Snad jedna z nejznámějších českých filmových vět. Z filmu Na samotě u lesa. Dnešek tak vypadá. Jen prší a prší… Snad se počasí umoudří a bude líp.

Taky jsem si říkal, že Ti zkusím ukázat s čím fotím. Jednak digitál (moji Konica Minoltu Z1), ale hlavně asi Prakticu MTL 5 s objektivem Pentacon auto 1.8/50 MC. Takže se můžeš těšit.

Dnes jsem slavil takové malé výročí. Přístup 600 lidí na můj blog. Díky, díky vám všem. Jen pořád nevím, kdo to sem tak často chodí. 🙂

Tak schválně, nech v komentáři pod tímto příspěvkem krátký vzkaz, ať mám trochu přehled, ať vím pro koho to vlastně píšu. 🙂 Domluveno…

Už jsem tu neměl být. Měl jsem do pátku být na školení v Polsku. Ale změna je život. Nikam se nejede. Jsem doma. 🙂 Školení mě sice nemine, avšak jedu až 24. dubna… a zase do pátku… jen tentokrát ne do Polska, ale do Belgie. Jo a když jsem odjížděl posledně, tak jsem doma nechal pas. Do Polska by to prošlo na občanku… do Belgie fakt nevím.

Dneska po obědě jsem se vrátil z 12. Výjezdního zasedání. Začlo to tak nějak v pátek Kvakinem a pokračovalo dál přes fotbal ve čtyřiceti centimetrech sněhu a skončilo to někde Bangu!.

Takovej víkend na odreagování. Jen jídlo (česnečka, buřtguláš, špagety, utopenci a sladkého a slaného co hrdlo ráčí) a jídlo (to samé jako předtím), odpočinek a hry. U her se trochu zastavím. Začlo to nenápadně Bangem! V pátek večer nic jinýho nebylo, asi jedna nebo dvě hry, jinak se vařilo nebo zasedalo. V sobotu to bylo pestřejší. Dopoledne chvilku Bang!, odpoledne po práci a fotbale Robinovy vypečené hry. Zkus z patnácti centimetrů drátku zvohejbat nápis BONDY nebo uvázat na jednom provaze za třicet vteřin co nejvíc ambuláků. Pak jsme ještě hráli Město, moře, kuře… a taky týmový piškvorky. Pak následovala Bondyho hra – Portoriko nebo tak nějak se to jmenovalo, fakt už nevím. A tak jsme pěstovali kukuřici, indigo, cukr, tabák a kávu a pak s tím vším obchodovali. No a to už bylo deset večer. Následovalo jídlo – špagety – a pak už jen zasedání a spánek. A ráno už jen snídaně, úklid a Bang! 🙂

Nechalo to na mně následky. Přibral jsem pět kilo.

Co jí předcházelo? Normální pracovní týden. Co jiného. V pátek oddílovka a následně oddílová rada (tu jsme vzali hopem). Pak maturitní ples mé skorošvagrové (měla teda jako angínu a byla tam jen chvíli, ale ustála to – to asi po té Delise, co jsem jí dal na uzdravení 🙂 ). Víc o tom asi psát nebudu, že?

No a pak v sobotu v 9 ráno sraz rozhodčích na ZVAS v Remízku. Pár lidí chybělo, účast průměrná. Nějaký povídání vevnitř, pak nějaký povídání s Mrkívem venku a pak zase trocha povídání vevnitř. A pak domů…

Teda jak kdo 🙁 . Ještě převlíct do montérek. Zajet do sběrnýho dvora s kufrem a vlekem plným stavební suti. Zastavit se ve stavebninách koupit dvě sítě (2 x 3 metry, 4mm drát, 15 x 15 cm oka – jen tak pro úplnost), jo a ještě pytel unimaltu. A pak teprve domů. No a to už bylo skoro poledne.

Teď už jsem po obědě. Za chvíli jedu na oslavu 🙂 – strejda slaví 50.

Jo, dlouho jsem nepřidal žádný příspěvek. Teď to zkusím napravit. Poslední dny jsem byl mimo republiku na stavebním veletrhu (asi 5x větší plocha než v Praze). Vrátil jsem se v pátek asi okolo deváté večer.

No a dneska zase práce. Nejdřív jsem musel odříznout zábradlí. Měl jsem malou flexu a tak jsem ten neproříznutý zbytek musel ukejvat. A pak ještě to zábradlí ve tvaru Z dostat z baráku. Zbytek dne jsem škrabal strop a zbylé stěny na chodbě. Ostatní lidé pokládali dlažbu v koupelně a zdili příčku na chodbě.

Všechno dopadlo OK a dostal jsem se v šest domů.

Mám oboje. Kanady i gorotexky.

Posledně na výpravě jsem měl gorotexky. Super boty. Podrážky berou, zima v nich není atd. Stejně jsem s nima přišel domů úplně durch. Schnuly tři dny. Naštvalo mě, že si Robin liboval v suchých kanadách až do konce výpravy. 🙁

Proto jsem vytáhnul svoje starý kanady. A o tom už víš – o myšce a tak. Psal jsem o tom nedávno.

Včera byla možnost vyzkoušet moje připravený kanady. No, začátek jsem trochu přehnal. Troje ponožky byly přece jen moc. Jedny skončily v batohu. Levá kanada ze začátku trochu tlačila za prstama. Moh´ za to její nepřirozený tvar (špička ohnutá nahoru), co jí zůstal, když byla narvaná v botníku. Po prvním kilometru už bylo všechno OK.

Když jsem dorazil domů, vypadaly kanady tak, jako když jsem si je ráno bral na nohy. Stejný lesk, stejné sucho. Prohlásil jsem o svých nohách, že jsou suché a hebké jako dětská prdelka. Bylo mi řečeno, že taky tak voní. 🙂 No, něco na tom bylo.

Myslím, že hlavní rozdíl je v prostředí pro které jsou kanady a gorotexky určený.

Číst dále

Nevím co jsem sněd´, ale je mi po tom nějak šoufl . Šlo to rychle ven.

Jdu se z toho zkusit vyspat. 🙁

Začnu tou lepší: Kanady už mají tkaničky!!! 🙂
No a tím výpis dobrých zpráv končí.

Teď ta druhá: Nějak se mi nepodařilo natočit moje autíčko. 🙁 Chtěl jsem ho dát na nabíječku, ale ani jsem ho nenastartoval. Teď už je všechno OK. Auto už je na nabíječce i když jsme ho museli roztáhnout. 🙂

Díky všem, co jste sem zavítali. Za týden provozu blogu tu bylo 300 lidí. To je 43 lidí za den!!! 🙂 Takovou návštěvnost mají naše roverské stránky za tři dny!!! Díky, díky všem… autogramy až na letišti… 🙂 Jen byste se mohli polepšit v komentářích ke článkům. Je to trochu slabší… 🙁