Píše se rok 1921 a na jihu Španělska se král Alfons XIII. prochází po nově zbudované stezce, aby si mohl prohlédnout právě dokončenou soustavu přehrad. Chlouba a pýcha španělského stavitelství… Caminito del Rey.

…úchvatná a nádherná příroda, průzračně čistá voda.

Spousta vody proteklo kaňonem El Chorro od té doby. A teď to tam vypadá takto:

https://www.youtube.com/watch?v=ZmDhRvvs5Xw

(po editaci přikládám jen odkaz na video - ne vložené video přes iframe zde na webu)

Číst dále

Jak jsem slíbil, je tu další GO. Na začátek ale kousek z dneška. Zase jsme byli dneska trochu lézt po skalách, takže přibyly opět nějaké modřiny. Ale dal jsem svou první V. A některé fotky budou v Galerii.

Ale teď už zpět k dnešní GO.

Číst dále

Rok zas v tahu, 1. srpen opět tu. V pátek večer jsem se vydal na Kralický Sněžník. Letos to nebylo s Blešákem a Mauglím jako loni, ale s Evžou. O půl šesté jsme vyrazili a ve čtvrt na sedm už auto parkovalo v Miedzygórze (Polsko – překvapivě 🙂). Nahoru nám to trvalo hodinu a třičtvrtě, a tak v osm večer ještě než zapadlo slunce, jsme dorazili nahoru a po chvíli zas mazali dolů. Cesta zpět trvala hodinu a čtvrt. Celkem tedy tři hodiny. Můj nový traťový rekord. Ano, opět alpským stylem. Převýšení asi 740 metrů. Nakonec jsme to úspěšně zvládli a o půl jedenácté jsme byli doma.

Pak se mi také od posledka zdálo několikero snů. Asi pět jich bylo. Jeden si pamatuju úplně celý. Vím, že jeden z těch nezapamatovaných byl o nějaké lékařské preventivní prohlídce, ve druhém pak vystupoval táta. A teď ten celý:

Číst dále

Trochu navážu na předchozí článek Poprvé. Tentokrát půjde o mé další krůčky v Ubuntu a také o vyřešení medvídků za GO2.

V předchozím příspěvku jsem popisoval své první zkušenosti s Ubuntu. Doba pokročila a už jsem si ho nainstaloval do noutbuku. Chvíli to trvalo, ale povedlo se, instalace proběhla bez problémů i když s nápovědou internetu. Teď z Ubuntu píšu tento článek. Zatím se jeví dobře, uvidím časem.

Dalším druhým krůčkem jsou dvě nalezené keše. Jednu jsem hledal s vlčaty na schůzce a druhou pak sám na malím malém výletu na kole. Zapsal jsem si je do deníčku 🙂 a plánuju hledání dalších. Sice už nejsou tak blízko, ale o to tady jde.

A poslední, neméně důležitá, informace se týká GO2. Na každého vítěze GO2 čeká zasloužená odměna. Jedno vítězství se rovná jednomu pytlíku medvídků. Budu se snažit je k vám vyexpedovat během následujících čtrnácti dnů. Pak budeme pokračovat dál, vzhůru k další desítce GO2.

Seděl jsem tehdy ve svém pokoji jednoho hotelového pokoje v Harrachově, připojen k wifi, surfjíc. Až tam mne zavála moje služební cesta. Teď, když ty necelé tři dny hodnotím, tak to byla hlavně spousta lyžování na Čertově hoře, jídla a pití. A co hlavně – navazování nových kontaktů. 🙂 Což se od toho očekávalo. Jinak bych tam přeci nejel. 😉

Po prvním dnu mne bolely nohy tak, že jsem přemýšlel, jestli na ten záchod vůbec dojdu. Druhý den, už to bylo lepší a třetí ještě o kus lepší. Nemá asi cenu popisovat, jak jsem lyžoval, jaká byla sjezdovka a tak. Krom jiného, jsem si vedle v Rokytnici nechal nabrousit lyže. Mají tam nové servisní centrum. Musím říct, že to za ty peníze stálo.

Pro dnešek dost, jsem celkem unaven.

Nedávno přišel překvapivě první sníh. V sobotu ho u nás napadlo, ať nežeru, dva centimetry. Jenže o kousek dál, v Orlickém Záhoří, napadlo přes den okolo deseti centimetrů. Tu sobotu jsme tam dělali dřevo. Aby bylo přes zimu čím topit. Btw doufám, že v zimě bude dost sněhu. Loni mne pěkně vypekl, nenapadl a já lyžoval jen dvakrát. A to jsem si koupil novou helmu. 😡

Ráno okolo nuly, přes den maximálně deset stupňů nad nulou. Sakra. 😐 Už žádné lezení. Zima, studená skála, studené prsty, omrzlá skála. Snad se mi povede někde potrénovat i přes zimu.

