11. 02. 2014 Doba čtení: 2 minut

V prvním snu jsem se ocitl na nějakém chatkovém tábořišti u rybníka. V údolí, ze dvou stran do kopce smrkový les, ze třetí strany louka do kopce a z té poslední také louka, kterou odtékal potok z rybníka. Byli tu povětšinou skauti, hlavně roveři a rangers – vzpomínám si třeba na Koudyho, Piráta, Káťu…

Šel jsem s někým kolem rybníka do jedné z chatek. Uprostřed tam stála malá televize a ostatní se na ní koukali. Ani nevím, co dávali. Jen si vzpomínám, že mezi diváky byl i můj strejda (ten fotograf).

Druhý sen se odehrával u mě doma. Kátě jsem vypravoval o mém prvním!!! snu. Pak že prý už musí jet do Brna, tak jsem řekl, že se s ní busem svezu do Ústí (jel jsem na nějakou výpravu nebo víkend). Ale nebyl jsem sbalený, tak šla napřed. Přinesl jsem si batoh a při jeho balení na mě vykouknul igeliťák s neumytým ešusem z poslední akce. Byl v igeliťáku, ale i tak ten guláš nebo fazole nebo co to bylo, stálo za to. 🙂 Nestíhačka autobusu způsobila, že jsem si řekl, že pojedu autem. Přeci jen zabalit si náhradní tričko a ponožky není jen tak.

Po probuzení jsem byl trochu rozhozený, co se mi to vlastně zdálo – vyprávět někomu ve snu svůj sen, který se mi zdál chvíli předtím. Hned jsem si vzpomněl na film Počátek (ČSFD 89%, Kfilmu.net 87%)…

1. 02. 2014 Doba čtení: 2 minut

Další sen byl tak na půl pracovní.

Přijeli jsme z nějaké výpravy a v kanceláři vybalovali batohy. Vyndával jsem ešus a myslím ještě pončo. Šéfová někam odjela a já šel s kolegyní na oběd. Ulice a město bylo neznámé. Bylo po dešti. Šli jsme po levé straně silnice, po chodníku, kde jsme předešli dva lidi. Chodník se pak stáčel vlevo na lávku a za vodní náhon.

Na lávce kolegyně šla dál, na trám, který ležel přes celou šířku náhonu, na kraji malého jezu. Najednou se s ní trám zvrtnul. A ona zaplula jak hřebík do vody.

Několik málo vteřin jsem čekal jestli se vynoří. Nestalo se tak. Začal jsem volat o pomoc (dva lidé, které jsme předcházeli).

Kleknul jsem si na kraj náhonu a lovil rukou ve vodě. Nikde jsem jí nenahmatal. Stále jsem křičel o pomoc.

Lehl jsem si na kraj náhonu a celou půlkou těla se ponořil do vody a stále hmatal ve vodě. Nahmatal jsem ruku. Stiskla mě. Vytáhl jsem kolegyni na břeh, kraj náhonu. Byla v pořádku. Jen celá mokrá a prochladlá.

Vodní náhon, přidáno v roce 2024, vybenerováno pomocí Bing

7. 01. 2014 Doba čtení: 2 minut

Po dlouhé době tu mám zase jednu anketu.

Mám v plánu pro Vás připravit jedno zajímavé rozšíření zde na blogu. Vše ale bude ideálně běhat, pokud budeš přihlášený uživatel. Pokud nebudeš, půjde to. Jen to pro Tebe nebude mít takový efekt (vizuální – fakt jako pecka) a nebude vše fungovat automaticky. 🙁 Prozradím, že to má trochu vztah k GO, komentářům,..

Proto se ptám, spíš obecně:

(anketa je už je pryč)

Podstatnou změnou je také import původních článků z blogu na opera.com. Jsou prostě tu. První je z 10.3.2006 a jmenuje se Druhá zkouška aneb už trochu vážněji o začátku. Následuje ho spousta dalších, většinou o mých snech, článků. Někde chybí obrázek, jinde smajlík – import prostě úplně bez chyb nebyl. Opravovat to už nebudu… Jo, to tenkrát byl ještě pravěk blogování…

Další drobné změny, které se udály spíš pod kapotou blogu, byť jsou vlastně i vidět – zpět jsou.

• avatary,
• hodnocení článků a stránek,
• počítadlo shlédnutí,
• jiné zobrazení tagcloudu.

4. 01. 2014 Doba čtení: ~1 minuta

Dneska se mi po dlouhé době zase zdál sen, který si pamatuji.

Šel jsem, ještě s jedním malým vlčetem (cca 9 let), poděkovat do žamberského muzea za uspořádání akce Svět v pohybu. Byla to taková zahradní párty pro děti se spoustou her atd.

Zaklepali jsme na dveře muzea a zazvonili.

