Podařilo se mi skloubit všechny tři věci, o kterých to dnes bude, do jednoho nadpisu. To už se mi dlouho nepovedlo. A i když to bude o každém tom slově jen několik vět, přesto jsem se rozhodl o nich napsat, aby pro mne neupadly v zapomnění.

Nejdřív se vypořádám  s prvním slovem – výroční. Prostě a jednoduše, dnes je to přesně rok, co mám své auto. Rok od koupě. Za tu dobu se mnou najelo asi sedm tisíc kilometrů (při průměrné spotřebě 7,44 l/100km) a jedinou opravou byla výměna oleje a filtrů. Číst dále

Aby toho k extra bláznivému začátku října nebylo málo, zdály se mi dneska dva sny.

Ten první sen se odehrával u mě doma. Kolegyně z práce mi tam v obýváku předváděla nějaký nový mixér. Jen si krátce pamatuji, jak hodlala rozmixovat mísu švestek a k tomu chtěla přidat trochu meruněk.  😀

„Chvíli“ na to se mi zdál druhý sen. Ten den se konal v knihovně výprodej všeho. Myslím, že ji rušili nebo tak něco. Princip byl takový, že si každý mohl vzít co chtěl, stačilo všechny věci nahlásit dole u východu. Dlouho jsem jen tak chodil po knihovně, po všech jejích patrech. Za tu dobu mi v rukou utkvělo jen pár knížek, většinou fantasy, a ještě k tomu ne vždy všechny díly ze série. Chvíli před zavírací dobou jsem narazil na dva poklady. Číst dále

Původně měl být článek o testování stezek vlčat a světlušek, ale nakonec bude i spoustě dalších věcí. A to všechno protože… safra, asi jsem utrhnul sluchátko. No nic. Prostě proto, že se mi článek povedlo dopsat až teď.

Dva víkendy v září jsem se účastnil setkání, kde bylo hlavním úkolem sebrat připomínky k Experimentální stezce vlčat a světlušek. Byly to víkendy plné patnáctihodinových šichet, neustálého povídání, psaní, lepení všeho možného, hlídání vlčat a světlušek (Na trampolínu po jednom! Nekřičte tolik! Nehoupej ho tolik, ať neskončí v krbu! Kdo udělal ten nepořádek v herně?). Tak doufám, že se nám povedlo sebrat všechny důležité připomínky a nápady a že nová stezka se bude líbit.

Ve vlaku, cestou zpět z druhého setkání, si k nám do kupé přisedla slečna. Po chvíli vytáhla nějaký šminky a začala se omalovávat (nebo tak něco). Jak jsem to sledoval, změna to byla celkem velká a myslím, že k lepšímu. Jen… jen s tím leskem na rty to přehnala. A pak v Chocni vystoupila.

Číst dále

Tak nám ta okurková sezóna pomalu končí. Ne že by nebylo o čem psát, ale myslím, že teď, se začátkem skautského roku, toho spoustu opět začíná.  Nejprve brigáda na úklid materiálu po táboře, pak páteční táborák k 90. letům skautingu v České Třebové (úžasné bylo pozorovat tu spontánnost skautů a skautek ze Slovenska, Polska a Česka).

V sobotu zase následovala oslava narození syna jednoho z kolegů.  Začalo se už v poledne, jen tak polehounku, obědem. Následovalo nějaké to pití, fotbal, pití, fotbal a tak pořád dokola. Vlastně téměř až do tmy. A ještě před tou tmou se nás osm napáskovalo na zadní sedačky a do kufru Seatu Ibiza.  Za úplné tmy také dva kolegové vyzkoušeli teplotu vody v bazénu. Na dotaz „Jaká je?“ odpověděli „Asi šest centimetrů“. No jo, takhle to tam prostě vypadalo. Všichni se vrátili domů v pořádku, jen šéf si natrhl nějaký sval na lýtku a leží s trombózou v nemocnici.

Číst dále

Už dlouho se mi nezdály sny, které bych si dobře pamatoval. Tentokrát byly dva a oba skautské.

První sen se odehrával na nějaké výpravě s oldskauty. Z louky jsme se prodrali mladým porostem borovic do vyššího smíšeného lesa a po cestičce pokračovali ke studánce. Její okolí bylo celkem upravené a pramen zdobila stříška. Většina se napila a pokračovali jsme dál, tentokrát již po širší cestě. Jen já se ještě jednou vrátil a napil se znovu.

Druhý sen byl trochu delší (aspoň se mi to tak zdálo) a poněkud akčnější. Odehrával se na nějaké skautské konferenci či setkání, kde jsem byl s Evžou. Hotel, kde jsme byli ubytovaní každý ve svém pokoji, stál trochu ve svahu, na louce a byl celý z kamene. Dovnitř se lezlo malým otvorem cca 40 x 40cm (všímáte si, že se pořád někudy prodírám uzkýma tunelama a podobně?). Následovala velká kamenná (jak jinak) hala s recepcí.

Číst dále

I když ještě není poslední GO, tak píšu nový článek.

Už je tomu dlouho, co jsem se tu psal o nějaké hře, kterou pařím. Tenkrát to bylo na dlouhé vysedávání u pc a spoustu času. Jak jsem se již zmínil už u GO2/16, tak jsem byl vtažen na server MyBrute.com, kde si nejdřív vyberete postavu se kterou chcete bojovat (jen pohlaví a vzhled) a pak už se jen bojuje. No, bojuje.

Číst dále

Jak jsem slíbil, máme tu další GO. Tentokrát už 16. v pořadí. Doufám, že pro vás nebude zas tak úplně jednoduchá, aby nám vydržela aspoň do zítřka. Pravidla se od posledně nezměnila, tak jdeme na to.