Tak to dneska začalo. Zahrádka. Má drahá půle začla se zahrádkou. Na voraništi udělala tři záhonky a začala sejt. Hlavně mrkev, cibuli, pórek, ředkvičky a hrášek. Já jsem mezitím po zimě vytáhnul kolo, otřel ho od prachu (i přesto, že bylo přikryto starou igelitovou plachtou). Taky jsem si vyfotil první jarní včelu na sedmikrásce. Včelku najdeš ve Fauně. Pak jsem ještě kolo dofouknul a zkušebně přidělal nový brašny. Na konec následoval takový malý piknik v trávě… No, čajíček a buchta. Po dnešku je oseto 1 a 3/4 záhonku ze tří (z pěti – na dvou zimovaly jahody). A až bude úplně osteto, prý se drahá půle vrhne na skalku. :up:
Dneska bylo na schůzce jen o trochu víc vlčat než půlka – a to celkem tři. :worried: Ostatní složila nějaká viróza. Tak jsme si jen trošku začutali a naučili se novou šifru. A pak jsme, trochu předčasně, pádili domů. Následovala večeře s babičkou a mou drahou polovičkou. Dal jsem si špagety, babička dušenou zeleninu se sýrem a drahá půle plněný bramborák. :chef: Holky to nějak nedojedly a tak to vyfasovaly s sebou domů. 😀
No a před chvíli jsem dopřidělal novou lampičku (od mé drahé půle :heart: ). I když mi elektroinstalace vůbec nic neříká, překvapivě se povedlo. Podařilo se mi jí správně zapojit a dokonce i přišroubovat k posteli. :up:
Zase týden pryč, týden od mého posledního příspěvku. Poslední týden stál pracovně za prd. No a soukromě to taky nebylo zrovna moc růžový. Tak nějak to bylo do průseru k průseru. :furious: Žádný podrobnosti radši ven nepustím… O víkendu jsem si pěkně odpočal, převážně s klávesnicí v ruce. Jo a taky jsme si byli s drahou půlí zaplesat. Hasičskej ples. Nějak to ze začátku vypadalo na pomalej rozjezd. Pak jsem ale šli k bááru a bylo to. Zkusili jsme takovou červenou vodu, co vypadala jak jahodová limonáda a chutnala podobně. Po jednom rusákovi se jmenovala. Tygr ho určitě zná. A neskončilo u jednoho štamprlete. :drunk: :drunk: :drunk: :drunk: :drunk: :drunk: Taky se nám podařilo po dlouhý době vyhrát spoustu cen – 2x víno, 1x reflexní vesta, 1x hrníček i s víčkem a ještě něco. Jen nevím co. Grr.. snad si vzpomenu. No každopádně jsem ráno spal jak dudek a podařilo se mi zaspat i obvyklý ranní vyrvál (bouchání dveřema, napouštění vany – viď Madlsone 😡 atd.). A jak už jsem spal, zbytek neděle byl v klidném tónu. A i má drahá půle už na mne nebyla naprdnutá. :heart:
Víkend je pryč. Začínal poměrně hekticky. V pátek o půl třetí jsem byl u Bondyho v Pardubicích. Pak zas v šest na oddílovce. Po oddílovce následovala rada – tam jsem byl jen chvíli. No a v sedm jsem už pádil pro svou drahou polovičku, aby jsme se u nás zúčastnili Maškarní zábavy. No a ve čtvrt na devět už jsme byli na sále.
Zábava se rozjížděla poměrně pomalu a ze začátku to stálo za prd. Pak se ale rozjela a bylo vše OK. V sobotu časně ráno (v osm) jsme vstali a jeli do zas do Žamberka pracovat. Odvézt nepořádek do sběrného dvora a vytvořit nivelačkou podklad pro dlažbu. Po obědě jsme ještě s tátou rozřezali borovici, co se v půlce zlomila při těch vichrech v pátek. Zbytek dne byl odpočinkový. No a v neděli odpoledne jsem absolvoval tůru ze Slatiny od mostu k Plačtivé skále. Sem tam to bylo horolezectví. Tak, a to je vše. Celkem povedený víkend.
Tak už je to snad za náma. Nový rok dávno začal a je trošku větší klid.
Týden mezi Å tědrým dnem a Silvestrem jsem využil na dodělání GALERIE, na jednu pracovní brigádu v Remízku a na plánování Velkého kulového. Docela to uteklo a dneska jsem si ho opět valil do práce.
Poslední dny minulého roku jsem strávil v Olomouci. Se svou drahou polovičkou. Teda vona je to poslední dobou taková netykavka, to se snad zlepší, a i jinak zlobí. Předsevzetí, že mne zlobit nebude, si nedala. Ale jinak jí mám rád (viz obrázek).
Nový rok jsme pak spolu s další spoustou lidí přivítali na Dolním (snad) náměstí. Krásný ohňostroj…
V pondělí dopoledne jsem už jsem si ho frčel vlakem domů. A zbytek cesty stopem, i když teda trvalo to poměrně dlouho – to stopování.
