Nevěděl jsem, jak nazvat tenhle článek, tak prostě a jednoduše Po táboře.

Letošní tábor uběhl nezvykle rychle (prý je to známka dobrého tábora) a celkem bez úrazů (nepočítám Robina jeho natržené úpony na kotníku). Nebudu to okecávat, můžeš se podívat na 150 fotek z letošního tábora a hotovo.

Včera večer jsme se s Blešákem vypravili zkontrolovat na táboře skautky. Kus cesty obstaralo auto, kus naše nohy. Ukempovali jsme se za dvěma balíky sena, chvíli  poleželi a pak se vydali na cestu. Šlo to celkem rychle a tiše. Ve správný okamžik jsme zasáhli a provedli, co bylo potřeba. 😀 Po návratu už následovalo jen zalezení do spacáku a počítání prolétajících satelitů po jasné noční obloze. Jo a ráno probuzení všudezalézajícíma a štípajícíma muškama.

Dnešní článek asi není žádný extra dlouhý ani extra zajímavý. Prostě tak.

Edit: Video odstraněno, na YouTube už není dostupné.

Klasický táborový příběh, již několikrát prožitý, skutečný.

Brzké táborové ráno, okolo páté hodiny. Malý hangár.
Robin vstává a odchází na záchod. Prochází okolo Matesa, spícího na dvoupatrové posteli vedle vchodu, a jeho spadlé rybičky (polštářku) na zemi.

Mates, trochu se otočíc ve spacáku: „Rybičku…“

Robin: „Vyvenčit? “

Mates: „Ne, podat.“

…

Zítra zase po roce odjíždím na tábor. Čtrnáct dní změny. Moc mi tu nezvlčte…

Už je zase pozdě večer. Poslední dobou je to stále to samé – na sedmou do práce, v pět z práce. Ale i tak se toho celkem dost stalo a většinou se to točilo okolo fotografování.

Konečně jsem se dokopal k tomu, abych pospojoval nějaká ta „panoramata“. Někdy je to ze tří fotek, ze čtyřech, ale to největší je ze 16. Je pravda, že fotky spojuju v práci, přeci jen můj noutbuk už pomalu pamatuje třicetiletou válku. A i na tom celkem rychlém stroji to trvalo asi hodinu a půl. Výsledkem je 360 stupňové panorama. Jako i ostatní fotky, jsou týhle v Galerii. U panorama Kašparova chata (oněch 360 stupňů) je dole v popisu odkaz na fotku ve větším rozlišení. Brzy přidám větší fotky i k ostatním.
No a když jsem u té Galerie, doplněny jsou i věci okolo geocachingu (sem tam chybí popisky).

A ještě poslední dvě věci a hurá do hajan. 😴

Číst dále

Snad už jste pomalu přivykli novému vzhledu, víte kde co najít (ještě není stoprocentní). Vše ještě pomalu ladím a upravuji. I když už se blog snad chová trochu stabilně.

Jako obvykle, občas se mi zdají nějaké ty sny. Většinou bláznivé. Podobně tomu bylo i nedávno. V jednom z těch snů jsem pracoval v nějaké betonárce jako skladník někde u panelů. Nosil jsem bílou helmu. 8)
Včera to byl podobně krátký sen. Jen takový kratší záblesk. Vlak, koleje, tunel, displej, zvyšující se rychlost. A vědomí, že musíme nabrat určitou rychlost, abychom mohli… něco, někam správně dojet, přemístit se… Snad se nám to povedlo. 😮

Teď o víkendu se mi povedlo navštívit jedno filmové místo, které by mě nedávno ani nenapadlo.

A že netušíš, co to je?

Číst dále

Trochu příznačně se jmenující dnešní článek. Změnil jsem vzhled blogu, přece jen po pár letech si to už zasloužil. Zatím tu ještě probíhá přestavba a vše se dolaďuje. Hlavně avatary, překlad několika slovíček a převážně informace v pravém sloupci – tak abyste v něm našli podobné informace jako ve starém vzhledu. Doufám, že se vám nový vzhled alespoň trochu líbí a společně se nám podaří z něj vyždímat to nejlepší, co umožňuje.

Tak to by tak nějak byla ta první část.

Dneska tomu tuším bylo, kdy jsem přemýšlel o jedné tabulce – seznamu, jednom pořadí. Říkal jsem si, že obsadím alespoň první tři místa, ale nakonec to nedopadlo.

Nejkrásnější modré oči, které jsem kdy viděl:

1. Evža
2. neznámá zmrzlinářka
3. –

Všem hrdinům, kteří raději mluví místo toho, aby konali. a kdo to odnese? Já? Ne. Vy, hrdinové? Ne.

V prvé řadě podotýkám, že nadpis tohoto článku myslím ironicky. Napadl mne včera večer, a tak jsem ho dnes použil.

Dneska to bude o všem, o všem možném, co se za posledních čtrnáct dní událo. Spíš v obrazech než slovech.

Číst dále

Píše se rok 1921 a na jihu Španělska se král Alfons XIII. prochází po nově zbudované stezce, aby si mohl prohlédnout právě dokončenou soustavu přehrad. Chlouba a pýcha španělského stavitelství… Caminito del Rey.

…úchvatná a nádherná příroda, průzračně čistá voda.

Spousta vody proteklo kaňonem El Chorro od té doby. A teď to tam vypadá takto:

https://www.youtube.com/watch?v=ZmDhRvvs5Xw

(po editaci přikládám jen odkaz na video - ne vložené video přes iframe zde na webu)

Číst dále

Jak jsem slíbil, je tu další GO. Na začátek ale kousek z dneška. Zase jsme byli dneska trochu lézt po skalách, takže přibyly opět nějaké modřiny. Ale dal jsem svou první V. A některé fotky budou v Galerii.

Ale teď už zpět k dnešní GO.

Číst dále

Jak už to tak vypadá, nikdo z vás nemá žádný životní úspěch. Žádný, ani ten nejmenší. Nejspíš to vypadá na samé neúspěchy. Spíš to příště vypadá na článek „Životní neúspěch“.

Ale abych vás zas trochu potěšil, dávám do placu jedno video z YouTube – originál je od Katy Perry.

https://www.youtube.com/watch?v=e_TIOfUEudo

Snad nejtěžší u tohoto článku, bylo vybrat ten obrázek k němu. Nadpis jednoduchý, stručný a jasný. A dnešní cíl? Přece jasný už z nadpisu. Životní úspěch – pro někoho koupě auta, narození potomka, zvládnuté studium, pro jiného třeba výprava na Everest.

A jaký je tvůj životní úspěch? Prostě mysli jen na sebe a na to, co je pro tebe tvým největším životním úspěchem.

Jaký je tvůj největší životní úspěch?