Dneska nějak nevím, jak začít. Jako obvykle v těchto chvílích, vezmu to od konce.

Dnes jsem se byl podívat v Letohradu na okresním kole ZVAS. Prošel jsem si celou trať, udělal asi 120 fotek a kousek po poledni (zároveň se začátkem přeháňky) se vydal zpět domů. Doufám, že se to pořadatelům vše povedlo a vyhráli ti nejlepší. Na obrázku vpravo je jedna ze světlušek, jak na stanovišti Krizové situace komunikuje s naštvanou kamarádkou. Od nás ze Žamberka na závodech nakonec neběžela žádná hlídka, po vlčatech se k nim v nesoutěžení den před závody přidaly i světlušky. Snad příště, už s jinou generací vlčat a světlušek.

O několik dní dřív, jsem v autě při cestě do práce zaslechl písničku jménem Námořnická od Karla Plíhala. Takže to je dnešní Písnička dne. A ještě jeden malý doplněk, tentokrát film. Kdyby tisíc klarinetů jsem viděl na dvakrát a objevil v něm spoustu známých písní.

PS: Nebojácnou Volavku si zdárně ohýbám k obrazu svému. 🙂

Trochu navážu na předchozí článek Poprvé. Tentokrát půjde o mé další krůčky v Ubuntu a také o vyřešení medvídků za GO2.

V předchozím příspěvku jsem popisoval své první zkušenosti s Ubuntu. Doba pokročila a už jsem si ho nainstaloval do noutbuku. Chvíli to trvalo, ale povedlo se, instalace proběhla bez problémů i když s nápovědou internetu. Teď z Ubuntu píšu tento článek. Zatím se jeví dobře, uvidím časem.

Dalším druhým krůčkem jsou dvě nalezené keše. Jednu jsem hledal s vlčaty na schůzce a druhou pak sám na malím malém výletu na kole. Zapsal jsem si je do deníčku 🙂 a plánuju hledání dalších. Sice už nejsou tak blízko, ale o to tady jde.

A poslední, neméně důležitá, informace se týká GO2. Na každého vítěze GO2 čeká zasloužená odměna. Jedno vítězství se rovná jednomu pytlíku medvídků. Budu se snažit je k vám vyexpedovat během následujících čtrnácti dnů. Pak budeme pokračovat dál, vzhůru k další desítce GO2.

Začnu zase popořádku. Minulý týden někteří z nás absolvovali 15. Výjezdní zasedání. Tentokrát v Hradci Králové. Víkend zase o jídle, hrách… a hamburgrech. 🙂 Na řadu přišel opět sport (a to hned dvakrát), kultura a nechyběla ani pravidelná procházka. Plány nám jen jen křížila schůze praskautů.

První poprvé

Vyzkoušel jsem linux (operační systém – prostě úplně jiné Windows). Poprvé jen z flashky a to kvůli vypalování cd, které se mi nedařilo na žádném z dvou počítačů. Program pořád hlásil nějakou chybu („Vypalování nelze zrušit“ a pod tím tlačítko OK, které zrušilo vypalování 🙂 ). Z flasky jsem spustil Slax a v interním programu cd vypálil.

Druhé poprvé

Tak to bylo přidání komentáře sem na blog z Ubuntu (jiný linux). Opět jen načteného z cd. Ale ještě tři dny a vyjde nová verze, kterou již nainstaluji na disk.

Třetí poprvé

Dneska jsem objevil svou první cache (ok, našla jí ona, ale já měl v ruce GPSku). Byla překvapivě blízko Hejnic a celkem přístupná. Dozvěděl jsem se o ní ze serveru Geochaching.com.

Dnes to bude celkem asi o třech věcech. O snu, objektivu a nové galerii. Vezmu to odzadu. První (vlastně třetí) velkou změnou je komplet nová Galerie. Věřím, že se Ti bude líbit alespoň tak jako ta minulá. Nahoře v menu už jsem změnil odkaz na novou. Hlavních novinek je hned několik:

• počet shlédnutí každé fotografie,
• možnost hodnotit fotky,
• možnost připsat k fotografii komentář,
• statistiky – obrázky, alba, hodnocení.

Takže hurá do prohlížení a pak dočíst článek.

Číst dále

Aktualizoval jsem trochu stránku O Matesovi (počítač a poslední čtená kniha) a GO2 – rozcestník (řešitelé a správné odpovědi). Doplnění se také dočkala Galerie, kde přibyly dvě fotografie jedné kočky (Fauna), Flora se pak rozrostla o jaterník podléšku + jednu další květinu u které není napsán název. S tím názvem mi doufám pomůžete (žádní gumídci za to nebudou!!!). 🙂

Za tu dobu se mi zdálo zase několik snů. Po tak dlouhé době si už je moc nepamatuji, spíš jen takové střípky. Na dva sny si vzpomínám trochu víc.

