Po knížce Metro 2033 jsem konečně dočetl i druhý díl, příznačně nazvaný Metro 2034. Mnohokrát už jsem to chtěl vzdát. A do posledního dílu se rozhodně nepustím.

Protože budu občas trochu konkrétnější, nejspíš vyzradím i část příběhu, takže pokud jste knihu ještě nečetli, skočte hned na konec – na mé grafické zhodnocení.

Metro 2034 (Martinus.cz)

Od prvního dílu se většina věcí změnila. Tou první je autorův styl. V Metru 2033 to byl pro mě nejslabší článek. V druhém díle mi nesedl ještě víc a regulérně jsem přeskakoval i několik stránek filozofických rozjímání. Já, odrostlý na Stephenu Kingovi, jsem trpěl. Číst dále

Někteří z Vás pojedou na skautský tábor poprvé. Co vzít s sebou? Chápu, není to jednoduché.

Proto Vám třeba pomůže vtipný návod slovenské skautky. 🙂

PS: Pro mladší generace – rozumíte jí ještě? 😀

Mám pro Vás soutěž. Zahrajeme si, např. o slavné bludišťáky. Nedávno proběhl v Josefově Intercamp a tak se nám všem naskytla velká vizuální podívaná na kroje všech účastníků. Na Instagramu jsem pod #intercamp našel mimo jiné dnešní soutěžní fotky.

Nejprve tedy soutěž o jednoho bludišťáka: Na fotce najděte dva vandráky a hastrmany, ehm vlastně české skauty.

Post na instagramu: https://www.instagram.com/p/BFYRbVXFid9/

Našli jste? No, myslím, že určitě ano (pro Ty, kteří stále hledají, malá nápověda – ve skupině vlevo vynechte všechny s podkolenkami a ty stejně ustrojené, ostatní jsou čeští skauti). Číst dále

Obyčejně dámská trička nereklamuji, vlastně ani nekupuji a už vůbec ne růžové. Co nadělám, v tomhle snu se mi to prostě stalo.

Bylo to na nějaké skautské/roverské akci. Překvapivě ale v nějakém obchodáku. Káťa si tam koupila tričko. Velikost L a barva… růžová – sytě, krásně růžová. Nepamatuji si to přesně, ale myslím, že jí to seklo. 🙂

A protože bohužel netrefila velikost, požádala mě, abych ho šel reklamovat a vyměnit za menší. Dala mi dokonce vyplněný reklamační protokol, kde bylo na jedné straně v rámečku napsané velké L, pak šipka doprava, a tam zase v rámečku velké S (Káti, fakt S?).

U prodejního pultu na mě čekala postarší, korpulentní paní prodavačka. Naše komunikace probíhala v angličtině, posunky a zvednutým obočím asi následovně.

Já: „Přišel jsem vrátit triko, potřeboval bych eSko místo eLka.“ (pokládám na pult vyplněný protokol)

Prodavačka: „A kde máte to tričko?“

Já: „No, na sobě.“ (svlékám ze sebe to tričko, jsem do půl těla svlečený)

Prodavačka si přebírá tričko. S údivem: „To běžně nosíte dámská růžová trika?“

Já: „Ne běžně. Občas.“

„Kdo je tam? Hej, Arťome, prověř to!“
Arťom neochotně vstal ze svého místa u ohně, přehodil si automatickou pušku ze zad na hruď a vykročil do tmy. Na samém kraji osvětleného prostoru se zastavil, úmyslně hlučně odjistil a chraptivě zavolal: „Stát! Heslo!“
Před minutou slyšeli z temnoty zvláštní šustění a nesrozumitelné mumlání. Teď se ozvaly spěšné cupitavé kroky. Někdo utíkal do hlubin tunelu.

Metro 2033 (Martinus.cz)

Takhle začíná Metro 2033 ruského autora jménem Dmitry Glukhovsky. První řádky mě prostě musí chytnout, knížka se nesmí do půlky rozjíždět. A Metro 2033 mě chytlo. Číst dále

Ne, nejde o počet panáků, které jsem úspěšně zdolal v jednom dni. Tenhle rekord mám daleko menší. V sobotu jsem vyrazil po dlouhé době lovit kešky. Tentokrát odolával jeden power-trail (no… prostě cestička z kešek) u Semanína.

