Začátek nového týdne. Konec něčeho jiného.
Přijde mi takové fádní a ohrané povětšinou tady psát to, co se mi zdálo. Nevím čím to je, ale sny, které jsem schopen si zapamatovat, se mi zdají poměrně často. Většinou si pamatuju detaily. Oblečení, počasí, náladu a jiný emoce. Nejvíc mi pomáhá si hnedka po probuzení nahlas říct o čem sen byl. Pak už ho nezapomenu.
V noci na dnešek se mi zas zdály sny. Jeden veselejší (to když si mne chtěla má drahá půle vzít 💓 ) a druhej míň veselej o utíkání, schodech a boji na meče.
Jestli tady budu zaznamenávat všechny svý sny, tak to tu bude jen o snech.
Jo a ta fotka je ze srubu R-S-76 Lom. Zkus spočítat všechny ty schody. Ano, správně. Je jich 126.
Dneska bylo na schůzce jen o trochu víc vlčat než půlka – a to celkem tři. 🙁 Ostatní složila nějaká viróza. Tak jsme si jen trošku začutali a naučili se novou šifru. A pak jsme, trochu předčasně, pádili domů. Následovala večeře s babičkou a mou drahou polovičkou. Dal jsem si špagety, babička dušenou zeleninu se sýrem a drahá půle plněný bramborák. 🧑🍳 Holky to nějak nedojedly a tak to vyfasovaly s sebou domů. 😀
No a před chvíli jsem dopřidělal novou lampičku (od mé drahé půle ♥️). I když mi elektroinstalace vůbec nic neříká, překvapivě se povedlo. Podařilo se mi jí správně zapojit a dokonce i přišroubovat k posteli. 👍
Zase týden pryč, týden od mého posledního příspěvku. Poslední týden stál pracovně za prd. No a soukromě to taky nebylo zrovna moc růžový. Tak nějak to bylo od průseru k průseru. 😖🍸 Žádný podrobnosti radši ven nepustím… O víkendu jsem si pěkně odpočal, převážně s klávesnicí v ruce. Jo a taky jsme si byli s drahou půlí zaplesat. Hasičskej ples. Nějak to ze začátku vypadalo na pomalej rozjezd. Pak jsem ale šli k bááru a bylo to. Zkusili jsme takovou červenou vodu, co vypadala jak jahodová limonáda a chutnala podobně. Po jednom rusákovi se jmenovala. Tygr ho určitě zná. A neskončilo u jednoho štamprlete. 🍸🍸🍸🍸🍸 Taky se nám podařilo po dlouhý době vyhrát spoustu cen – 2x víno, 1x reflexní vesta, 1x hrníček i s víčkem a ještě něco. Jen nevím co. Grr.. snad si vzpomenu. No každopádně jsem ráno spal jak dudek a podařilo se mi zaspat i obvyklý ranní vyrvál (bouchání dveřema, napouštění vany – viď Madlsone 😡 atd.). A jak už jsem spal, zbytek neděle byl v klidném tónu. A i má drahá půle už na mne nebyla naprdnutá. ❤️
Tak, je Štědrý večer… Spíš už jeho závěr. Dárky jsou rozdány, rozbaleny. Den pomalu končí a nový za chvíli začne. Snad užil(a) sis tenhle den jak nejlíp to šlo.
A možná to pozítří vypadá na malé výročí… Viď, Pirátku 😉
Ať jsou tvé dny dlouhé…
Nevím, nemůžu říct, že by dnešek byl v něčem lepší než včerejšek.
Včera jsem byl s Pirátem trochu sportovat. Na hodinku jsme si dali squash. Ještě teď z toho mám natažený záda. Skvělé odreagování a vypadá to, že do konce roku půjdeme ještě jednou.
Dneska jsem byl ještě v práci. Sice jen krátce, ale byl. Docela to uteklo a byl jsem rád, že už o půl čtvrtý jsem tam nebyl. Znova tam zavítám snad až za jedenáct dní.
