Je to všechno na prd.

I přes velký nedostatek času na můj blog, jsem se rozhodl pokračovat…

V polovině týdne tu na Vás bude čekat další GO. Tentokrát opravdu vypečená 🙂

V týdnu jsem potkal jednoho člověka a trochu jsme se bavili o rozhodnutích, která lidí v životě dělají. Občas nastanou v těchto okamžicích paradoxní situace, kdy se musíme rozhodnout, kdy musíme vybrat to méně horší řešení.

Jednou z variací na horní odstavec je i ta situace, kdy člověk udělá rozhodnutí, které sice pro něj nebude výhodné, ale bude výhodné pro někoho jiného.

Je to vlastně taková malá variace na dobrovolníkovo dilema (ano, jsme zpět u Teorie her). Typickým příkladem tohoto chování je například panelák a spousta lidí na balkónech, kteří uvidí třeba vraždu. Kdo z nich ji oznámí policii? Ten, kdo ji oznámí, udělá dobrou věc, ale kvůli tomu bude muset na policii (výpověď, ztráta času, komplikace,..).

Podobné to, podle mne, je když jedeš do města a někdo z rodiny Tě požádá, abys vrátil knížku do knihovny. Jenže knihovna je na druhém konci města, kam nejedeš. Ale zajedeš tam.

Ten člověk to nemohl pochopit, že bych něco takového mohl udělat. Je to nenormální? Nebo tohle dělám jenom já?

Trochu stárnoucí novinkou posledního měsíce je mimo jiné GALERIE, která je plně online. A proč jsem se k tomu odhodlal? Především:

Někteří jste tam byli, někteří jste ne. Někteří jste mi pomáhali jako organizátoři.

A jak středisková schůzka věnovaná 100 letům českého skautingu probíhala? No, chvíli před šestou to vypadalo na ostudu a deset lidí. Zjistil jsem ale, že většina čekala ve foyer (rozuměj na chodbě) a snad opravdu čekali na druhý gong. 🙂

Vzali jsme to nakonec tak nějak celkem rychle. Vznik skautingu v ČSR jsme vzali hodně rychle, zastavili jsme se až u 40. let. Následovala 60. a 70. léta. Tady se, stejně jako u 40. let, rozproudila diskuze o fotkách a zážitcích, za což jsem byl velmi rád. Po pauze a výborném občerstvení celá akce pokračovala.

Teď nás čekal jen „zbytek“ – skauting od roku 1990 do dneška. Tam měla své místo i Šárka a oddíl skautek, a také Verča a poslední jamboree.

I když jsem plánoval, že středisková schůzka bude trvat dvě hodiny, protáhla se na dvě a půl a myslím, že spousta lidí by ještě povídala dál a dál. Ale domů jsme také museli. 🙂

Myslím, že se akce povedla. Někteří se dozvěděli nové informace o středisku, jiní si je zopakovali. A měl jsem pocit, že někteří by raději místo toho spali. 🙂

Chtěl bych také poděkovat Vám všem, kteří jste pomohli tuto akci zrealizovat – Ros, Marky, Verča, Robin, Šárka, Káťa, Tarzan… Díky.

Dneska mne pobavil článek na IDnesu (https://zpravy.idnes.cz/neberete-leky-koncim-lekari-budou-moci-odmitnout-neposlusne-pacienty-1ep-/domaci.aspx?c=A120302_132657_domaci_abr), který pojednává o tom, že pokud pacient odmítne dodržovat léčbu, lékař ho může odmítnout dále léčit.

Úplně stejný postup jsem bohužel/bohudík již několikrát praktikoval i ve své práci. Když jsem klientům dával za příklad právě lékařství a výše zmiňovaný příklad s pacientem, nic neříkali. A ani se pak již neozvali. Je to na nich. Asi si doma také sami operují slepák…

Sen první

Díval jsem se, jak nějací muži v pracovním oblečení lezou po lanech spletených do sítě. Ve velké výšce. Pak jsem začal lézt na suchý strom opodál. Byl to platan, javor nebo možná kaštan. Lezl jsem stále výš a výš. Pomalu ve spirále. Nějaká mladá žena lezla za mnou. Když už nebylo nahoře kam lézt, začal se strom pod mojí tíhou kývat. Čím dál víc. Zavřel jsem oči, ale strom se kýval stále…

Sen druhý

Když jsem oči otevřel, s několika lidmi jsem šel po polní cestě. Někdo nás v dálce pronásledoval. Odbočili jsme z cesty přes louku k lesu a utíkali lesem. Byli blízko a doháněli nás. Pak jsem se ocitl v malé koupelně se záchodem. Schovával jsem se za dveřmi v malém výklenku, aby mne nenašli. Po delší době mi situace přišla neřešitelná a bylo by jen otázkou času, kdy mne najdou. Tak jsem raději odešel do kanceláře, sedl si na pohovku a na konferenčním stolku si pustil notebook. Pak si pro mne přišel chlap v uniformě. Řekl jsem, že jdu. Napadlo mne se odhlásit z operačního systému a notebook vypnout. Vlastně bych tam mohl zmizet z místnosti… A povedlo se.

  Číst dále

Představ si, že letíš do Londýna.

Letecká společnost Ti ale ztratí kufr. Jak na potvoru, úplně stejný kufr, se stejným obsahem se ztratí i dalšímu zákazníkovi této letecké společnosti. Manažer společnosti má za úkol Vás oba dva odškodnit podle skutečné hodnoty kufrů. Maximálně letecká společnost vyplatí za ztracený kufr 100 liber, minimálně 2 libry.

Manager Tě odvede do jedné místnosti a druhého člověka, který ztratil kufr, do druhé místnosti. A požádá Vás, abyste oba napsali, na kolik si ceníte svůj kufr.

• Pokud se oba napíšete shodnou hodnotu, dostanete tuto částku.
• Pokud bude rozdílná, ten, který napíše nižší částku, tuto částku dostane + 2 libry.
• Ten, který napíše vyšší částku, dostane nižší částku – 2 libry.

(příklad: já napíšu 56 liber, druhý cestovatel napíše 100 liber – já obdržím 58 liber, druhý cestovatel obdrží 54 liber)

Kolik tedy napíšeš, že je Tvoje hodnota kufru?

• úspěšně jsem testoval svoji první pokusnou wherigo cache
• zjistil jsem, že i naše malé obec vydává celkem pravidelně svůj zpravodaj
• dneska ráno mi omrzla i okna v obýváku

Tak… to je asi vše.

A je to tu. Další GO.

Tak hodně štěstí při otázkách a odpovědích. 🙂