No nevadí. Prostě to tak je. Když nic jiného, měl jsem možnost se zúčastnit Okresního sněmu Junáka v Ústí nad Orlicí. Bylo zajímavé vidět dalších padesát delegátů, dalších padesát lidí, kteří „kecají“ do vedení středisek a oddílů. Jen se mi zdálo, že je tam pořád stále málo lidí mladších ročníků. Věkový průměr bych tipoval tak někde k 45, 50 letům. Myslím, že by to chtělo trochu omladit. Náčelnictvo Junáka už s tím začalo a celkem se jim daří si snižovat průměrné stáří. Tuším, že to ještě nedávno bylo něco okolo 60 let.

Číst dále

Snad jsi přelousknul(a) dnešní nadpis. 🙂 Nějaký ten den jsem tu nebyl a za tu dobu se toho stalo poměrně dost. Nejspíš budu přeskakovat z jednoho tématu do druhého, a tak následující události nebudou řazeny chronologicky.

Nejdříve trochu o malování. Minulý týden jsem se pustil do malování obývacího pokoje. Dnes jsem skoro hotov, zbývá už jen jedna stěna a natřít radiátor + přidělat světlo. Zásuvky a vypínače už jsou vyměněny – dnes tu byla k tomu účelu povolaná osoba. A vypadá to, že nakonec obývák nebude čistě bílý. Jedna stěna bude nejspíš jiná. Zítra se rozhodne.

Číst dále

Včera odpoledne jsem přijel domů po dvou dnech pracovně strávených v Praze. Ty dny byly překvapivě ve stylu jídla. Začalo to ve středu obědem ve stylu švédského stolu + jedné kýty. Večeře pak byla mnohem romantičtější 😉. Vltava, loď, plavba, Karlův most a tak. Dokonce i utopence jsem si na dal. Číst dále

Dnešek začal na sobotu poněkud brzy. Vstávání v šest není nic moc. Čekal nás Skautský den konaný v Žamberku. Účastnil jsem se ho je dopoledne a pak v jen úplném závěru po bourání. Hlavní část dne jsem tam nebyl, tak nechám hodnocení na jiných. Překvapivě pro mne byla nejzajímavější část po obědě.

Vydal jsem se s Blešákem trochu si zalézt po Studeneckých skalách. Přiznávám, můj první výlet v tomto oboru. Když jsem z dálky viděl, co mne čeká, vůbec mi nedocházelo, že bych tu skálu měl zdolat. Začali jsme hezky polehoučku stěnou s označením IV-. Pak druhou se stejným označením. Celkem se mi podařilo zdolat čtyři stěny, ta „nejtěžší“ měla označení IV+. Na fotce vpravo je vidět poslední skála, kterou jsem zdolal. Ještě teď mne bolí ruce a nohy. Chci poděkovat Blešákovi za jeho ohromnou pomoc a trpělivost se mnou jako začátečníkem.

Hory se prý dají zdolávat v zásadě dvěma styly. Expedičním stylem, kdy se zakládají výškové tábory a hora se zdolává postupně, nebo alpským stylem, kdy se hora vezme útokem přímo jen s nezbytně nutným vybavením. a právě alpským stylem jsem včera s dvěma kamarády zdolal Kralický Sněžník. Vyrazili jsme po třetí hodině ze Žamberka a na parkoviště v Dolní Moravě dojeli kousek po půl čtvrté.

Blešák jako velký šerpa nesl nám ostatním pití (ostatně tak, jak slíbil po pěti pivech) – dva litry kofoly. Nahoru jsme dupali jako draci. Nikdo nás nepředešel a my to natřeli několika skupinám, co se táhly jak šneci. Po půl sedmé jsme, po focení u slona, došli až na vrchol Kralického Sněžníku. Následovalo nezbytné focení všech a všeho – nás, jiných lidí, panoramat a tak. A po focení trocha jídla. Mauglí dotlačil už třetí rohlík a třetí sýr Kiri a pak už následoval sestup. U pramene Moravy seděla pořád nějaká tlupa, takže z focení nebylo nic.

Cesta dolů celkem ubíhala a nesla se ve znamení vyprazdňovaní se skoro všemi otvory. Focení už bylo méně, a tak nás (jen opravdu malinko) zdržel dobíhající prázdný Blešák. Na parkoviště jsme rázným krokem vletěli těsně po půl deváté.

Takže když to shrnu. Cesta tam a zpět za čtyři a třičtvrtě hodiny. Vypili jsme dva litry kofoly a trochu dalších limonád, snědli čtyři rohlíky a Kiri (Mauglí) +1x Margotku + 1x nějaké sušenky. A nohy nás myslím bolely spíš jen z toho tvrdého asfaltu, po kterém jsme se vydali dolů.