Skryté okno je druhý z Kingových povídek v češtině vydané spolu s Časožrouty. A na rovinu, dle mého, je také podstatně horší. Kdo jste četl např. Nespavost, tak si představte, že by knížka skončila někde na straně 250.
Oficiálně na obálce stojí:
…vtrhne do života osamělého spisovatele zvláštní cizinec, který úspěšného autora obviní z podvodu. Má rozzlobený muž pravdu, nebo jsou jeho výčitky jen výplodem choré mysli?
Skryté okno do skryté zahrady (Martinus.cz)
Prostě toho autora, Mortona Raineyho, jeden týpek se slamákem obviní, že mu ukradl (opsal) povídku. O choré mysli toho v knížce moc není. Děj se celkem vleče – stránky do konce knihy neúprosně ubývají a Vy si stále říkáte „tak kdy už to jako přijde?“. Nepřijde nic. To nejdůležitější, ta pointa celého příběhu je na posledních dvou stranách. Zbytek knihy osciluje mezi událostmi, o nichž Mort přemýšlí jako „to se mi nejspíš jen zdálo“ nebo „to se mi určitě nezdálo“.
Za mě – klidně tuhle povídku přeskočte, o nic nepřijdete. Ne, vlastně ji určitě přeskočte. Nekažte si celkový dojem ze Stephena Kinga jako autora. Jediné, co tuhle knihu alespoň trochu zachraňuje, je Kingův styl psaní, který tentokrát nevybočuje z normálu. Jinak nic… nic… nic.
Stephen King: Skryté okno do skryté zahrady
|
|
spád děje | 45 % |
autorův styl | 49 % |
přínos zamyšlení, ponaučení | 23 % |
závěr knihy | 41 % |
doporučuji ostatním k přečtení | 13 % |
celkové hodnocení | 34 % |
Shrnutí: | |
Přeskočit, neřešit. |
Koupit knihu, e-book nebo audioknihu: