ a… volantem vpravo (pozůstatek z jednoho filmu z roku 1949, který jsem nedávno viděl).