Včera ráno, když jsem se probudil, pršelo. Můj cykloplán byl v ohrožení. Nezpanikařil jsem a kouknul na net, abych zjistil, jak se to vlastně doopravdy s tím počasím má. Pršet dál nemělo, tak jsem vyrazil. Na kole do Žamberka, odtud pak cyklobusem na Šerlich. Kousek nahoru na Masarykovu chatu a pak už přes Velkou Deštnou domů. Cestou jsem se na chvíli stavil u skautek na táboře. Právě obědvaly a pak odpočívaly po náročném špenátu, který byl k obědu. No a o půl čtvrté jsem již byl doma i s 58 kilometry za sebou.

Navečer bylo domluveno malé posezení RS. Nejdříve na Babetě, nakonec jsme se ale sešli v Marvelu. Účast byla hojná, celkem 7 lidí. A jak už je na fotce vidět, o zábavu nebyla nouze. Falešný policista, hořící gril (stejně jako den předtím – nenechal si poradit, pyroman jeden, – dal tam maso a odešel), marná snaha přiblížit k nám indiána a ještě marnější a nedotažené zdolávaní supa. Došlo dokonce i na zpěv s pochodní v ruce. A nakonec nás tam odtud „vyhodili“ – že prý zahrádka má otevřeno do desíti, takže o půl dvanácté už je opravdu čas se přesunout dovnitř. Příjemně strávené odpoledne…

Dneska odpoledne jsem se konečně vrátil z Jeseníků, kde jsem trávil víkend v Ostružné. V pátek odpoledne mě kolo neslo z domu do Ostružné. Asi o půl páté jsem v Líšnici potkal Blešáka, který se divil kam až to jedu, prý abych dojel za světla.

Už v Králíkách jsem si říkal, že s tím švihnu.Další sílu do cesty mi přidával až sjezd do Hanušovic – pořád z kopce podél Moravy. Tu sílu mi zas vzalo moje zabloudění, když jsem si to šinul místo na Jeseník na Šumperk. To nic. Jen pět kilometrů navíc.

Číst dále

Jak už možná víš, na ObRok jsem se rozhodl jet na kole.

Vyrazil jsem ve čtvrtek 3. 5. ráno, okolo deváté hodině. Na kolo jsem nastrojil brašny a spacák, který se mi už nikam nevešel. K otestování se dostala i moje nová větrovka a cyklistické brýle. A také reflexní vesta, kterou jsem vyhrál na skautském plese v Červené Vodě. Ve vestě jsem absolvoval celou cestu. Natrénováno jsem snad měl. Před odjezdem už jsem letos s kolem pokořil cca 315km.

Číst dále

V úterý jsem se byl se svou drahou polovičkou podívat ve vojenském prostoru Libava. V ten den byl prostor otevřen i pro veřejnost. Úterý jsme nezačali zrovna nejlíp. Nějaká svině rozházela po cyklotrase z Olomouce do Velké Bystřice připíňáky. Pravidelně každé tři metry, vždy otočený špičkou nahoru. Já píchnul přední kolo, drahá půle zadní. Celkem bych tipoval, podle slov projíždějících cyklistů a toho, co jsem viděl, že píchlo asi deset patnáct lidí. Opravili jsme a jeli dál. V Mrsklesech proběhla registrace (podobná třeba Třem hradům) a frčelo se dál. Podle registračního čísla si myslím, že do devíti hodin ráno mohlo byt zaregistrováno cca 1600 lidí. Kopec, kopec a kopec. Tak to tam vypadalo. Prostě Oderské vrchy. A spousta lidí. Hodně foukalo a byla celkem zima, proto jsme se rozhodli naší trať trochu zkrátit a střihli jsme to okolo pramene Odry a Daskabatů zpátky do Olomouce. Já ten den najel 65 km včetně cesty od vlaku domů.

Z kraje týdne jsem také přidával naše skautské stránky, svůj blog a tátovy stránky do dalších vyhledávačů. Tátovy stránky přijali všude. Na jednom nejmenovaném serveru mi odmítli zaregistrovat všechny skautské stránky kromě střediskového rozcestníku. 😡 . Nějak to nechápu. A včera v noci dorazil ještě email o stránce mého blogu, prý „obsahuje minimum informací, a proto byla žádost o její zatřídění do katalogu … zamítnuta“. Člověk se prostě přestěhuje a začíná znova. 🙁

Za chvíli odjíždím na ObRok. Na kole. Čeká mne 170km napříč republikou. Mám z toho trochu strach, na druhou stranu je to velká výzva. Mám sbaleno, jen brašny hodit na kolo a jet. A přijedu z ObRoku až příští týden. Cyklistice zdar a mému kolu dvakrát.

