Přejídání, tloustnutí a pokračuje. Napětí opadlo, teď už jen návštěvy a to jídlo. A v tuto dobu vyhlašuji soutěž o nejkrásnější stromeček. Vyfoť svůj vánoční stromeček, pošli mi fotku pomocí formuláře o kousek níž a vyhraj… gumídky! 🙂

Hodnocen bude vánoční stromeček, nikoliv fotografie (kompozice, expozice,…), avšak i ten nejkrásnější stromek na rozmazané fotografii nebude vypadat moc pěkně.
Abych vám dodal odvahu, vyfotil jsem jednu z ozdob na tom mém stromku. 🙂
Končíme 6. 1. 2009.

A ještě drobnost. Číst dále

Dneska to bude snad o všem možném. O mém dalším snu, o plánu, o autu, o filmu, o wishlistu, o další GO,…

Ale postupně.

Jeden ze snů, které se mi dnes v noci zdály, se odehrával v noci v lese. Celkem řídký les, vzrostlé stromy. Bylo nás tu celkem asi šest. Okolo našeho nočního tábora hořelo asi pět ohňů. Jako ochrana před něčím, čeho jsme se báli, že v noci přijde (to asi to Stmívání za to může). Tábořiště leželo na rovině, na kraji kopce – spíš menšího srázu. Číst dále

Asi ano. Asi se zbláznil. V Řecku zastřelili kluka, když házel kamení po policistech. Je to normální? Je normální házet po policistech kamení? Je normální někoho zastřelit?

No a teď ještě k tomu obrázku. Nedávno jsem byl s kolegou v hospodě na obědě. V půli čekání na objednané jídlo nám servírka přinesla účtenku.  Byla dlouhá chvíle, tak jsme jí studovali (účtenku, néé servírku).  Datum špatně, čas špatně a chyběly tam dvě kofoly, které jsme už měli před sebou (na ty ale servírka při účtování nezapomněla).

Nedávno také proběhly dvě brigády na klubovně.  Zase jsme o dost pokročili a teď už budeme budovat v teple a za světla (i přírodního).  Moc díky Aničce za pomoc (i když si to pak zpátky vzala úklidem dívčí klubovny) a Evže za výborné rizoto pro deset lidí, které jsem zkoušeli sníst v pěti.

Nejdřív úplně odbočím. již delší dobu sleduji, jaká je sledovanost článků tady na blogu. A dneska tu máme jedno výročí. V době psaní tohoto příspěvku má na kontě GO2/4 přesně 1000 shlédnutí. Publikován byl 25. 8. 2007. To jen tak na okraj.

Písnička dne. Další. Tentokrát jsem na ní přišel náhodou minulou středu večer. Jako obvykle (bohužel dnes ne) jsem si pustil STV1 a od osmi večer koukal na House. Dávali díl s názvem Control (díl 114), kde zazněla písnička The Who (1971) od skupiny Baba O´Riley. Přidávám ti sem odkaz na ukázku z onoho dílu, Číst dále

Ještě malou drobnost předtím než odjedu na 17. Výjezdní zasedání do Čenkovic.

Jak jste si mohli všimnout, v posledním příspěvku byla (edit: už není) i mapa. A jelikož to není nic až zas tak složitého, rozhodl jsem se takto „geotagovat“ i fotografie v Galerii. V současné době to vypadá tak, že pod skoro každou fotografií je mapa s markerem, který ukazuje, kde byla fotka pořízena. Mapou jde zůůůmovat, přepínat mapové podklady a podobně.

Ano, ráno jsme se málem potkali. Já a avie a to čelně. Ráno, jako obvykle, si to jedu do práce. Vyjedu z vesnice směrem na Ústí. Po pravotočivé zatáčce hned za cedulí označující konec obce (pravý horní roh mapy) následuje rovinka, kde vpravo nedávno vyrostl nový rodinný dům. Opouštím obec a vjíždím na rovinku (rovinka to zas tak není – je tam taková drobná vlnka). V zatáčce ještě vidím kolonu aut v protisměru. Asi tři nákladní a dvě osobní auta. Zdálo se mi, že vidím, jak jedno nákladní auto předjíždí ostatní. Protože jsem dál pokračoval v jízdě, neměl jsem už takový rozhled, nevšímal jsem si toho. Číst dále

Další recept je tady. Tentokrát mám pro vás rychlovku, kterou máte za půl hoďky hotovou a zvládnou ji opravdu všichni 🙂

Ingredience: krocaní maso, houby, kukuřice, olej, sůl, koření, rýže.

Maso (může být i jiné než krocaní) nakrájejte na plátky, naklepejte, osolte a nakrájejte na malé kostičky. Na oleji maso z obou stran mírně osmahněte, přisypte houby nakrájené na tenké plátky, okořeňte dle chuti (doporučuji koření „pečené kuře“) a zhruba 25 minut duste do měkka. Mezitím si uvařte rýži. Pět až deset minut před tím než bude maso hotové, přisypte do pánve kukuřici a duste do měkka. Podávejte s rýží, těstovinami nebo se zeleninovým salátem.

(edit: recept je samozřejmě od Leníka)

Celý den mžilo, bylo zataženo, sem tam ležela i mlha, teplota okolo pěti stupňů nad nulou. A v tomhle počasí se konala naše oddílová výprava. Už jen to vstávání o půl sedmé! Ze začátku všechno probíhalo poklidně a časově v pořádku. Pak to ale začalo. Míra se nám trochu opozdil. O 20 minut.  Sveduvší to na šraňky a frontu u pokladny v supermarketu. Zdálo se, že tím to skončilo. Neskončilo. Jednu cestu nám rozorali, další zas zapomněli zakreslit do mapy.

Pak už vše probíhalo normálně. Vařili jsme za stálého mžení na cestě u pole. Číst dále

Tak to dnes dopadlo a máme tu další GO. Jsem zvědav, jak moc těžké to pro vás bude teď. Žádné zdržování, jdeme na to.

Číst dále

Jak už jsem dříve naznačil, dny mé pastelově hnědé Škody 105L jsou sečteny. Minulý týden v pondělí večer jí potkalo natažení na korbu a přikurtování. Věc trochu komplikovaly klíčky, spíš jejich nepřítomnost (půjčil jsem je i se škodovkou, ale vrátily se o dva dny později) a taky pozdní hodina, protože mne ještě čekalo nezbytné „vykydání“ všech potřebných a nepotřebných věcí z auta. Od auta jsem šel celkem pětkrát, abych to vůbec všechno pobral. Neřekl bych, že toho tam bude tolik.

Druhý den ráno jsem se ještě za ní naposled nostalgicky podíval. Byla se mnou bez mála šest let, měli jsme za sebou 17 000 kilometrů a maximální rychlost 130 km/h. A nejdál se se mnou podívala asi do Adršpachu.

No nic, příběh jednoho auta končí, druhého začíná…