Tak to dneska začalo. Zahrádka. Má drahá půle začla se zahrádkou. Na voraništi udělala tři záhonky a začala sejt. Hlavně mrkev, cibuli, pórek, ředkvičky a hrášek. Já jsem mezitím po zimě vytáhnul kolo, otřel ho od prachu (i přesto, že bylo přikryto starou igelitovou plachtou). Taky jsem si vyfotil první jarní včelu na sedmikrásce. Včelku najdeš ve Fauně. Pak jsem ještě kolo dofouknul a zkušebně přidělal nový brašny. Na konec následoval takový malý piknik v trávě… No, čajíček a buchta. Po dnešku je oseto 1 a 3/4 záhonku ze tří (z pěti – na dvou zimovaly jahody). A až bude úplně oseto, prý se drahá půle vrhne na skalku. 👍
No jo, už jsem doma. Ten sádrokarton šel nějak rychle. Spíš jen držet desky. Na věci další už si montér vystačí sám.
Mám to nějak popletený, dneska už mám neděli. Jestli to nebude tím, že jsem v pátek měl dovolenou. V pátek ráno jsem odvezl svou drahou polovičku k doktorovi a po drobných nákupech jsme okolo půl jedenácté byli zpět. Po uvaření a snědení zapečených špaget se čas nachýlil a já odjel si letos naposled zalyžovat. Na pátou jsem se vrátil, abych se mohl zúčastnit oddílovky. No a z oddílovky rychle za drahou půlí. Převlíknout, doma nabrat ségru s tím jejím a hurá do Ústí. Pak následoval maturitní ples – no comments. Po druhý hodině ráno, když už i hudba skončila, jsme vyrazili domů.
Ráno následovalo moje brzké vstávání a pomoc při montáži sádráče na strop. No, teď už jsme doma a nevypadá to moc růžově. Osobně to vidím na delší siestu.
A teď k tomu obrázku taky. Dneska je to přesně 48 let od krvavého potlačení protičínského povstání v Tibetu. Na spoustě radnic dnes visí nebo vlaje tibetská vlajka. A podle serveru TIBINFO by měla být dneska vidět tibetská vlajka i na radnici v Žamberku. O tom co se v roce 1959 stalo v Tibetu se můžeš dočíst třeba v článku na TIBINFO.CZ nebo si to prostě vygůgluj. Nebudu tady psát to, co už bylo několikrát napsáno.
Tak, pracovní týden pomalu končí. Já jsem si moc práce tenhle týden neužil. Od středy jsem doma. No a taky od středy jsem nějakej nachlazenej. Rýma, nějaký to škrábání v krku. Ted už je to mnohem lepší, jen ještě trochu rýmička zlobí. Celou středu jsem se pak mořil s registrací, protože když se řekne, že mám mít u sebe podklady do konce ledna, tak to neznamená do konce února. 🤬 A to jsme ještě ve středu večer měli speciální radu ohledně svojsíkáče. No a ve čtvrtek pak řádnou okresní radu.
No a taky nám na nějakou dobu odjel Džouk za horším počasím a anglicky mluvícíma lidma. 👋
Taky jsem včera zkoušel zas fotit nějaký to ptactvo, co nám lítá do krmítka. A povedlo se mi zatím nejlíp zachytit sýkoru modřinku. Přidal jsem tu fotku taky do alba Krmítko.
