Dneska maturovala skorošvagrová. Úspěšně. Tři jedničky a jedna dvojka. To já si užil dnešní den jinak. Dopoledne trocha cestování – Nové Město nad Metují a pak Hradec Králové. No a odpoledne, po práci, kompost. Nejprv jsem byl uveden v omyl, že mě čeká stavění přístřešku. Nakonec se z toho vyklubala rekonstrukce kompostové ohrádky. Ohrádky. Ohrádky 3 x 1,5 metru. A když už byla ohrádka opravená, nezbývalo mi nic jiného než přeházet jednu půlku do druhé. 🙂

Dneska navečer jsme prořezávali stromky. Sice trošku pozdějc, ale přeci. A taky jsem hnedka ty větve pálil. Nějak jsem jednou neodhadnul vzdálenost rukou od ohně a povedla se mi depilace obou mých předloktí. A jak to smrdělo!!!

Nakonec to myslím dopadlo lépe než tenkrát na předminulém Výjezdním zasedání, kde Tygr testoval beta verzi svého nového uměleckého stylu – outsider artu. Pravda, sice říkal, že podstata tohoto umění tkví v řezu motorovou pilou deset centimetrů nad zemí, avšak nakonec se prozatím přiklonil k jiné verzi. Možná taky proto, že to nebyly jeho stromky (a nebo to taky možná bylo všechno trochu jinak 😉).

Je po závodech. Moc jsem z nich fyzicky neměl. Mým výstupem v týhle akci byla spousta jedniček a nul. A ta se povedla. Stejně tak všem ostatním ty jejich výstupy. Pokud se někde vyskytnul problém, operativně jsme ho vyřešili. Myslím, že jsme naplnili skautské heslo „buď připraven“. Pár malých mušek se našlo. V porovnání s tím, jak katastroficky to mohlo skončit (počínaje počasím a nepřipraveností konče), to jsou opravdu jen malé mušky.

Všechno prostě šlapalo jako švýcary…

V noci na dnešek se mi zdál sen, který si pamatuju. Odehrával se ve městě, kde skautuju. V budově s nápisem Žid a spol. na atice byl hotel. Nechal jsem si u nedaleké herny zaparkovanou babetu. A někdo mi ji ukradnul. Tak jsem si došel pro pionýra a postavil ho zase tam. Ale jakmile jsem zašel dovnitř, zas mi ho hnedka někdo ukradl… Ach jo… Pak se to stalo. Večer, už byla skoro tma, jsem našel babetu postavenou na stojánku uprostřed křižovatky. Pionýr nikde…. A pak jsem se probudil… 🙂

Už jsem se vrátil. Cesta tam i zpátky byla dlouhá. Dalším mým rekordem je nadmořská výška – nejnižší. Agnes napsala, že jsme -3 m n. m. Pak se na chvíli zadrhla, protože v tom tunelu jí došly data ze satelitu. No a pak už jsme zase stoupali. Tímhle výletem jsem si taky zvýšil návštěvnost států ze 4 na 5 procent.

Dneska se mi zdály celkem tři sny. O dvou se zmíním.

Byl jsem s někým, koho jsem dobře znal v lese, na kraji srázu vysokého asi 30 metrů a prali jsme se s nějakým starším pánem o kus nějaké vzácné látky (asi tak 5 x 5 metrů). Když jsme ho přeprali a on spadnul z té skály dolů, tak jsme taky museli dolů. Nevím proč, prostě museli. A tak jsme bafli každý dva rohy té látky a skočili dolů. Měl jsem strach, abych si něco nezlomil. Dopadlo to dobře, přistáli jsme na nějakým štěrku nebo písku či co… No a to bylo celý.

A teď ten další…
Bylo navečer. Léto. Společně se dvěma kamarády jsem byl někde u vlezu do podzemních chodeb bungru z 2. světové války. Číst dále

Teda… dneska jsem si pocestoval… No, hlavní ale je, že jsem neřídil. No když už jsem se teda jako vracel úplně finálně domů (a to už jsem řídit musel), narazil jsem na krásný západ slunce – 🙂 – zapadají slunce se zdálo tak blízko, že kdybych natáhnul ruku, tak bych ho měl v dlani… Teda fotka jako nic moc, protože jsem to fotil svým Siemensem CX70 a ještě skrz čelní sklo, ale realita byla prostě realita. Mnohem krásnější. To se musí vidět.

Najedl jsem se a hned je to lepší. Půlka pizzy a jedna topinka k tomu. Jo a ještě se chystám na čokoládové kuřátko, co mám před sebou. Taky ho ztrestám. 😉

Včera to byla samá práce. Dopoledne jsme hrabali listí okolo Remízku. Naplnili jsme celý kontejner (ušlapanej a s pěknou čepicí). Odpoledne jsem bílil koupelnu, vykopával a rozřezával hrušku. 🙂

Už jsem ztrestal to kuřátko. A jak jsem zjistil, i s kouskem alobalu. 🙁

Vlčácká schůzka už skončila. Dneska trénovala na závody. Pirát pro ně připravil trať s úkolama. Ani nevím jakou, protože jsem byl většinu času v klubovně a hrál s vlčatama, co nebyla na trati. Ale za to umím dokola říkat: Jednička je ruka nebo noha. Dvojka je hlava. Trojka je tělo. Čtyřka jsou oči. Pětka je nos. Šestka je pusa. A takhle pořád dokola. Házeli jsme kostkou a kreslili myšky. No spíš tak všechno možný.

Tak už to skončilo. Velikonoce jsou pryč. Nějak jsem to moc neprožíval. Sice jsem si po dlouhé době zase upletl pomlázku, abych to nezapomněl, ale tím to končilo. Doufám, že všechny holky ty Velikonoce přežily a zadky je moc nebolí.

Dneska je taky úterý, což znamená starost o naše drahá vlčátka 🙂 . No hurá do toho a půl je hotovo.