Dneska ještě jednou. Jen o takovejch malejch drobnostech. Přidal jsem do fotek nový fotky (dobrý sousloví 😀 ). Něco do Makra, něco do Staveb a něco do Přírody.

Taky jsem vpravo přidal takovou malou anketku, protože jsem se nedávno dohadoval se svou drahou půlí 😍 o dvou souslovích. Jedním je myšlecí právo a druhým je hegeš kupa. Já tvrdil, že hegeš kupa je známější a i Gůůgl mně podržel. Proto jsem přidal vpravo takovou malou anketku a můžeš hlasovat, který z pojmů Ti je povědomější. Někdy příště vysvětlím, co který pojem podle nás znamená. 😎

PS 2007-02-16_18:45: Teď jsem zjistil, že jde hlasovat nejspíš jen přihlášenejm. Podívám se na to, co se s tím dá dělat.

Je sobota večer, sedím u počítače, poslouchám Nedvědy a jsem opět zpět. Od úterka jsem se nedostal k dalšímu příspěvku. Prostě jsem dělal spoustu jinejch činností. Ve středu, ačkoliv nebyla vlčata (prázdniny), jsem doma moc nepobyl. Ve čtvrtek odpoledne jsem se opět zúčastnil ORJ v Ústí. Přijel jsem po radě domů, bafnul jsem noťas a hurá za drahou polovičkou…

Někdy ve středu nebo ve čtvrtek se mi taky zdál jeden zvláštní sen. Se skupinou asi 20 lidí jsme někam šli, asi jsme se ztratili. Nějakým zvláštním způsobem jsme se ocitli v areálu místností, které byly celé bíle vykachličkované. Podlaha, stěny, strop – prostě všechno. Sedli jsme si do jedný místnosti a odpočívali. Někteří z nás se vydali na průzkum. Zahlídli jsme jednu paní (asi 40let, rovný, hnědý delší vlasy) v bílém plášti. Schovali jsme se, aby nás neviděla. Pozdě. Přišla k nám. Přivítala nás, že nám dá najíst atd. Pak najednou střih. Sedíme venku na lavicích a jíme. Někdo vzal nějakýho mrtvýho zajíčka a dal ho do jedný mísy s ledovou omáčkou. Prej až mu zčervená čumák (stejně tak jako těm třem, co už v tý omačce byli), tak se dá jíst. Jinak není moc dobrej…🧑‍🍳

Jiný téma. Včera odpoledne jsme frčeli do Červené Vody na už 9. Skautskej ples. Letos nás jelo rekodně deset. Ples byl opět velmi pohodovou a chvílema i odpočinkovou akcí. Tanec, bar, tombola etc. Překvapila mne naše omladina, co s náma jela, jak jí jde tanec. Za všechny třeba Madlson – myslím, že tančí dobře (drahá, neboj – ty tančíš ještě líp ♥️♥️♥️). Trénovat a trénovat…

Chvilku po desátý dneska dopoledne jsem se dostal do (sakryš, skoro všechny slova začínaj na D 😆) Žamberka, převlíknul jsem se do pracovního a dali jsme se s tátou do rovnání stropu. No a pracovní kombinézu jsem sundal až těsně před sedmou. 😩

No, dopíšu a jdu spát. Drahá půle možná ještě někde bendí, takže si dobrou noc popřeju sám. Dobrou noc, Matýsku… 😀

PS: Právě dohráli Nedvědi a začala Čeřovská a její Malý vůz. 🎶

Dneska bylo na schůzce jen o trochu víc vlčat než půlka – a to celkem tři. 🙁 Ostatní složila nějaká viróza. Tak jsme si jen trošku začutali a naučili se novou šifru. A pak jsme, trochu předčasně, pádili domů. Následovala večeře s babičkou a mou drahou polovičkou. Dal jsem si špagety, babička dušenou zeleninu se sýrem a drahá půle plněný bramborák. 🧑‍🍳 Holky to nějak nedojedly a tak to vyfasovaly s sebou domů. 😀 