První kešku (ještě nepatřící do oné série) jsem našel poměrně rychle, zůstaly mi po ní ale hned po ránu mokré boty. Nic moc začátek. Vylepšila to semanínská prodejna s potravinami – Semanín, 600 obyvatel, malý Konzum a oni tam mají fair-trade čokoládu! (Dulka by měla radost.)

Dost omáčky, jde se lovit. Číst dále

Dlouho jsem tu nepublikoval nic z kamery v autě. Ani tak nejde o to, že by vymizely všechny dopravní přestupky, ale spíš o moji lenost. Dnes to tedy budou tři krátká videa.

Nejprve dítě, které si na koloběžce z blížícího se auta nic nedělalo, trochu se leklo a pokračovalo dál.

–Sorry, video jsem smazal.–

Následuje silniční evergreen – spěchání v obci kombinované s plnou čárou.

–Sorry, video jsem smazal.–

A abych nekončil pesimisticky, poslední video je z obytné zóny, kde je křižovatka do kříže bez značení hlavních silnic. Dopadlo to přesně tak, jak se učí v autoškolách – a to včetně cyklisty. Palec hore.

–Sorry, video jsem smazal.–

Myslím, že Češi jsou takový krásný pomlouvačný národ. Když se jim něco nelíbí, tak to všude všechno pomluví, zanadávají si a mají na chvíli klid. Nejlépe v internetových diskuzích, a ještě lépe několikrát.

Zcela zde samozřejmě platí klasické pravidlo, že jednu špatnou referenci je potřeba vyvážit alespoň deseti kladnými.

Přemýšlel jsem, proč člověk obvykle na internetu nalezne hlavně záporné reference. Je to asi hlavně kvůli tomu, že tihle lidé si potřebují tu svoji frustraci z toho, že něco nebylo podle jejich představ (nezáleží na viníkovi), někde vybít. A internetové diskuze, povětšinou anonymní nebo zobrazující křestní jméno, jsou to pravé.

No a teď to jádro věci. Co v tu samou chvíli dělají lidé spokojení s nějakou službou nebo výrobkem? No… jsou si zaběhat, koukají na televizi, jsou s rodinou… Prostě cokoliv jiného.

A právě navzdor těm nespokojencům jsem se rozhodl si tu zařídit stránku s názvem Reference (v horním menu), kde si budu psát všechny ty své dobré zkušenosti s výrobky a službami.

(aktualizováno 25. 1. 2016 – doplněn bod 5 a 6)

Možná bych mohl začít citátem Evy Holubové z Pelíšků: „Rozmohl se nám tady takový nešvar.“ V dnešní internetové době jsou populární sdílené dokumenty všeho typu, např. Google Docs. Je to nádherný příklad dobrého sluhy a špatného pána. A nemoci sdílených dokumentů (NSD).

Stačí skupina pěti lidí plánující akci, kteří používají Google Docs jako prvňáci a průser je na světě:

1. každý si založí svůj dokument a pošle mailem odkaz ostatním,
2. na malou a jednoduchou akci je deset vytvořených dokumentů; na každý prd je nutné založit sdílený dokument,
3. dokumenty nemají jednoznačný název; těžko se hledá, kde je co uložené,
4. lidi nevědí, co kam mají psát,
5. vlastníkem dokumentů jsou různí lidé (viz. 1),
6. vše se řeší pouze online – před i po akci, nejlépe v kombinaci s bodem 1 a 5.

A jak to dopadne? Číst dále

Paul Edgecomb (Tom Hanks):
„Až budu stát před Bohem, při Posledním soudu, a on se zeptá, proč jsem zabil jeden z jeho zázraků, co já mu tam řeknu? Je to má práce? Nebo co?“

John Coffey (Michael Clarke Duncan):
„Řekněte Bohu Otci, byla to laskavost. Jste nešťastnej, trápíte se, já to cejtím, ale tím se netrapte, já už to všechno mít za sebou, chci… Jsem ztahanej, už nechci bejt pořad sám jako vrabec v dešti. Unavuje mě nemít nikoho k sobě, kdo by mi řekl kam jdeme, odkud a proč.“

…

Paul Edgecomb (Tom Hanks):
„Můj osud mi určil, že Vás přežiju. To je mé vykoupení. To je můj trest, že jsem nechal Johna popravit. Že jsem zabil boží zázrak. … Nedělám si iluze o nesmrtelnosti. Ale než mě smrt najde, dávno si ji budu přát. Už teď si ji moc přeju.“