2 roky, 2 měsíce a 26 dní… a co dál?

Není nad to, si v autě zesílit pořádně rádio. Když jsem dnes jel dnes z Líšnice, tak se mi to povedlo. Konečně jsem si užil tu hlasitost. Zrcátka vypadají krásně, když se v nich chvěje sklo do rytmu právě hrající písničky. Také jsem konečně zjistil, na jakou maximální hlasitost se dá rádio nastavit. Je to na číslo 47. Na 33 jsem si vychutnával 4 Non Blondes a jejich What´s Up z roku 1993. Následně začli v rádiu hrát písničku Wouldn’t It Be Good z roku 1983 od zpěváka jménem Nik Kershaw, takže jsem si poslechl i ji.

Není mi dnes nějak dobře. Do breku, do blití, dopr….

Dnes to budou samé nesouvislé informace a texty prakticky ze všech oborů. Ale hezky popořadě.

Včera jsem se vracel z Moravské Třebové a klidně si v autě poslouchal rádio. A tak mě napadlo, že si zkusím zapamatovat každý den písničku, která se mi nejvíc ten den líbila. Jak tak jedu autem, začal jsem si sestavovat hudební žebříček. Nakonec vyhrála písnička Reklama na ticho z roku 1988 od skupiny Team. Na druhém místě (i když další místa nemám v plánu příště vyhlašovat) skončila písnička Mmm Mmm Mmm Mmm z roku 2001 od skupiny Crash Test Dummies. Mimochodem, víš kdo nebo co je to crash test dummy? Ruku nahoru, kdo to ví? Ááá. Už vidím ty davy s rukama nahoře. Kdo neví, ať se podívá do Wikipedie. Zpátky k hudbě. Pak nastala dlouhá mezera mezi druhým a třetím místě. Na posledním místě na bedně se umístila písnička I´ll be there for you z roku 1994 od skupiny Rembrandts.

Včera jsem také dělal takové malé preview postelí. Ano, čeká mne nová postel. Stavil jsem se v jedné nejmenované prodejně. Výběr velký, postele prostorné, pohodlné a taky nákladné. Zatím je všechno v řešení – barva, tvar, matrace, rošt.

A dneska mi také má drahá půle opět řekla (tedy spíš napsala), že mě má ráda.

Krátké info ze zahrádky:

• rajčata už jsou dávno venku,
• hrášek je ještě pořád samonosný (pracuju na konstrukci),
• jahody se začínají červenat,
• na záhonku, kde to vypadalo, že nic neroste, se začala klubat nějaká pozdní mrkev,
• ostatní při starém.

Dneska jsem trochu zapracoval na blogu. I když změny pro Tebe nejsou moc viditelné, pro mne jsou poměrně důležité.

1. Nejprve jsem přešel na nejnovější verzi WordPressu a to 2.1.3.
2. Pak jsem přidal hodnocení článků (ke každému článku můžeš přidat od jedné do pěti hvězdiček).
3. Následovala změna vzhledu mého admin-rozhraní pomocí plugninu wp-admin-tiger.
4. A poslední změnou je forma trvalých odkazů. Nyní je přehlednější jak pro Tebe, tak pro vyhledávače.

A opět krátké info:

• ze zahrádky: kedlubny opravdu nevypadají dobře, tak pětina ještě ujde,
• drahá, stýská se mi.
• zítra mne čeká velké cestování, nejprve školení v Praze a pak hurá do Semil.

Zase mne vytáhla na výšlap. Kdo? Ona. Má drahá půle. Místo kolmo jsme se nakonec vydali autem do Moravského Karlova. Odtud nás čekal výstup na Křížovou horu. 210 metrů převýšení. Cestou jsme potkali nějaké kozy za plotem a ovce, které už za plotem nebyly.

Nahoru jsme se konečně dostali po dvaceti minutách zdolávání kopce. Na Křížové hoře vyrostla nová rozhledna. Oficiální otevření je plánováno tuším na červenec. Měli jsme však štěstí (nějaký mladík měl klíče a pouštěl dovnitř jakousi výpravu) a dostali jsme se na rozhlednu. Po prohlídce okolí nás čekala další část pochodu a to zpět k autu. Jinou cestou však. Okolo kravína, starého, rozpadlého mlýna a ještě staršího – spíš německého – hřbitova.

