Tak konečně o těch sociálních sítích

16. 08. 2016 - Doba čtení: 2 minut

Na úvod: jsem na Twitteru, Instagramu, Pinterestu, Flickeru, Soundcloudu, Whatsupu, Google +, ICQ, Gmailu a mnoha dalších sociálních sítích a službách.

A budu tam tak často, jak já uznám za vhodné. A kdy odpovím (odpovím-li vůbec) na nějakou zprávu, je jen na mně. Podobné to může být i s SMS.

To, že jsem si zprávu přečetl a neodpověděl, může mít hned několik příčin. Budu v tomhle upřímný k sobě i k Vám.

• Zpráva mi nestojí za odpověď. I to se může stát. Zpráva je prostě debilní.
• Zpráva nepotřebuje odpověď. Vyhodnotil jsem, že není potřeba reagovat. Jestli chcete odpověď, tak si o ni napište („Co Ty na to?“…).
• Nemám čas odpovědět. Zprávu jsme si prostě přečetl ve špatný čas. A pak se může stát, že na ni zapomenu. Přeci jsem jen člověk.
• Nechci odpovědět (nechci, abyste znali odpověď). Jo, prostě neasertivně neodpovím.
• Nechci odpovědět (trucuji). Ano, i já jsem náladový. Někdy dost. A vydrží mi to i mnoho dní.

Každopádně můj vztah k nahoře zmiňovaným sítím a službám je:

Jsou tu pro mě, ne já pro ně.

A ještě jedno video. O samozřejmosti moderních technologií v dnešním světě. Pro lidi, kteří se narodili později a nepoznali již svět bez internetu.