25. 04. 2016 Doba čtení: 2 minut

Ne, nejde o počet panáků, které jsem úspěšně zdolal v jednom dni. Tenhle rekord mám daleko menší. V sobotu jsem vyrazil po dlouhé době lovit kešky. Tentokrát odolával jeden power-trail (no… prostě cestička z kešek) u Semanína.

První kešku (ještě nepatřící do oné série) jsem našel poměrně rychle, zůstaly mi po ní ale hned po ránu mokré boty. Nic moc začátek. Vylepšila to semanínská prodejna s potravinami – Semanín, 600 obyvatel, malý Konzum a oni tam mají fair-trade čokoládu! (Dulka by měla radost.)

Dost omáčky, jde se lovit. Číst dále

21. 04. 2016 Doba čtení: ~1 minuta

Dlouho jsem tu nepublikoval nic z kamery v autě. Ani tak nejde o to, že by vymizely všechny dopravní přestupky, ale spíš o moji lenost. Dnes to tedy budou tři krátká videa.

Nejprve dítě, které si na koloběžce z blížícího se auta nic nedělalo, trochu se leklo a pokračovalo dál.

–Sorry, video jsem smazal.–

Následuje silniční evergreen – spěchání v obci kombinované s plnou čárou.

–Sorry, video jsem smazal.–

A abych nekončil pesimisticky, poslední video je z obytné zóny, kde je křižovatka do kříže bez značení hlavních silnic. Dopadlo to přesně tak, jak se učí v autoškolách – a to včetně cyklisty. Palec hore.

–Sorry, video jsem smazal.–

27. 03. 2016 Doba čtení: ~1 minuta

Myslím, že Češi jsou takový krásný pomlouvačný národ. Když se jim něco nelíbí, tak to všude všechno pomluví, zanadávají si a mají na chvíli klid. Nejlépe v internetových diskuzích, a ještě lépe několikrát.

Zcela zde samozřejmě platí klasické pravidlo, že jednu špatnou referenci je potřeba vyvážit alespoň deseti kladnými.

Přemýšlel jsem, proč člověk obvykle na internetu nalezne hlavně záporné reference. Je to asi hlavně kvůli tomu, že tihle lidé si potřebují tu svoji frustraci z toho, že něco nebylo podle jejich představ (nezáleží na viníkovi), někde vybít. A internetové diskuze, povětšinou anonymní nebo zobrazující křestní jméno, jsou to pravé.

No a teď to jádro věci. Co v tu samou chvíli dělají lidé spokojení s nějakou službou nebo výrobkem? No… jsou si zaběhat, koukají na televizi, jsou s rodinou… Prostě cokoliv jiného.

A právě navzdor těm nespokojencům jsem se rozhodl si tu zařídit stránku s názvem Reference (v horním menu), kde si budu psát všechny ty své dobré zkušenosti s výrobky a službami.

22. 01. 2016 Doba čtení: 4 minut

(aktualizováno 25. 1. 2016 – doplněn bod 5 a 6)

Možná bych mohl začít citátem Evy Holubové z Pelíšků: „Rozmohl se nám tady takový nešvar.“ V dnešní internetové době jsou populární sdílené dokumenty všeho typu, např. Google Docs. Je to nádherný příklad dobrého sluhy a špatného pána. A nemoci sdílených dokumentů (NSD).

Stačí skupina pěti lidí plánující akci, kteří používají Google Docs jako prvňáci a průser je na světě:

1. každý si založí svůj dokument a pošle mailem odkaz ostatním,
2. na malou a jednoduchou akci je deset vytvořených dokumentů; na každý prd je nutné založit sdílený dokument,
3. dokumenty nemají jednoznačný název; těžko se hledá, kde je co uložené,
4. lidi nevědí, co kam mají psát,
5. vlastníkem dokumentů jsou různí lidé (viz. 1),
6. vše se řeší pouze online – před i po akci, nejlépe v kombinaci s bodem 1 a 5.