Když teď koukám na krokoměr, tak to bylo 10 742 kroků, 8,16km, 488 kalorií za hodinu a padesát jedna minut.

Sen první
Tenhle sen se mi zdál už minulý týden. Večer jsem byl v nějakém velkém obchodním domě, který zavíral v 23 hodin. Stál jsem v jedné úzké uličce mezi vysokými regály se zbožím a koukal se na film, který promítali na zeď. Moc jsem z něj neměl, protože mi ve výhledu bránily ty regály – šířka mnou viděného filmu mohla být tak metr a půl (celková velikost „plátna“ byla asi tak 14 x 7 metrů). Okolo pořád někdo chodil a vyhazoval lidi po zavíračce, aby už šli domů. Má drahá polovička tu taky někde byla, tuším o regál nebo dva vedle. Spolu jsme pak šli k zadnímu východu, kde byla šatna a koupelna pro personál. Nikdo tam nebyl. Položil jsem drahou polovičku v koupelně na bledě-modře vykachlíkovanou podlahu na ručníky, kde jsme se pak milovali.

Sen druhý
Poušť, skály, písek, vojáci. Na sobě jsem měl „pouštní“ světlý maskáč a někoho jsme honili. Utekl před námi do malé dřevěné boudy stojící opodál. Vlezli jsme po žebříku dírou v podlaze do podzemí.Tam jsem se nějakým způsobem ocitl vleže v malé mezeře a kolem mne začali pobíhat takoví mal, asi 15cm, vysocí, človíčkové, kteří se mne snažili zatáhnout dál do té mezery.

Pak střih a viděl jsem to očima těch utíkajících. Když jsme do té dřevěné boudy, zahlédli jsme o kousek níž v poslední zatáčce první průzkumnou hlídku protivníka. „To bylo o fous“, říkal jsem si. Zase žebřík a šup otvorem do podzemí. A tímto způsobem asi tak o pět pater níž.

Sen třetí
Skautské závody a lezení po nějaké nízké budově – bunkru, vodojemu nebo tak něco. Soutěžili dvojice a mým partnerem byla má drahá polovička. Tu trať a stanoviště už jsem absolvoval podruhé a tak jsem nemohl drahé polovičce radit. Dvojic se nás tam sešlo víc a hledali jsme nějakou nástěnku s něčím. Nástěnku jsme „našli“ (já přece věděl kde je), jenže se mi zdála divná. Místo toho, co na ní mělo být (od minula a od přípravy závodů), tam byl jakýsi katalog digitálních fotoaparátů s jejich vyobrazením.

Začalo to už v sobotu ráno. Dopoledne jeli jsme do lesa na dřevo (a to jsem to ŽBK jel na kole 🙁 ). Po obědě mne čekalo štípání přivezeného dřeva.Za deset dvě jsem odložil sekyru (Fiskars – jak jinak) a kolmo se dopravil na hřiště k Penny a čekal na ostatní, abychom mohli zahájit náš úplně první lakrosový trénink. Je pravda, že v pěti lidech jsme si moc efektivně nezahráli, ale sranda byla. A co teprve potom, když s námi hráli fotbal nějací kluci. Hlavním hřebem byly potom dva nanukáče 🙂

Po čtvrté hodině jsem se vrátil k sekyře a doštípal poslední špalek. Pak už jen samé lepší věci. Od šesti šipky u Kance. Jenže všechno bylo trošku jinak. Bondy přišel v čas, Blešák přišel asi o 5 minut později. Anička a Evža přišly o 20 minut později. Uvnitř hospody v nekuřácké části probíhala nějaká soukromá párty. Tím pádem byly šipky obsazeny (házet přes hlavu důchodcům není náš styl). A pak další zjištění. Že v téhle hospodě nevaří. No, to jsme mohli vědět. Jenže sháněj si v Žamberku nekuřáckou hospodu. Grr… Po několika kofolách, pivech, utopencích a pivních sýrech jsme se odebrali domů.

No a dneska to pokračovalo. Drahá polovička mne vytáhla na procházku do parku (taková dálka…) a po obědě (bramborový salát a sekaná) jsem odjel do Žamberka za prací. Tentokrát se týkala broušení futer. A… pak už domů. Na kole… 🙁

Jo, pekelně plná sobota. Od devíti hodin ráno byla ohledně Svojískáče. Pak rychlý přesun na oběd a zpátky do Remízku. Tentokrát na brigádu. Vyřezávali jsme nějaký ty stromky, uklízeli jsme okolí a plecháč, a drobně se upravoval interiér. A to všechno jsme zvládli do čtyř odpoledne.