Včera zas začalo sněžit. Sníh však skoro hnedka roztál. Jen místy ho trošku zůstalo. Matné připomenutí zimy.
Včera se vrátila má drahá půle ze školy. Se dvěma hotovejma zkouškama. Vrátila se plná úspěchu optimismu a dobré nálady. Jo, poslední dobou to možná stálo za prd. Ale včera jsem to posral já…
Promiň…
Před několika dny mi konečně přišly náramky, co jsem si objednal. Náramky od UNICEFu na podporu boje proti AIDS. Prohlídnout si ho můžeš na stránkách UNICEFu. Pár jich ještě mám, kdyžtak dej vědět.
Zjistil jsem taky, že poslední dobou na sebe lidi nějak nemají čas. Nějak se jim do života pletou důležitější věci (a většinou oprávněně). To mi potvrdili i nejlepší přátelé. Tahle „krize“ tak nepostihla v tenhle čas jen mne. Láska občas prostě bolí…
Dnešek pro mne začal na jedné chalupě v Horní Lipce. Celkem dobře a pokojně. Domů jsem se dostal ve dvě a když jsem se naposled podíval na budík ukazoval 2:05.
Ten samý budík… Ten samý budík začal zvonit už v 4:40. Prý abych vstával. V 5:41 už jsem s Pirátem a vlčatama seděl ve vlaku do Prahy. Jeli jsme skouknout ZOO. Asi ve čtvrt na sedm jsem se rozhodl ve vlaku vyfotit vlčata. Jenže nebylo čím. Po krátkém vzpomínání mi došlo, že jsem svůj digitální foťák nechal i s futrálem v Žamberku v čekárně na vlakovém nádraží. Jak zjistit jestli tam ještě je? Co když už ho má někdo doma? A jak to všechno zjistit z rychlíku, který si to uhání ku Praze? První co mě napadlo, bylo zavolat na EDB a zkusit tam sehnat číslo na vlakáč… Automat mi sdělil, že fungují jen v pracovní dny. Pak jsem zkusil číslo 800 123 456, což jsem si myslel, že je nějaká infolinka ohledně Telecomu. S automatem se nám nepodařilo vybrat tu správnou kategorii a tak z toho taky nebylo nic. Do třetice jsem zkusil infolinku svého operátora. Ani po čtyřech minutách a dvou vteřinách ujišťování, že se vyřizují zákazníci, co se dovolali předemnou, jsem nemluvil s živým člověkem. Poslední šance. Internet v mobilu. Zkusil jsem na Seznamu najít číslo a nějak se mi nedařilo. Pak jsem zkusil zavolat domů (sobota 6:15). Táta už byl vzhůru, protože měl namířeno pryč. Našel číslo na vlakáč, ale pro změnu to tam zas nikdo nebral. Tak se tam rozjel. V čekárně prý bylo asi šest lidí. Foťák tam stál uprostřed na stole. Tak ho vzal a šel.
Večer cca o půl osmý jsem měl nabrat svou drahou polovičku u hospody, kde měla nějakou třídní akci. Po zjištění, že přijedu dřív (a to jako už ve čtvrt na šest) jsme se domluvili, že až bude chtít odjet, tak mě prozvoní a já se pro ní stavím. Ve 20:11 mi volala, co kdyby jsme se dneska už neviděli. Neviděli. Tak neviděli, no. Prdím na to, od čtvrtka do soboty jako od čtvrtka do neděle.
A tak tu teď sedím a dopisuje tenhle článek. Pak ještě něco ukuchtím na počítači, stáhnu maily a jdu spát.
… namaluju tvoje ňadra,
dvě kuličky z počítadla,
když se spolu usadí,
namaluju tvoje ňadra,
dva domečky v podhradí…
Se svými kopečky a údolím
nahá na posteli ležíš.
Čekám, že se rozplyneš,
že za chvíli mi zmizíš.
V tomhle přítmí té noci
očím svým nevěřím.
Zkusím pohnout svou rukou,
snad si je pohladím.
Stihnul jsem to,
jsi pořád tu.
Něžně je pohladím,
obkroužím z vrchu.
Taková krása se nikde nevidí,
ta hebká kůže,
ten hrbolek uprostřed,
to údolí o kousek níž.
Díval bych se pořád…
Zkusím malý pohyb –
k sobě se blížíme.
Jsem u tebe ještě blíž,
v objetí skončíme.
Přitisknu se k tobě co nejtěsněji,
krásné je tvé usmívání.
…
nejkrásnější s tebou je milování.
Zeptala ses mě, jestli si myslím, že jsi pěkná a já odpověděl ne. Zeptala ses mě, jestli bych s tebou chtěl být navždy a já odpověděl ne. Potom ses mě zeptala, jestli bych plakal, kdybys odešla a já odpověděl ne. Řekla jsi dost. Odešla jsi pryč, slzy padaly dolů po tvé tváři a já tě chytil za ruku a řekl: „Nejsi pěkná, jsi NÁDHERNÁ, nechci být s tebou navždy – já POTŘEBUJU být s tebou navždy a neplakal bych, kdybys odešla – ZEMŘEL BYCH.“