Konečně, dvacet let poté, se koná u nás v republice pořádná párty na počest toho, co se tehdy stalo. Osobně si ty dny moc nepamatuju, přeci jen jsem byl ještě špunt a mým hlavním zájmem bylo si koupit rohlík za deset haléřů, lézt na záchodě po radiátoru a nebo na tom samém záchodě strkat spolužákům přezůvky do mísy.

Našel jsem z té doby doma nějaké noviny, den po dni. Zajímavé čtení. Ostatní dění okolo si moc nepamatuji, ani z tehdejší televize nebo rádia. Myslím, že to, že se něco děje, jsem si začal uvědomovat možná až tak někdy při dělení ČSFR. Číst dále

Není to tak dávno, co jsem se oháněl okurkovou sezónou a tím, že pomalu není co dělat a o čem psát. Pak se najednou otočil týden a nakonec tu nepřibyl příspěvek málem celý měsíc. Nějaký ten Výlet s Evžou, Výjezdní zasedání a aktuálně i další víkend při práci na stezce vlčat a světlušek.

Ani bych neřekl, jak to může vypadat na „horách“, když tady u nás už sníh neleží. Když jsme se pak v pěti vydali při Výletě s Evžou na Vrchmezí a brodili se mokrým a rozbředlým (v záchvatu čirého zoufalství mne už nenapadlo nic jiného než tou vodou prostě běžet) sněhem směrem k vrcholu, kde nás uvítala mlha, ani mne nepřekvapilo, že moje boty to sucho vzdaly už někde v půli cesty nahoru. Číst dále

Podařilo se mi skloubit všechny tři věci, o kterých to dnes bude, do jednoho nadpisu. To už se mi dlouho nepovedlo. A i když to bude o každém tom slově jen několik vět, přesto jsem se rozhodl o nich napsat, aby pro mne neupadly v zapomnění.

Nejdřív se vypořádám  s prvním slovem – výroční. Prostě a jednoduše, dnes je to přesně rok, co mám své auto. Rok od koupě. Za tu dobu se mnou najelo asi sedm tisíc kilometrů (při průměrné spotřebě 7,44 l/100km) a jedinou opravou byla výměna oleje a filtrů. Číst dále

Aby toho k extra bláznivému začátku října nebylo málo, zdály se mi dneska dva sny.

Ten první sen se odehrával u mě doma. Kolegyně z práce mi tam v obýváku předváděla nějaký nový mixér. Jen si krátce pamatuji, jak hodlala rozmixovat mísu švestek a k tomu chtěla přidat trochu meruněk.  😀

„Chvíli“ na to se mi zdál druhý sen. Ten den se konal v knihovně výprodej všeho. Myslím, že ji rušili nebo tak něco. Princip byl takový, že si každý mohl vzít co chtěl, stačilo všechny věci nahlásit dole u východu. Dlouho jsem jen tak chodil po knihovně, po všech jejích patrech. Za tu dobu mi v rukou utkvělo jen pár knížek, většinou fantasy, a ještě k tomu ne vždy všechny díly ze série. Chvíli před zavírací dobou jsem narazil na dva poklady. Číst dále

Původně měl být článek o testování stezek vlčat a světlušek, ale nakonec bude i spoustě dalších věcí. A to všechno protože… safra, asi jsem utrhnul sluchátko. No nic. Prostě proto, že se mi článek povedlo dopsat až teď.

Dva víkendy v září jsem se účastnil setkání, kde bylo hlavním úkolem sebrat připomínky k Experimentální stezce vlčat a světlušek. Byly to víkendy plné patnáctihodinových šichet, neustálého povídání, psaní, lepení všeho možného, hlídání vlčat a světlušek (Na trampolínu po jednom! Nekřičte tolik! Nehoupej ho tolik, ať neskončí v krbu! Kdo udělal ten nepořádek v herně?). Tak doufám, že se nám povedlo sebrat všechny důležité připomínky a nápady a že nová stezka se bude líbit.

Ve vlaku, cestou zpět z druhého setkání, si k nám do kupé přisedla slečna. Po chvíli vytáhla nějaký šminky a začala se omalovávat (nebo tak něco). Jak jsem to sledoval, změna to byla celkem velká a myslím, že k lepšímu. Jen… jen s tím leskem na rty to přehnala. A pak v Chocni vystoupila.

Číst dále

Tak nám ta okurková sezóna pomalu končí. Ne že by nebylo o čem psát, ale myslím, že teď, se začátkem skautského roku, toho spoustu opět začíná.  Nejprve brigáda na úklid materiálu po táboře, pak páteční táborák k 90. letům skautingu v České Třebové (úžasné bylo pozorovat tu spontánnost skautů a skautek ze Slovenska, Polska a Česka).

V sobotu zase následovala oslava narození syna jednoho z kolegů.  Začalo se už v poledne, jen tak polehounku, obědem. Následovalo nějaké to pití, fotbal, pití, fotbal a tak pořád dokola. Vlastně téměř až do tmy. A ještě před tou tmou se nás osm napáskovalo na zadní sedačky a do kufru Seatu Ibiza.  Za úplné tmy také dva kolegové vyzkoušeli teplotu vody v bazénu. Na dotaz „Jaká je?“ odpověděli „Asi šest centimetrů“. No jo, takhle to tam prostě vypadalo. Všichni se vrátili domů v pořádku, jen šéf si natrhl nějaký sval na lýtku a leží s trombózou v nemocnici.

Číst dále

Už dlouho se mi nezdály sny, které bych si dobře pamatoval. Tentokrát byly dva a oba skautské.

První sen se odehrával na nějaké výpravě s oldskauty. Z louky jsme se prodrali mladým porostem borovic do vyššího smíšeného lesa a po cestičce pokračovali ke studánce. Její okolí bylo celkem upravené a pramen zdobila stříška. Většina se napila a pokračovali jsme dál, tentokrát již po širší cestě. Jen já se ještě jednou vrátil a napil se znovu.

Druhý sen byl trochu delší (aspoň se mi to tak zdálo) a poněkud akčnější. Odehrával se na nějaké skautské konferenci či setkání, kde jsem byl s Evžou. Hotel, kde jsme byli ubytovaní každý ve svém pokoji, stál trochu ve svahu, na louce a byl celý z kamene. Dovnitř se lezlo malým otvorem cca 40 x 40cm (všímáte si, že se pořád někudy prodírám uzkýma tunelama a podobně?). Následovala velká kamenná (jak jinak) hala s recepcí.

Číst dále

I když ještě není poslední GO, tak píšu nový článek.

Už je tomu dlouho, co jsem se tu psal o nějaké hře, kterou pařím. Tenkrát to bylo na dlouhé vysedávání u pc a spoustu času. Jak jsem se již zmínil už u GO2/16, tak jsem byl vtažen na server MyBrute.com, kde si nejdřív vyberete postavu se kterou chcete bojovat (jen pohlaví a vzhled) a pak už se jen bojuje. No, bojuje.

Číst dále

Jak jsem slíbil, máme tu další GO. Tentokrát už 16. v pořadí. Doufám, že pro vás nebude zas tak úplně jednoduchá, aby nám vydržela aspoň do zítřka. Pravidla se od posledně nezměnila, tak jdeme na to.