A jak to dopadne? Číst dále

19. 12. 2015 Doba čtení: ~1 minuta

Paul Edgecomb (Tom Hanks):
„Až budu stát před Bohem, při Posledním soudu, a on se zeptá, proč jsem zabil jeden z jeho zázraků, co já mu tam řeknu? Je to má práce? Nebo co?“

John Coffey (Michael Clarke Duncan):
„Řekněte Bohu Otci, byla to laskavost. Jste nešťastnej, trápíte se, já to cejtím, ale tím se netrapte, já už to všechno mít za sebou, chci… Jsem ztahanej, už nechci bejt pořad sám jako vrabec v dešti. Unavuje mě nemít nikoho k sobě, kdo by mi řekl kam jdeme, odkud a proč.“

…

Paul Edgecomb (Tom Hanks):
„Můj osud mi určil, že Vás přežiju. To je mé vykoupení. To je můj trest, že jsem nechal Johna popravit. Že jsem zabil boží zázrak. … Nedělám si iluze o nesmrtelnosti. Ale než mě smrt najde, dávno si ji budu přát. Už teď si ji moc přeju.“

28. 09. 2015 Doba čtení: ~1 minuta

Protože bydlím na vesnici, máme tu trochu zvláštní časy, kdy svítí a nesvítí pouliční osvětlení. Prvně, nesvítí celou
noc.

Pouliční osvětlení zhasne okolo půl jedenácté. Číst dále

11. 08. 2015 Doba čtení: 2 minut

Nedávno se mi zdál sen o mé spolužačce ze základní školy.

Dozvěděl jsem se, že se jí přihodil úraz – něco si píchla do oka. Snad nějakou velkou třísku nebo tak něco. To oko jí operovali a nyní byla na rehabilitaci někde kousek od Pardubic. A protože jsem měl cestu okolo, domluvil jsem se s rodiči oné spolužačky, že se za ní na chvíli stavím.

Vyjel jsem celkem časně ráno, abych se moc nezdržel. Budova té rehabilitace stále hned u silnice, dělila je jen malá zahrádka a starý kovový plot. Vypadalo to spíš jako stará škola z první poloviny 20. století.

Budova rehabilitace, vygenerováno pomocí Bing AI v r. 2024

U budovy, pod oknem, někdo klečel a koukal dovnitř. Číst dále

11. 05. 2015 Doba čtení: 5 minut

Dlouhou dobu, asi rok, jsem vybíral způsob, jak na blogu – spíš obecně na internetu, prezentovat fotky. Ještě dodám, že výběr jsem prováděl asi před osmi lety…

Měl jsem myslím celkem skromné nároky:

• mít fotky „u sebe“ na serveru,
• komentáře k fotografiím,
• hodnocení fotografií,
• zobrazování GPS souřadnic na mapě,
• využít stávající WordPress (galerie jako plugin).

Žádný tehdejší plugin neuměl všechno. A většinou to bylo složité a přes ucho se drbající řešení, které bohužel jeden z prostředních tří požadavků neumělo.

Smířil jsem se tedy s tím, že poslední požadavek nebude naplněn. Číst dále

10. 04. 2015 Doba čtení: ~1 minuta

Tak dneska tu mám do pirátské rubriky dvě videa.

První je jarní – cyklistická klasika a zároveň rodičovský fail. Nedání přednosti – vjetí na hlavní silnici. Skvělý vzor pro toho špunta.

 –Sorry, video jsem smazal.–

Druhé video nahrává lidem, kteří říkají, že čára není zeď (tudíž se dá v klidu přejet). A to ani ta dvojitá…

 –Sorry, video jsem smazal.–

25. 02. 2015 Doba čtení: ~1 minuta

Nedávno se mi zdál sen. Hlavní roli hrála moje přeplněná postel. Byť nepatří svými rozměry 180 cm x 210 cm k nejmenším, bylo toho i na ni dost.

Chtěli v ní spát moji rodiče, další tři RS a RG a pak ještě já.

No, rodiče ani nikoho jiného jsem vyhodit z postele nechtěl. Vzal jsem si tedy deku, polštář a odešel si lehnout do obýváku… 🙂

Vygenerováno pomocí DALL·E