Taky mne dneska bolí zub, no zub, no. Vpravo dole a vzadu. Nejdřív jsem si říkal, jestli jsem se někam nekousnul nebo něčím se nerejpnul do dásna. Ale až doma odpoledne jsem zjistil jak se to vlastně má. Pomohla mi k tomu baterka a zrcadlo. Chvíle strachu a chvíle svícení baterkou. Jak jsem nakonec zjistil, leze tam z dásna další zub. Potvora jedna. Kdyby to aspoň nebolelo. Teda jako že to nebolí hodně jako spíš trvale. Trvalá tupá bolest. Grrr… A dvaadvacátej prosinec k tomu…
Už je mi trošku líp. V krku bolí, ale už né tolik. Včera jsem šel brzy spát, před usnutím jsem si ještě čet´. Dal jsem 81 stránek a pak jsem toho nechal.
Dneska jsem na netu objevil jednu dobrou stránku s fotkama, wallpaperama a tak. Nejvíc mne uchvátila kategorie Zvířata. Je úplně bombastická, první stránka u Zvířat ne, spíš až ty další. A teď ten odkaz. https://wallpapers.nikee.net
Teď odpoledne mě začlo škrábat v krku. No, škrábat. Při polknutí to je jako když polykáš knedlík. Asi si půjdu lehnout. Zítra musím do práce a potřebuju být fit.
Dnešek pro mne začal na jedné chalupě v Horní Lipce. Celkem dobře a pokojně. Domů jsem se dostal ve dvě a když jsem se naposled podíval na budík ukazoval 2:05.
Ten samý budík… Ten samý budík začal zvonit už v 4:40. Prý abych vstával. V 5:41 už jsem s Pirátem a vlčatama seděl ve vlaku do Prahy. Jeli jsme skouknout ZOO. Asi ve čtvrt na sedm jsem se rozhodl ve vlaku vyfotit vlčata. Jenže nebylo čím. Po krátkém vzpomínání mi došlo, že jsem svůj digitální foťák nechal i s futrálem v Žamberku v čekárně na vlakovém nádraží. Jak zjistit jestli tam ještě je? Co když už ho má někdo doma? A jak to všechno zjistit z rychlíku, který si to uhání ku Praze? První co mě napadlo, bylo zavolat na EDB a zkusit tam sehnat číslo na vlakáč… Automat mi sdělil, že fungují jen v pracovní dny. Pak jsem zkusil číslo 800 123 456, což jsem si myslel, že je nějaká infolinka ohledně Telecomu. S automatem se nám nepodařilo vybrat tu správnou kategorii a tak z toho taky nebylo nic. Do třetice jsem zkusil infolinku svého operátora. Ani po čtyřech minutách a dvou vteřinách ujišťování, že se vyřizují zákazníci, co se dovolali přede mnou, jsem nemluvil s živým člověkem. Poslední šance. Internet v mobilu. Zkusil jsem na Seznamu najít číslo a nějak se mi nedařilo. Pak jsem zkusil zavolat domů (sobota 6:15). Táta už byl vzhůru, protože měl namířeno pryč. Našel číslo na vlakáč, ale pro změnu to tam zas nikdo nebral. Tak se tam rozjel. V čekárně prý bylo asi šest lidí. Foťák tam stál uprostřed na stole. Tak ho vzal a šel.
Večer cca o půl osmý jsem měl nabrat svou drahou polovičku u hospody, kde měla nějakou třídní akci. Po zjištění, že přijedu dřív (a to jako už ve čtvrt na šest) jsme se domluvili, že až bude chtít odjet, tak mě prozvoní a já se pro ní stavím. Ve 20:11 mi volala, co kdyby jsme se dneska už neviděli. Neviděli. Tak neviděli, no. Prdím na to, od čtvrtka do soboty jako od čtvrtka do neděle.
A tak tu teď sedím a dopisuje tenhle článek. Pak ještě něco ukuchtím na počítači, stáhnu maily a jdu spát.
Včera začalo poprvé sněžit. Poprvé od léta. Aby toho nebylo málo, dneska ráno připadlo. No, žádný velký závěje, ale na solidní smyky a bouračky to na silnicích stačilo. Služební auto budu přezouvat ve středu. Své drahé auto jsem přezul dneska odpoledne, aby bylo na zítřejší LAVOR připraveno. 🙂 Už jen ta představa, že budu muset každé ráno vyhrabat auto ze sněhu, abych se dostal do práce mě děsí. Vždycky mi ho JZDáci zahrnou. 😠 Na druhou stranu se zas dá v zimě solidně zalyžovat. Letos to nevypadá na žádný Alpy. Loni jsem byl lyžovat jen dvakrát, letos bych to chtěl změnit a stát na sjezdovce víckrát.