Pak už jsem frčel pro drahou půli a po malém boji (ne mém) jsme jeli domů. Po půl sedmé nás celá tlupa (celkem deset) odešla na ples. Na začátek tam tak trošku koncertoval Jakub Smolík. Zahrál tak sedm osm písniček. No a tím začla ta pravá zábava na plese. Pak už to jelo samo. Po chvíli tance následovalo předtančení ve stylu érobiku. A zas se tančilo ( a pilo 🍸🍻 ). A poslední kulturní vložka. Nějakej človíček s bičem. Jméno jsem bohužel zapomněl. Čtvrtý v Evropě a teď prý jede do Ameriky reprezentovat Evropu. 👍 Dobrý to bylo, na to jak žalostně málo tam bylo místa (nízkej strop, stoly, lidi 😀 ) to bylo dobrý. V tombole jsme toho pak moc nevyhráli (největší radost měla drahá půle z kytičky 🍌).

No a neděle byla ve znamení procházek. Dopoledne procházka, odpoledne procházka 🚶👣. A taky nějaký ty fotky. Zkoušel jsem fotit Šmejda v kleci, výsledek vidíš. 😀

Včera večer mi má drahá půle řekla, že mne nemá ráda. 😥

Doplněno 2007-03-15_12:56:
Dneska mi uvařila k obědu dobrou žemlovku. Pak jsem jí řekl, že si jí ještě nechám. ♥️ A ona na to, že si to bude muset promyslet jestli si mě nechá.

Doplněno 2007-03-15_17:06:
Tak už vím jak to je. Prý to nemyslela vážně. 😍

Tak to dneska začalo. Zahrádka. Má drahá půle začla se zahrádkou. Na voraništi udělala tři záhonky a začala sejt. Hlavně mrkev, cibuli, pórek, ředkvičky a hrášek. Já jsem mezitím po zimě vytáhnul kolo, otřel ho od prachu (i přesto, že bylo přikryto starou igelitovou plachtou). Taky jsem si vyfotil první jarní včelu na sedmikrásce. Včelku najdeš ve Fauně. Pak jsem ještě kolo dofouknul a zkušebně přidělal nový brašny. Na konec následoval takový malý piknik v trávě… No, čajíček a buchta. Po dnešku je oseto 1 a 3/4 záhonku ze tří (z pěti – na dvou zimovaly jahody). A až bude úplně oseto, prý se drahá půle vrhne na skalku. 👍

No jo, už jsem doma. Ten sádrokarton šel nějak rychle. Spíš jen držet desky. Na věci další už si montér vystačí sám.

Mám to nějak popletený, dneska už mám neděli. Jestli to nebude tím, že jsem v pátek měl dovolenou. V pátek ráno jsem odvezl svou drahou polovičku k doktorovi a po drobných nákupech jsme okolo půl jedenácté byli zpět. Po uvaření a snědení zapečených špaget se čas nachýlil a já odjel si letos naposled zalyžovat. Na pátou jsem se vrátil, abych se mohl zúčastnit oddílovky. No a z oddílovky rychle za drahou půlí. Převlíknout, doma nabrat ségru s tím jejím a hurá do Ústí. Pak následoval maturitní ples – no comments. Po druhý hodině ráno, když už i hudba skončila, jsme vyrazili domů.

Ráno následovalo moje brzké vstávání a pomoc při montáži sádráče na strop. No, teď už jsme doma a nevypadá to moc růžově. Osobně to vidím na delší siestu.

A teď k tomu obrázku taky. Dneska je to přesně 48 let od krvavého potlačení protičínského povstání v Tibetu. Na spoustě radnic dnes visí nebo vlaje tibetská vlajka. A podle serveru TIBINFO by měla být dneska vidět tibetská vlajka i na radnici v Žamberku. O tom co se v roce 1959 stalo v Tibetu se můžeš dočíst třeba v článku na TIBINFO.CZ nebo si to prostě vygůgluj. Nebudu tady psát to, co už bylo několikrát napsáno.