Ten první byl ze skautského prostředí. Nějaký větší letní tábor. Nějaká velká skleněná kopule, snad obrovská botanická zahrada – skoro prales, neudržované, ale se svým osobitým kouzlem. Vstoupil jsem do ní společně s dalšími lidmi. Na druhé straně té kopule, asi 50 metrů daleko, na nás čekaly dveře, do tří čtvrtin zazděné. Hledali jsme tu nějakého drobného tvora, velikostí někde mezi křečkem a fretkou. Vyskytoval se právě jen u těch dveří. Hopsal tam po těch červených cihlách a po větvích okolo. Viděli jsme ho a to nám stačilo, šli jsme zase zpět. Venku jsem cestou do naší části tábora míjel nějaký táborový kruh. Jedna ze skautek sedících ke mně zády byla tuším Wiky.

Druhý sen byl kratší, o to však akčnější. Ocitl jsem se někde na poušti, všude byl rudě červený písek a v něm samé krátery – asi metr hluboké a tři metry v průměru. Nebe bylo azurově modré, sluníčko svítilo a na horizontu se majestátně tyčila obrovská duna. Byl tu se mnou také Koudy a Anička. Někdo po nás začal střílet bílé rakety, velkými oblouky. Zatím dopadaly daleko za před nás, ale přesnost se stále zlepšovala. Dali jsme se na útěk od toho zdroje raket. První běžel Koudy. Anička se zastavila a otočila se směrem odkud létaly rakety. Popadl jsem jí za ruku a všichni tři jsme utíkali pryč, kličkujíc mezi krátery.

Číst dále

Fotka autorádia v mé Škodě 105L

Už tu dlouho nebyla žádná písnička dne. Včera se mi po dlouhé době zase jedna líbila. Dlouho jsem nevěděl, kdo jí zpívá. Až mi pomohlo RDS na Evropě 2, které zobrazuje interpreta a název písničky. Jelikož jsem s sebou měl i foťák, rychle jsem ho vyndal z obalu a začal fotit autorádio. Celé se jim to vešlo na tři displeje – na dva název interpreta a na jeden název písničky. Až doma jsem pak vydedukoval, co je písnička zač. Teda ta písnička je takový slaďák. Zpívá jí američanka Colbie Caillat a píseň se jmenuje Bubbly. Na YouTube je pak k vidění klip.

Už tomu bude týden od poslední brigády v remízku, kdy nám v polovině brigády vypnuli proud. No, ne že by to udělali naschvál. Jak jsme se pak dozvěděli, vlastně za to nemohli. 🙂 I když to tak na brigádě nevypadalo, cestou domů jsem mohl na vlastní oči vidět, co bouřka způsobila.Tady chybí 50 x 100 metrů lesa, tady další, a další. Jen jsem čekal, kolik stromů najdu na své garáži. Už z dálky bylo vidět, že to garáž přežila. Letmo jsem zjistil, že v okolí padaly a lámaly se stromy jako sirky. Po obhlídce škod okolo domu to nakonec skončilo u pěti spadlých stromů, kompletně zničeného sušáku na prádlo a fasády omlácené od větví. 

Číst dále

Těžko se začíná a ještě hůř končí. Góór dneska. Kdyby všude vládla úplná pohoda, hned by to všechno bylo klidnější. Bohužel ale každá mince má dvě strany, každá. Jenže to je krásná teorie, praxe je jiná. Teorie a praxe má společné snad jen to E na konci. Stalo se to v neděli, takovým zvláštním způsobem a za chvíli bylo po všem.

Číst dále

V noci na dnešek se mi opět zdálo několik snů. Moc jsem takový nával nečekal – vzhledem k situaci a mé spací pozici. Z těch několika snů si pamatuji hlavně jeden, ten nejdelší a poslední.

V jednom z těch předchozích snů z této noci jsem nemohl moc chodit – vypadalo to jako bych chodil po ledě a ještě šel v silném protivětru. Víc si z tohoto snu nepamatuji, jen takový malý střípek.

A teď ten druhý sen – nejdelší a poslední tu noc. Odehrával se někdy ve středověku, v celkem hornaté krajině. Byl jsem samotář, možná až odpadlík, žijící sám (skoro sám) u malého, ale vysokého, vodopádu. Ve skále, možná v jeskyni. Ne sám, protože hned vedle vodopádu, hned vedle padající vody bylo hnízdo nějakého velkého opeřence. S mládětem, které v hnízdě vyrůstalo, jsem byl kamarád, s jeho rodičem (který někde momentálně létal) jsme se respektovali.

Číst dále