Jdu balit, jedeme přece do Hostinnýho. 👍
Je sobota večer, sedím u počítače, poslouchám Nedvědy a jsem opět zpět. Od úterka jsem se nedostal k dalšímu příspěvku. Prostě jsem dělal spoustu jinejch činností. Ve středu, ačkoliv nebyla vlčata (prázdniny), jsem doma moc nepobyl. Ve čtvrtek odpoledne jsem se opět zúčastnil ORJ v Ústí. Přijel jsem po radě domů, bafnul jsem noťas a hurá za drahou polovičkou…
Někdy ve středu nebo ve čtvrtek se mi taky zdál jeden zvláštní sen. Se skupinou asi 20 lidí jsme někam šli, asi jsme se ztratili. Nějakým zvláštním způsobem jsme se ocitli v areálu místností, které byly celé bíle vykachličkované. Podlaha, stěny, strop – prostě všechno. Sedli jsme si do jedný místnosti a odpočívali. Někteří z nás se vydali na průzkum. Zahlídli jsme jednu paní (asi 40let, rovný, hnědý delší vlasy) v bílém plášti. Schovali jsme se, aby nás neviděla. Pozdě. Přišla k nám. Přivítala nás, že nám dá najíst atd. Pak najednou střih. Sedíme venku na lavicích a jíme. Někdo vzal nějakýho mrtvýho zajíčka a dal ho do jedný mísy s ledovou omáčkou. Prej až mu zčervená čumák (stejně tak jako těm třem, co už v tý omačce byli), tak se dá jíst. Jinak není moc dobrej…🧑🍳
Jiný téma. Včera odpoledne jsme frčeli do Červené Vody na už 9. Skautskej ples. Letos nás jelo rekodně deset. Ples byl opět velmi pohodovou a chvílema i odpočinkovou akcí. Tanec, bar, tombola etc. Překvapila mne naše omladina, co s náma jela, jak jí jde tanec. Za všechny třeba Madlson – myslím, že tančí dobře (drahá, neboj – ty tančíš ještě líp ♥️♥️♥️). Trénovat a trénovat…
Chvilku po desátý dneska dopoledne jsem se dostal do (sakryš, skoro všechny slova začínaj na D 😆) Žamberka, převlíknul jsem se do pracovního a dali jsme se s tátou do rovnání stropu. No a pracovní kombinézu jsem sundal až těsně před sedmou. 😩
No, dopíšu a jdu spát. Drahá půle možná ještě někde bendí, takže si dobrou noc popřeju sám. Dobrou noc, Matýsku… 😀
PS: Právě dohráli Nedvědi a začala Čeřovská a její Malý vůz. 🎶
Vlčata včera schůzku neměla. Jel jsem do Mnichova se podívat na stavební veletrh.
Vstával jsem po druhý hodině, abych pak mohl ve tři nabrat kolegu a mohli jsme pak dál frčet směr Praha. Před půl šestou jsme byli v Praze na Zličíně na autobusáku. Přesedli jsme do krásného žlutého autobusu od Student Agency a jelo se dál.
Segra mě vyhání … sakryš. Zítra do dopíšu.
Tak jsem zas tu a dopisuju. Číst dále
Víkend je pryč. Začínal poměrně hekticky. V pátek o půl třetí jsem byl u Bondyho v Pardubicích. Pak zas v šest na oddílovce. Po oddílovce následovala rada – tam jsem byl jen chvíli. No a v sedm jsem už pádil pro svou drahou polovičku, aby jsme se u nás zúčastnili Maškarní zábavy. No a ve čtvrt na devět už jsme byli na sále.
Zábava se rozjížděla poměrně pomalu a ze začátku to stálo za prd. Pak se ale rozjela a bylo vše OK. V sobotu časně ráno (v osm) jsme vstali a jeli do zas do Žamberka pracovat. Odvézt nepořádek do sběrného dvora a vytvořit nivelačkou podklad pro dlažbu. Po obědě jsme ještě s tátou rozřezali borovici, co se v půlce zlomila při těch vichrech v pátek. Zbytek dne byl odpočinkový. No a v neděli odpoledne jsem absolvoval túru ze Slatiny od mostu k Plačtivé skále. Sem tam to bylo horolezectví. Tak, a to je vše. Celkem povedený víkend.
Nevím, nemůžu říct, že by dnešek byl v něčem lepší než včerejšek.
Včera jsem byl s Pirátem trochu sportovat. Na hodinku jsme si dali squash. Ještě teď z toho mám natažený záda. Skvělé odreagování a vypadá to, že do konce roku půjdeme ještě jednou.