Přišla nám otevřít nějaká paní a pustila nás dovnitř. Začal jsem jí děkovat, ale ona mne zastavila, že prý bych to měl děkovat řediteli muzea. A dovedla nás k němu – také v přízemí, trochu vzadu seděl za stolem.

Když nás uviděl, tak vstal a šel nám naproti. Poděkoval jsem mu za uspořádání té akce atd. Pak se zeptal toho vlčete, jak se mu to líbilo. Vlče odpovědělo, že akce se mu líbila, jen to pivo bylo hnusný…

Vlče – doplněno v roce 2024, vygenerováno pomocí Bing.

11. 12. 2013 Doba čtení: ~1 minuta

Tý jo… ostuda… 6 z 10.

Rychlé šípy slaví. Himbajs! Zkuste si kvíz, jak dobře je znáte

Zdroj: https://www.idnes.cz/xman/styl/rychle-sipy.A131210_185241_xman-styl_fro

13. 11. 2013 Doba čtení: ~1 minuta

Čirou náhodou jsem přepnul odpoledne na MGM.

Dávali Dvanáct rozhněvaných mužů z roku 1997. Asi jsem si v poslední době oblíbil filmy z právnického prostředí. Zápletka tu byla jednoduchá. Zavřená porota v jedné místnosti a stav 11:1. Každopádně to stálo za to. Opět Jack Lemmon (jako porotce č. 8).

ČSFD – 79%, Kfilmu. net – 90,8%

Původně to byla divadelní hra,  která se svého nejslavnějšího zfilmování dočkala v roce 1957 (ČSFD 92%, Kfilmu.net 84,5%). A také asi slavnějšího obsazení – Henry Fonda a, možná překvapivě, Jiří Voskovec.

Rozhodně doporučuji vidět.

11. 11. 2013 Doba čtení: ~1 minuta

Konečně jsem se dostal do první stovky lidí v našem týmu v Asteroids@home v projektu BOINC. Trvalo to půl roku, ale povedlo se. A to mám našlápnuto i na vyšší mety.

Na další dvě.

První je dostat se v ČR do první stovky (zatím jsem 121.). To dám.

A druhá meta – celosvětově se dostat do první tisícovky. To půjde dost ztuha, protože zatím mám tak na 1360 místo… 🙁

Více o BOINC také na https://www.czechnationalteam.cz/ nebo https://boinc.berkeley.edu/ .

14. 10. 2013 Doba čtení: 2 minut

Tenhle e-mail mi přišel před deseti lety od jednoho z Vás.

Tehdy byl součástí všech možných kolujících emailů, kterých v době internetového skoropravěku chodilo mraky. Ale asi se mi líbil natolik, že jsem si ho schoval a dneska ho čirou náhodou znovu objevil. Je o dvou přátelích.

Dva kamarádi se vydali přes poušť. Předtím se ale pohádali a jeden z nich dostal facku od toho druhého. Dotyčný, aniž by cokoli řekl, se sehnul a napsal prstem do písku: „Dnes mi můj nejlepší přítel dal facku.“

Putovali dál. Došli ke krásné oáze s jezírkem a rozhodli se, že se vykoupou. Ten, co dostal facku se začal topit, ale ten druhý ho zachránil a vytáhl z vody.

Když se probral, vytesal do kamene: „Dnes mi můj nejlepší přítel zachránil život.“ Kamarád se jej optal: „Když jsem Ti dal facku, napsal jsi to jen do písku a tentokrát jsi to vytesal do kamene. Proč?“

Druhý mu odpověděl: „Víš, když mi někdo ublíží, píši to jen do písku, aby vítr tyto řádky odfoukl na znamení odpuštění. Ale když mi někdo pomůže, vytesám to do kamene, aby to tam zůstalo navěky.“

I tak to někdy může vypadat…

26. 09. 2013 Doba čtení: ~1 minuta

Po těch posledních událostech ve středisku bych všem zúčastněným doporučil se podívat na film Kdo seje vítr z roku 1960.

ČSFD – 86%, K filmu.net – 83%. Stojí tedy za shlédnutí?

Dnes by se to dalo nazvat právnickým dramatem. Fanatismus na straně jedné. Racionalita a pokrok na straně druhé. Typická ukázka toho, kam to až může doběhnout, když je někdo zaslepen svým názorem a nechce nic jiného slyšet…

15. 09. 2013 Doba čtení: ~1 minuta

Dřevo je ve sklepě. Trvalo to celý den, ale s tátovou pomocí je cca 6 metrů ve sklepě. 🙂

Ještě namazat lyže a je to.

Ne, sranda. To by nebyl žádný podzim. Žádné listí měnící barvu, žádné skomírající slunce.

Žádná lavička, kam bych dneska ještě rád došel…