Po deváté ráno jsem se vydal z domova směr ŽBK. Odtud pak má trasa vedla přes Kunvald – Bartošovice – Neratov – Černou Vodu – až na Mezivrší. Tam jsem si dal lehký oběd a pokračoval jsem dál k Anenskému vrchu a na naše tábořiště na Václavově seči. Kuchyň stojí (i když je nějaká oloupaná 👿 ), vodopád pořád vodopáduje. Taky tady jsem posvačil. No a pak už jen sjet do Rokytnice a přes Kunvald a Žamberk domů.

Podle tachometru jsem najel 74,52km průměrnou rychlostí 17,48km/h a to všechno za cca 6 hodin hrubého času.

• nejhorší úsek: no asi Zmrzlík (překvapivě ne stoupání z Černé Vody na Mezivrší)
• nejlepší úsek: Anenský vrch – Kunvald – takřka bez šlapaní
• frajer dne: jeden pán, co si to šlapal z Rokytnice na parkoviště pod Haničku na horském kole – se špuntem v sedačce před sebou i za sebou

Provoz na silnicích nebyl výrazný, spíš byl skoro žádný. Cyklistů jsem také mnoho nepotkával. Jen na Mezivrší stálo asi šest aut. Lidé spíš lítali po zahrádkách.
Nohy mne opět bolí, jako vždy. V úterý si zase neodpočnou, čeká je prý Libavá. Ve středu si odpočnou, ale pak opět ve čtvrtek a v pátek dostanou zabrat. 😕

Zítra se jedu zase projet kolmo, potřebuji natrénovat na příští týden. V programu Cyklotrasy jsem si naplánoval trasu. Celkem cca 74 km, výškové převýšení 550m, nastoupáno a sjeto 942 výškových metrů. A mraky dalších čísel a statistik, profil tratě, itinerář, deník. Pro tebe, když najedeš za sezonu víc jak 500 kilometrů, přímo ideální program. No a jak myslíš, že se do mapy dostala Václavova Seč? No dobře, nebudu napínat 🙂, můžu za to já. Stačí se dohodnout se správcem oblasti a lze přidávat prakticky cokoliv. A cena? 169Kč + 69Kč za každou oblast (další aktualizace oblastí je zdarma!).

A další drobné info:

1. kedluben přežilo víc než jsem předpokládal – cca 20ks
2. vyrážka pomalu ustupuje
3. smajlíky snad už fungují stabilně
4. nahoře pod výběrem stránek přibyla navigace pro lepší orientaci v hloubi blogu
5. osmička, co se mi zase dál klube vlevo dole už od úterka, stále tlačí
6. rozhodl jsem se do nadpisu příspěvku pravidelně nedávat „aneb“

Dneska jsem trochu zapracoval na blogu. I když změny pro Tebe nejsou moc viditelné, pro mne jsou poměrně důležité.

1. Nejprve jsem přešel na nejnovější verzi WordPressu a to 2.1.3.
2. Pak jsem přidal hodnocení článků (ke každému článku můžeš přidat od jedné do pěti hvězdiček).
3. Následovala změna vzhledu mého admin-rozhraní pomocí plugninu wp-admin-tiger.
4. A poslední změnou je forma trvalých odkazů. Nyní je přehlednější jak pro Tebe, tak pro vyhledávače.

A opět krátké info:

• ze zahrádky: kedlubny opravdu nevypadají dobře, tak pětina ještě ujde,
• drahá, stýská se mi.
• zítra mne čeká velké cestování, nejprve školení v Praze a pak hurá do Semil.

Zase mne vytáhla na výšlap. Kdo? Ona. Má drahá půle. Místo kolmo jsme se nakonec vydali autem do Moravského Karlova. Odtud nás čekal výstup na Křížovou horu. 210 metrů převýšení. Cestou jsme potkali nějaké kozy za plotem a ovce, které už za plotem nebyly.

Nahoru jsme se konečně dostali po dvaceti minutách zdolávání kopce. Na Křížové hoře vyrostla nová rozhledna. Oficiální otevření je plánováno tuším na červenec. Měli jsme však štěstí (nějaký mladík měl klíče a pouštěl dovnitř jakousi výpravu) a dostali jsme se na rozhlednu. Po prohlídce okolí nás čekala další část pochodu a to zpět k autu. Jinou cestou však. Okolo kravína, starého, rozpadlého mlýna a ještě staršího – spíš německého – hřbitova.

Když teď koukám na krokoměr, tak to bylo 10 742 kroků, 8,16km, 488 kalorií za hodinu a padesát jedna minut.

