Samuel Björk: Clona

5. 08. 2020 - Doba čtení: 4 minut

Asi tu nejzásadnější informaci o knize jsem se dozvěděl až nyní při psaní tohoto článku. Špatně jsem hledal a myslel si, že Clona je prvním dílem série. Špatně, je třetím (1. Anděl visí v lese, 2. Sova, 3. Clona). Podobně se mi to stalo u Temné věže, kdy jsem nejprve přečetl druhý díl. No nic, ke knize.

Oficiální text říká:

V horském jezeře je nalezena zavražděná baletka. Opodál stojí prázdný fotoaparát, v jehož čočce je vyryté číslo. O pár dní později najde recepční pochybného hotýlku v jednom z pokojů mrtvého saxofonistu. Stopy ukazují na stejného pachatele, který zanechává policii podivné vzkazy. Detektiv Holger Munch proto k případu přizve zkušenou vyšetřovatelku Miu Krügerovou. Společně musí zastavit vyšinutého vraha dřív, než si vyhlédne další oběť.

To, co je napsáno v oficiálním textu výše, Vám vystačí tak na 2/3 knihy.Do té doby se tam pořádně nic neděje, jen se opět seznamujete se staronovým týmem z předchozích dílů série. Plus je tam policista alkoholik a ženská, která se víceméně neúspěšně snaží vyrovnat s minulostí. Detektivního je tam toho fakt málo.

Poslední třetina začala již být zajímavější (nebyla by to severská krimi, kdyby zůstalo jen u jedné nebo dvou mrtvol). Jenže jestli doposud v knížce chybělo něco detektivního, na posledních padesáti stranách se to autor pokouší dohnat. Závěr má celkem velký detektivní spád, ale konec přijde fakt brzy a je takový trochu přitažený za vlasy.

A jestli jsem po Blackoutu byl alergický na přehršel jmen v cizím jazyce, tady se také autor řádně pochlapil a připravil Vám jich dost. Próóč…? Dále když o tom tak přemýšlím, vlastně netuším, proč se ta kniha jmenuje Clona. Nějak s clonou nemá nic společného – čísla jsou vyrytá na čočce, ne cloně.

Jako pozitivní na knížce hodnotím popis provedení vražd. Je to originální.

To horší na knize jsou opět cizí jména, složitá a většinou nedůležitá. A přidejte ještě nudné první 2/3.

Nejspíš si to nemyslím jen já, podobně to vidí i někteří lidé v komentářích u knihy.