O trošku později než jsem původně slíbil, přidávám sem další GO. Tentokrát doufám, že Vám dá více práce než ta poslední. Omlouvám se za to nedodržení termínu vydání této GO, nebylo včera nějak dobře, tak jsem si šel lehnout.

Číst dále

Už to přišlo. Chvíli to trvalo, ale je to tu. Další GO je na světě. Jsem na vás zvědav, jak dlouho bude trvat odhalení následujícího obrázku. Žádné zdržování a hurá na to. 🙂

Číst dále

Vrátil jsem zpět hodnocení komentářů pomocí palečků – nahoru a dolů. Objevuje se u všech komentářů.

Změnil jsem vzhled vnořených komentářů tak, aby se co nejvíc podobal normálním komentářům (avatar, hodnost, počet komentářů, datum a čas, použitý operační systém a prohlížeč).

Seděl jsem tehdy ve svém pokoji jednoho hotelového pokoje v Harrachově, připojen k wifi, surfjíc. Až tam mne zavála moje služební cesta. Teď, když ty necelé tři dny hodnotím, tak to byla hlavně spousta lyžování na Čertově hoře, jídla a pití. A co hlavně – navazování nových kontaktů. 🙂 Což se od toho očekávalo. Jinak bych tam přeci nejel. 😉

Po prvním dnu mne bolely nohy tak, že jsem přemýšlel, jestli na ten záchod vůbec dojdu. Druhý den, už to bylo lepší a třetí ještě o kus lepší. Nemá asi cenu popisovat, jak jsem lyžoval, jaká byla sjezdovka a tak. Krom jiného, jsem si vedle v Rokytnici nechal nabrousit lyže. Mají tam nové servisní centrum. Musím říct, že to za ty peníze stálo.

Pro dnešek dost, jsem celkem unaven.

Dlouho tomu je, co jsem přidal poslední článek. A když už mi to nedalo a chtěl jsem to napravit, tak pro změnu nejel blog (a nejen ten).

Vezmu to od začátku. Skončil jsem anketou o vírech a o směru jejich točení. V současné době jsou v anketě tři hlasy u odpovědi „Po směru hodinových ručiček“ a jeden hlas u odpovědi „Proti směru hodinových ručiček“. Hodně tuhle otázku otáčení víru zpopularizoval například seriál Akta X nebo Simpsonovi (kde Bart v Austrálii používal záchod, který otáčel směr víru). Takže jak se to s těmi víry má? Anketa by možná dopadla stejně, kdybych se ptal, na kterou stranu se otvírají Tvoje dveře do koupelny – jestli doleva nebo doprava. Na otáčení víru nemá vliv Coriolisova síla a tedy ani to, na které polokouli se nacházíme. Vědci prý museli čekat týden než se voda v nádobě ustálila a zbavila se všech sil, které v ní vznikly při napouštění. Směr otáčení víru závisí tedy třeba na napouštění vody, na způsobu vylézání z vany a podobně. Tohle všechno jsem nevěděl a tak mi s tím pomohl Gůůůgl a Wikipedie.

Číst dále

Tuhle básničku jsem napsal před mnoha lety (2001) nejspíš v návalu nějaké můzy. Vznikla během několika minut a byla pro jednu slečnu s přezdívkou kelinka. Nebyla první ani poslední z těch, které jsem si zapsal za tu čtvrt hodinu. Takové hraní se slovy. Tahle slovní hříčka se jmenuje Sprcha.

Sprcha

Shora dolů teče voda,
od hlavy až po patu.

Přichází k nám nová móda,
sprchovat se v saku.

Nevím, jak to bylo dneska.
jestli móda zvítězila.

Doufám, že ses sprchovala
nahá, od hlavy až po patu.

…

To nejkrásnější, co mne zatím dnes potkalo, byla vůně hašlerek vždy, když jsem se v noci otočil k oknu…

Potřebuju pohladit po duši. Nechám si to vysvětlit a bude líp. Právě dohrávají Tučného a Pověste ho vejš a já si jdu lehnout. Snad se to spraví.