Začalo to už v sobotu ráno. Dopoledne jeli jsme do lesa na dřevo (a to jsem to ŽBK jel na kole 🙁 ). Po obědě mne čekalo štípání přivezeného dřeva.Za deset dvě jsem odložil sekyru (Fiskars – jak jinak) a kolmo se dopravil na hřiště k Penny a čekal na ostatní, abychom mohli zahájit náš úplně první lakrosový trénink. Je pravda, že v pěti lidech jsme si moc efektivně nezahráli, ale sranda byla. A co teprve potom, když s námi hráli fotbal nějací kluci. Hlavním hřebem byly potom dva nanukáče 🙂

Po čtvrté hodině jsem se vrátil k sekyře a doštípal poslední špalek. Pak už jen samé lepší věci. Od šesti šipky u Kance. Jenže všechno bylo trošku jinak. Bondy přišel v čas, Blešák přišel asi o 5 minut později. Anička a Evža přišly o 20 minut později. Uvnitř hospody v nekuřácké části probíhala nějaká soukromá párty. Tím pádem byly šipky obsazeny (házet přes hlavu důchodcům není náš styl). A pak další zjištění. Že v téhle hospodě nevaří. No, to jsme mohli vědět. Jenže sháněj si v Žamberku nekuřáckou hospodu. Grr… Po několika kofolách, pivech, utopencích a pivních sýrech jsme se odebrali domů.

No a dneska to pokračovalo. Drahá polovička mne vytáhla na procházku do parku (taková dálka…) a po obědě (bramborový salát a sekaná) jsem odjel do Žamberka za prací. Tentokrát se týkala broušení futer. A… pak už domů. Na kole… 🙁

Začalo to snem v noci z pondělí na úterý.
Ocitnul jsem se někde v hradu na nádvoří. Vysoké zdi okolo, uprostřed stála nějaká stavba na čtyřech pilířích (stejně vysoká jako hradby – ty měly tak 35 metrů na výšku). Všude spousta lidí, hlava na hlavě. Hlavně vojáci. Chtěli jsme ten hrad přepadnout a dobít ve stylu alá Trójský kůň či infiltrace. Vylezl jsem na vysoké lešení co stálo u jedné ze zdí. Na něm stál jeden strážný, podařilo se mi ho potichu zabít nožem, jenže jsem ho pak neudržel a spadl mi přes okraj lešení dolů. A byli jsme prozrazeni… Pak najednou tu se mnou byl můj létací kůň, kůň nekůň – nakonec to skončilo jen u nějakýho létajícího pláště. Pode mnou se to začalo rvát. To se do sebe pustili vojáci s našima tajnýma lidma. A že jich nebylo málo. Někdo měl otevřít bránu, aby mohli naši další dovnitř. Nějak se to ale nedařilo. Sletěl jsem dolů, kde se dva naši rvali (točili se dokola s nožema v ruce jak nějací lupiči či co). Chvíli jsem jim tam dole pomáhal. Pak jsem vyletěl nahoru, to když se král rozhodl něco na té stavbě uprostřed zapálit. Už to dole vypadalo, že to prohrajeme, když v tom se někomu podařilo otevřít bránu. Všechno pak začalo hořet a padat.

Další sen byl o mimozemšťanech. Myslím, že byl inspirován Terminátorem 3. Zemi měli přepadnout nějací vetřelci z vesmíru. Věděli jsme přesně kdy přijdou. Byl jsem v Žamberku u babičky, když to přišlo. Byly to stroje. Na pásech, stejně jako ve filmu. Měli bronzovou barvu a hlava měla tvar hlavy psí. Doma jsem jich pár rozsekal, ale když jsem otevřel dveře a podíval se doleva, tak jsem ztratil veškeré iluze, že to dobře dopadne. Byly jich tam stovky, tisíce…

Pak následovalo úterý. Byl jsem na cestách, ráno ještě šlo, odpoledne taky (náhodou jsme jeli cca 300 m od místa vykolejení toho vlaku – zajímavý pohled na vagony na poli), navečer začalo sněžit, po dálnici se dalo jet tak sto deset maximálně, mimo obec tak sedmdesát.

A konečně dnešek. Pro vlčata jsem připravil sladkou schůzku. Namotávali jsme bonbon na niť, trefovali se bonbonem sami době do pusy, jedli bonbony na čas a taky hráli, podle vlčat, nekonečnou hru Doleva, doprava. Nebyla nekonečná – stačilo 10 minut a bylo po ní. No a za všechno byly samozřejmě odměny. Bonbony, čokoládový bonbony a tak. No a nechyběl ani 5-ti minutový fotbálek. Opět o bonbony.

Taky jsem dnes vyfotil (pouze telefonem) zahradnické umění mé drahé půle. Tož, pěkně jí to roste.