Už nadpisu je jasné, že jsem knížku nedočetl. První knihou, kterou jsem v nedávné době nedočel byla Beznaděj od Stephena Kinga. Po prvních pár desítkách stránek jsem to vzdal – fakt to bylo brutální a beznadějné.

1984 jsem začal číst, protože mám za sebou Orwellovu Farmu zvířat a druhou jeho nejznámější knihu téměř každý chválí. Já budu ta černá ovce a chválit bohužel nebudu.

George Orwell: 1984 (zdroj: Martinus.cz)

Číst dále

Tento díl navazuje na první, a jak jsem již psal, druhý díl je spíš vsuvkou doplňující spíš historická fakta (je to nutná spojka – nepodceňovat). Dneska opravdu nečekejte nic o obsahu, protože ať bych napsal skoro cokoliv, prozradím některou z důležitých zápletek v jednom ze sil.

Hugh Howey: Prach (zdroj: Martinus.cz)

Číst dále

Abych netrhal niť, přidávám svůj pohled na druhý díl trilogie Silo – a to hned (skoro) po recenzi prvního dílu.

Když jsem Turnus dočetl, říkal jsem si, že to byla vlastně nuda, protože děj se nikam neposunul. Ten nedoběhne (chronologicky) ani do konce prvního dílu. Zjednodušeně – celý druhý díl děj nikam neposouvá, jen doplňuje informace z pozadí a z doby před silem.

Hugh Howey: Turnus (Martinus.cz)

Číst dále

Pokud se Vám líbilo Metro 2033, budete Silo milovat. A to je vlastně celá pravda a recenze téhle první knihy z trilogie.

Jak už to v postapo knížkách bývá, lidstvo si nedalo pokoj a zničilo se samo. To je základ snad každé knihy tohoto žánru (např. Metro 2033). A protože venek je zamořený, žijí lidé v silu pod zemí – 150 pater x 3 metry na patro dává pěknou výšku (nebo spíš hloubku).

Hugh Howey: Silo (Martinus.cz)

Silo si žije svým životem. Je tu nějaké vedení, IT úsek, farmy, mechanici, školy, nemocnice. Jako ve městě.

Číst dále

Skryté okno je druhý z Kingových povídek v češtině vydané spolu s Časožrouty. A na rovinu, dle mého, je také podstatně horší. Kdo jste četl např. Nespavost, tak si představte, že by knížka skončila někde na straně 250.

Oficiálně na obálce stojí:

…vtrhne do života osamělého spisovatele zvláštní cizinec, který úspěšného autora obviní z podvodu. Má rozzlobený muž pravdu, nebo jsou jeho výčitky jen výplodem choré mysli?

Skryté okno do skryté zahrady (Martinus.cz)

Číst dále

Časožrouti jsou první ze čtyř Kingových povídek, které v originále vyšly v dohromady. V češtině jsou dvě knihy. Na zadní straně knihy se pak píše:

V Časožroutech zmizí při záhadném letu většina cestujících a zbylá hrstka pasažérů bude muset projevit nebývalou odvahu.

Časožrouti (Martinus.cz)

Sám King o výše zmiňovaných povídkách píše, že jsou většinou jiné než to, co doposud napsal. Já s ním souhlasím tak napůl.

Číst dále

Mám teď pocit, že vlastně ani nestíhám psát o všech knihách, které jsem přečetl (mám za sebou ještě Dlouhý pochod a Časožrouty, aktuálně čtu Skryté okno do skryté zahrady), a o snech ani nemluvě (naposledy to byl sen o hře s občanskými průkazy).

Konec hlídky (Martinus.cz)

Číst dále

Dobře, na začátek kousek oficiální textu:

„John Rothstein je věhlasný spisovatel, avšak léta už nic nepublikoval, a navíc se začal věnovat reklamě. A jeho věrný čtenář Morris Bellamy zuří. Spisovatele nakonec zabije a vyloupí mu sejf s rukopisy nevydaných knih. Kořist si ukryje, ale pak se ocitne ve vězení kvůli jinému zločinu. Po několika desítkách let najde schovaný lup malý chlapec, ale Morris Bellamy se pokladu za žádnou cenu nechce vzdát!“

A teď rovnou na to. Druhý ze tří dílů série Pan Mercedes mě celkem zklamal. V jedné recenzi jsem četl, že se děj táhne jako karamel. A mně nezbývá než souhlasit na 100 %.

Právo nálezce (Martinus.cz)

Ale teď to lepší. Kniha vypráví úvodní scénu (náraz auta do fronty lidí) z pohledu jednoho člověka čekajícího na práci. Číst dále

Jiskra v popelu (Martinus.cz)

Tak jo, pod dlooouhé (dočteno 30. 10. 2016) době konečně moje recenze Jiskry v popelu. Takže to asi bude kratší než obvykle a postavené na dojmu, který to ve mně zanechalo. Číst dále

Po dlouhé době to bude o dvou snech, které sem chci/můžu napsat.

Sen první o potopení loďky s knihovnou

S několika kamarády jsme sháněli převoz přes jezero. Podařilo se nám přemluvit jednoho majitele starší podlouhlé loďky (snad jak z nějakého fantasy filmu). Když jsme nastupovali, na břehu stálo několik lidí. V jednu chvíli mě přepadl takový ten pocit z katastrofických filmů – že se na nás vrhnou, protože se na druhý břeh také chtějí dostat. No… nakonec nevrhli.

Zvláštní na té loďce bylo, že na celou její délku (tak čtyři metry) zde byla police na knihy, která měla na výšku asi metr dvacet. A byla plná knih. Číst dále