Po delší době jsem zase zpátky. Dneska to bude opravdová směs všeho možného. Samé malé střípky snad úplně všeho.

Delší dobu zpět se mi zdál jeden krátký sen. Odněkud jsem se vracel domů autem. Zastavil jsem a vylezl z auta ven. Po louce tam chodil tyranosaurus. Jeden – velký dospělý jedinec. Chodil sem a tam, a pomalu se blížil ke mně. Dal jsem se na útěk do blízkého lesa, bylo to trošku do kopce. Vydal se pomalu za mnou, proplétal se mezi stromy. Schoval jsem se za jedním větším stromem a čekal. Když už byl moc blízko, rozhodl jsem se utéct kousek dál. Zahlédl mne a vydal se zase rychle za mnou. Už jsem nevěděl co mám dělat dál, kam utíkat, když v tom se vedle mne objevila hromada starých pneumatik. Tak jsem je začal postupně pouštět z kopce dolů. Naletěl na to a vydal se za pneumatikami.

Nějaký ten den na to jsem se zapletl do jednoho nedorozumění okolo tiskárny a barevných náplní. Snad už jsme si to vysvětlili.

Po dlouhé době má opět svého Parkera. Toho prvního jsem neprozřetelně půjčil vlčeti a za měsíc a půl se náhodu našel před klubovnou. V listí. Bez víčka. Mám teď toho samého – roller Parker Vektor Blue. Píše se s ním nádherně. Jen ho nikde neztratit.

Číst dále

Tak nejprve řešení poslední GO, protože na něj už nejspíš netrpělivě čekáš.

Nevím jestli ti otázky připadaly těžké nebo lehké, osobně si myslím, že většina se dala vygůglovat. Jdeme na to.

Vytvořil jsem dvě tabulky – otázky + správné odpovědi s poznámkami a otázky + správné odpovědi + správnost vašich odpovědí. Jsou ke stažení v PDF a to přímu tu – v souboru go8_reseni.pdf (odpovídající v tabulce jsou řazeni chronologicky podle odeslání odpovědi). Osobně mi dala nejvíce zabrat poslední otázka, protože někdo (nebudu jmenovat tu skautku momentálně z Brna) odpověděl tak, že jsem byl celkem na vážkách. Po dohodě s odborníkem jsem nakonec na vážkách už nejsem.

A také si dnes povedlo se účastnit vyprošťování zapadlého auta. Letos prvního. Kdo ví, jestli překonám předloňský rekord, kdy jsem se účastnit vyprošťování tuším 6 aut za zimu.

V poledne jsem to sice nestihl, měl jsem poměrně dost práce s odesíláním grantu na příští rok. No, nakonec se mi je podařilo poslat až o půl čtvrté. Zpátky ke gumídkové otázce. Ta dnešní je jiná než předchozí. Jedná se o malý testík. Tato GO má uzávěrku v neděli 6. 1. 2008 ve 24 hodin. Před odesláním si důkladně zkontroluj své odpovědi (u otázek s více nabízenými odpověďmi je standardně zaškrtnuta ta první). Tak do toho…

Do konce roku se mi ještě zdálo několik snů. Celkem myslím čtyři. Dva jednu noc, dva druhou noc. Moc už si je nepamatuji, spíš jen útržek toho jednoho snu. A malá odbočka – na konci článku čeká další anketka.

Ten jeden sen byl celkem zajímavý – prostředím, lidmi i příběhem. Odehrával se někde na vojně. Seděl jsem na vojenské posteli v malé místnosti. Byl tu i Pirát a já měl radost, že jdu, na rozdíl od něj, za pár dní domů. On měl sloužit ještě rok. Místnost se nějak vyprázdnila a tak i já šel ven. Nakonec to nebyla místnost, ale jen na zemi posazená zelená plechová maringotka. Venku už všichni stáli na nástupu a tak já, jako poslední, jsem se šel omluvit veliteli, ne nepodobně jako na táboře.

Číst dále