Dneska jsem byl ještě v práci. Sice jen krátce, ale byl. Docela to uteklo a byl jsem rád, že už o půl čtvrtý jsem tam nebyl. Znova tam zavítám snad až za jedenáct dní.
Taky mne dneska bolí zub, no zub, no. Vpravo dole a vzadu. Nejdřív jsem si říkal, jestli jsem se někam nekousnul nebo něčím se nerejpnul do dásna. Ale až doma odpoledne jsem zjistil jak se to vlastně má. Pomohla mi k tomu baterka a zrcadlo. Chvíle strachu a chvíle svícení baterkou. Jak jsem nakonec zjistil, leze tam z dásna další zub. Potvora jedna. Kdyby to aspoň nebolelo. Teda jako že to nebolí hodně jako spíš trvale. Trvalá tupá bolest. Grrr… A dvaadvacátej prosinec k tomu…
Patnáct dní jsem tu nebyl. Buď jsem neměl čas, pracoval jsem nebo mne přemohla lenost. Snad dneska. Snad příspěvek dopíšu. Před chvílí jsme se vrátili z lesa. Pokračovali jsme tam ve vyřezávání bříz, jeřábů atp. Už chybí dodělat asi jen pětina.
Taky je sedmnáctýho. A sedmnáctýho vždycky koukám na počitadlo tady. Minule tam bylo 4643, v tuhle chvíli je tam 5563. To je skoro 31 lidí za den. Kdo to sem pořád chodí? 🙂
Taky je sedmnáctýho. Sedmnáctýho listopadu. Nevím jestli toho byla dneska plná televize nebo už na tenhle datum lidé přestali vzpomínat. Začalo to všechno 17. listopadu 1939. A skončilo to (pevně věřím) 17. listopadu 1989. V roce 1990 se po 46 letech konaly první svobodné volby. Ne že bych byl tenkrát volit. Neměl jsem na to ještě věk. Spousta se toho změnilo. Jak by řekl pistolník Ronald: „Svět se hnul.“ Nezapomeňme na ty, kteří nemohli pracovat, aby jsme my mohli svobodně pracovat. Nezapomeňme na ty, kteří mluvili a pak seděli, aby jsme my mohli svobodně mluvit…
Teda, včera to byl den. Vrátil jsem se z práce v jedenáct. A to jsem ještě domů přijel takovým trošku taxíkovým způsobem. Nechal jsem klíčky od auta v kanceláři a neuvědomil jsem si, že na nich je i klíč o kanceláře. A tak jsem na ně v jedenáct hodin večer u firmy koukal smutně přes sklo.
Zítra odjíždím na poslední kus lesní školy. Vrátím se až v neděli, takže tu chvilku bude pauza. Ne jiná od těch těch ostatních…
Středa a čtvrtek patřil výfuku mého auta. Ve středu jsem zkoušel sundat starý výfuk. Začal jsem po páté. V osm hodin se mi povedlo povolit teprve dva z pěti šroubů, pak přišla na řadu flexa a v devět už byly všechny matky pryč. Ale když jsme přidělávali nový výfuk zpátky povolil jeden šroub (načatý flexou).
Ve čtvrtek přišla na řadu vrtačka, odvrtat a dát nový. Opět v devět bylo hotovo a autíčko bylo opět pojízdné.
Pátek nic. Ráno jsem odjel brzy do Prahy a večer už byla je síla na odpočinek.
Sobota. Ha. Opět nic příjemnýho. Dopoledne jsem kopal brambory. Odpoledne celou rodinu čekalo trhání jablek. Zvládli jsme to celkem rychle. Pak jsme se ještě jeli se svou drahou polovičkou projet na kolech.
No a dneska jsem se odpoledne zase opravoval autíčko – zapojil jsem mlhovku, nějaký to kytování, nějaký to natírání. Snad jsem ho dobře připravil na technickou.
Taky jsem zjistil, že mi někdo u služebního auta lohnul anténu. 😖 Rádio moc nehraje… A ještě k tomu mi prasklo čelní sklo (které měnili v servisu ve čtvrtek – to bude pěkná reklamace 🙊 ).