Týden už jezdím s kamerou v autě, no a už je to tu – první natočený pirát silnic. Zatím jen předjíždění na plné čáře v pravotočivé zatáčce. No, myslím, že podobná videa budou přibývat. 🙂

– Sorry, video jsem smazal.–

Jo, zatím možná „nic moc“, jako asi my všichni bohužel čekáme, kdy to tak dobře nedopadne…

Koukám, že některé to opravdu baví. 🙂
A tak jsem nedávno dostal dopis/balíček, kterým se někteří z Vás zasloužili (hmmm… dočasně) o první místa. Co by kdo neudělal pro 75 bodů.

Více na stránce s Odznaky, odkaz je taky v horním menu (je rozbalovací).

Jak jsem psal, pořadí… dočasné. Protože zatím jsem nezapočítal historické komentáře. 🙂 To pak bude všechno úplně jinak. Ale to až o víkendu…

Nadpis řekl vše.

Jdeme na to.

Snad to nebude lehké.

  Číst dále

Také nemám rád to klasické mentorování – měl bys to udělat tak a tak. Nejlepší v tomhle ohledu jsou praktické zkušenosti. Většinou si tím člověk musí projít sám a poučit se sám. Stejně jako si sáhnout na horká kamna a spálit se.

Moje některé praktické zkušenosti, které jsem takto nabyl:

Nespi v lese, když prší

Schovat se v lese, když prší, je fajn, ale jen prvních pár minut. Pak tam prší stejně jako na louce. Číst dále

Po dlouhé době jsme přidal zpět Galerii.

Zuzka a Žáža

Fotografie jsem přebral, asi tak polovinu odstranil a nyní přidal dvě nové (jsou v Lidech). A další fotky budou přibývat. Zase pomalu a jistě…

Odkaz je v horním menu. (už není)

… proč žít a umřít. Každý… 

If this is to end in fire
Then we shall all burn together
Watch the flames climb high
Into the night

…

Raise a glass of wine
For the last time

(Ed Sheeran – I see fire)

Nadpis říká vše. První jarní příspěvek, první jarní kilometry na kole, první příspěvek psaný ve vaně z mobilu…

Před chvíli jsem se vrátil z první vyjíždky na kole. Ještě jsem ani nestačil kouknout, jak to bylo daleko (moc ne, ale o to horší bylo převýšení).

Tu fotku jsem udělal při návratu, skoro na konci cesty. No a tam někde vlevo za kopcem bydlím.

A ještě jedna perlička z cest. Na Žampachu povídá babička svému asi dvouletému vnukovi: „Jakoubku, tam nepůjdeme, tam je to celý posraný od špačků.“

V prvním snu jsem se ocitl na nějakém chatkovém tábořišti u rybníka. V údolí, ze dvou stran do kopce smrkový les, ze třetí strany louka do kopce a z té poslední také louka, kterou odtékal potok z rybníka. Byli tu povětšinou skauti, hlavně roveři a rangers – vzpomínám si třeba na Koudyho, Piráta, Káťu…

Šel jsem s někým kolem rybníka do jedné z chatek. Uprostřed tam stála malá televize a ostatní se na ní koukali. Ani nevím, co dávali. Jen si vzpomínám, že mezi diváky byl i můj strejda (ten fotograf).

Druhý sen se odehrával u mě doma. Kátě jsem vypravoval o mém prvním!!! snu. Pak že prý už musí jet do Brna, tak jsem řekl, že se s ní busem svezu do Ústí (jel jsem na nějakou výpravu nebo víkend). Ale nebyl jsem sbalený, tak šla napřed. Přinesl jsem si batoh a při jeho balení na mě vykouknul igeliťák s neumytým ešusem z poslední akce. Byl v igeliťáku, ale i tak ten guláš nebo fazole nebo co to bylo, stálo za to. 🙂 Nestíhačka autobusu způsobila, že jsem si řekl, že pojedu autem. Přeci jen zabalit si náhradní tričko a ponožky není jen tak.

Po probuzení jsem byl trochu rozhozený, co se mi to vlastně zdálo – vyprávět někomu ve snu svůj sen, který se mi zdál chvíli předtím. Hned jsem si vzpomněl na film Počátek (ČSFD 89%, Kfilmu.net 87%)…

Další sen byl tak na půl pracovní.

Přijeli jsme z nějaké výpravy a v kanceláři vybalovali batohy. Vyndával jsem ešus a myslím ještě pončo. Šéfová někam odjela a já šel s kolegyní na oběd. Ulice a město bylo neznámé. Bylo po dešti. Šli jsme po levé straně silnice, po chodníku, kde jsme předešli dva lidi. Chodník se pak stáčel vlevo na lávku a za vodní náhon.

Na lávce kolegyně šla dál, na trám, který ležel přes celou šířku náhonu, na kraji malého jezu. Najednou se s ní trám zvrtnul. A ona zaplula jak hřebík do vody.

Několik málo vteřin jsem čekal jestli se vynoří. Nestalo se tak. Začal jsem volat o pomoc (dva lidé, které jsme předcházeli).

Kleknul jsem si na kraj náhonu a lovil rukou ve vodě. Nikde jsem jí nenahmatal. Stále jsem křičel o pomoc.

Lehl jsem si na kraj náhonu a celou půlkou těla se ponořil do vody a stále hmatal ve vodě. Nahmatal jsem ruku. Stiskla mě. Vytáhl jsem kolegyni na břeh, kraj náhonu. Byla v pořádku. Jen celá mokrá a prochladlá.

Vodní náhon, přidáno v roce 2024, vybenerováno pomocí Bing