Kanady stále ještě nemají tkaničky… 🙁

Narazil jsem na zajímavý odkaz, kde si zaškrtnete navštívené země a vono to vyflusne počet procent procestované Země.
Vyplnil jsem, zaškrtal jsem a obdržel výsledek – 4% 🙂

Asi tak čtrnáct dní zpátky jsem se rozhodl, že si dám dohromady kanady. Dlouho ležely ladem v botníku na mezipodestě.
Vytáhnul jsem je z botníku a ejhle!!! Ponožky jsem v nich od minula nechal… Osud… Vytáhnul jsem ponožku z levé kanady – dobrý, tahám ponožku z pravé a … tak nějak nebyla celá. 🙁 No tak kouknu do kanady a tam myší hnízdo. Už neaktivní. Zbylo tam jen asi deset kaštanů (ty byly asi o dva schody výš v květináči jako podzimní dekorace) a kusy rozcupované ponožky. A taky… taky jedna krásně holá lebka od myšky a jeden krásný hrudníček. 🙂

Tak jsem všechen ten nepořádek vyklepal, vložky z bot vyhodil. Kanady otřel od prachu, třikrát natřel olejem a dvakrát natřel krémem se včelím voskem. Jo, pěkně se lesknou. Stojí u radiátoru a už chybí jen do nich dát nové tkaničky, které čekají opodál. 🙂

Dneska v noci se mi zdálo spousta snů. Dva si pamatuju přesně.

Byl jsem společně s jedním kolegou z práce u našeho dalšího kolegy, který dostavoval svůj rodinný domek. Tak nás provázel a stěžoval si, že mu jeho bratr špatně namontoval hasičáky (hasičáky v rodinným domku?). Jeden byl na záchodě v koutě asi dva metry nad zemí. Druhý byl u okna na parapetu, který byl taky asi dva metry nad zemí. No a potom ten můj kolega, co tam byl se mnou, chtěl po našem průvodce nějaký vodovodní kohout. No a ten ho rád odšrouboval z již funkční vodovodní soustavy a dal mu ho, protože mu to slíbil. 🙂

Druhý sen byl o táboře, rozhodovalo se mezi stávajícím táborem na Václavově seči nebo jiným tábořištěm. Vyhrálo jiné tábořiště, a tak jsme tam jeli. Plac to byl pěkný. Svítilo slunce a já se šel podívat po cestě za tábor. Byla tam křižovatka asi pěti cest a o kousek dál vpravo (asi 50 metrů) další louka. A na té louce, světe div se, stál tábor skautek (myslím, že ty od nás to nebyly). Měl jsem z toho celkem radost, a tak jsem to běžel říct ostatním. Když v tom zazněl hvízdot oznamující nástup. A tak jsme se přesouvali na nástup. Tak nějak až moc pomalu. To mě trochu naštvalo, a tak jsem si říkal, že jim to bude muset na nástupu trochu vytknout. 🙁

Zima se asi jen tak nepustí. Přes noc zase umrzlo. Ráno bylo asi sedm pod nulou. Sedím a koukám ven, sluníčko svítí. Silnice holá. Po obědě jsem byl u jedněch zákazníků. Jak jsem řekl, silnice holá. Před Šedivcem mě trochu překvapily sněhové jazyky. Chvílema to vypadalo jako někde o 300 m.n.m. výš. Dojel jsem k zákazníkovi, zaparkoval, vystoupil a koukal jsem do sněhu. Při své výšce přes 180 centimetrů nejsem moc zvyklej nevidět. 🙁 Trochu mě ty sněhové bariéry zaskočily. Hned se mi ulevilo, když jsem se na ně podíval z prvního patra. Byly menší. No jo. Jenže i to auto bylo menší. Nakonec z toho nic nebylo. Sněhu spousta, mrazu taky. A tak to zůstalo, zůstává a asi ještě nějakou chvíli zůstane. Začali mi tu docela pěkně hrát – po celý firmě teď hraje Safri Duo. 🙂

Chvíli jsem pozoroval krmítko. Kromě kosáků, kosic, sojek, zvonků, vrabců, stehlíků, brhlíků a snad všech druhů sýkorek k nám dneska zavítal i dlask tlustozobý. 🙂

Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes)

… už je tu zase 🙂

Takže to zkouším znova. Podruhé a znova. Zkusil jsem tenhle blog. Přišlo mi to jako zajímavý způsob vyjádření. Zkusil jsem blog na Opeře. Firefoxu jsem dal na chvíli pauzu než se zase uklidní a nebude hamtat tolik paměti. Ale o tomhle snad někdy později… Takže prostě vítej a čti. 🙂