No a před chvíli jsem dopřidělal novou lampičku (od mé drahé půle  ♥️). I když mi elektroinstalace vůbec nic neříká, překvapivě se povedlo. Podařilo se mi jí správně zapojit a dokonce i přišroubovat k posteli. 👍

Zase týden pryč, týden od mého posledního příspěvku. Poslední týden stál pracovně za prd. No a soukromě to taky nebylo zrovna moc růžový. Tak nějak to bylo od průseru k průseru. 😖🍸 Žádný podrobnosti radši ven nepustím… O víkendu jsem si pěkně odpočal, převážně s klávesnicí v ruce. Jo a taky jsme si byli s drahou půlí zaplesat. Hasičskej ples. Nějak to ze začátku vypadalo na pomalej rozjezd. Pak jsem ale šli k bááru a bylo to. Zkusili jsme takovou červenou vodu, co vypadala jak jahodová limonáda a chutnala podobně. Po jednom rusákovi se jmenovala. Tygr ho určitě zná. A neskončilo u jednoho štamprlete. 🍸🍸🍸🍸🍸 Taky se nám podařilo po dlouhý době vyhrát spoustu cen – 2x víno, 1x reflexní vesta, 1x hrníček i s víčkem a ještě něco. Jen nevím co. Grr.. snad si vzpomenu. No každopádně jsem ráno spal jak dudek a podařilo se mi zaspat i obvyklý ranní vyrvál (bouchání dveřema, napouštění vany – viď Madlsone 😡 atd.). A jak už jsem spal, zbytek neděle byl v klidném tónu. A i má drahá půle už na mne nebyla naprdnutá. ❤️

Víkend je pryč. Začínal poměrně hekticky. V pátek o půl třetí jsem byl u Bondyho v Pardubicích. Pak zas v šest na oddílovce. Po oddílovce následovala rada – tam jsem byl jen chvíli. No a v sedm jsem už pádil pro svou drahou polovičku, aby jsme se u nás zúčastnili Maškarní zábavy. No a ve čtvrt na devět už jsme byli na sále.

Zábava se rozjížděla poměrně pomalu a ze začátku to stálo za prd. Pak se ale rozjela a bylo vše OK. V sobotu časně ráno (v osm) jsme vstali a jeli do zas do Žamberka pracovat. Odvézt nepořádek do sběrného dvora a vytvořit nivelačkou podklad pro dlažbu. Po obědě jsme ještě s tátou rozřezali borovici, co se v půlce zlomila při těch vichrech v pátek. Zbytek dne byl odpočinkový. No a v neděli odpoledne jsem absolvoval túru ze Slatiny od mostu k Plačtivé skále. Sem tam to bylo horolezectví. Tak, a to je vše. Celkem povedený víkend.

Číst dále

Tak už je to snad za náma. Nový rok dávno začal a je trošku větší klid.

Týden mezi Štědrým dnem a Silvestrem jsem využil na dodělání GALERIE, na jednu pracovní brigádu v Remízku a na plánování Velkého kulového. Docela to uteklo a dneska jsem si ho opět valil do práce.

Poslední dny minulého roku jsem strávil v Olomouci. Se svou drahou polovičkou. Teda vona je to poslední dobou taková netykavka, to se snad zlepší, a i jinak zlobí. Předsevzetí, že mne zlobit nebude, si nedala. Ale jinak jí mám rád (viz obrázek).

Nový rok jsme pak spolu s další spoustou lidí přivítali na Dolním (snad) náměstí. Krásný ohňostroj…

V pondělí dopoledne jsem už jsem si ho frčel vlakem domů. A zbytek cesty stopem, i když teda trvalo to poměrně dlouho – to stopování.

Včera zas začalo sněžit. Sníh však skoro hnedka roztál. Jen místy ho trošku zůstalo. Matné připomenutí zimy.

Včera se vrátila má drahá půle ze školy. Se dvěma hotovejma zkouškama. Vrátila se plná úspěchu optimismu a dobré nálady. Jo, poslední dobou to možná stálo za prd. Ale včera jsem to posral já…

Promiň…

Vánoce se kvapem blíží, ani mi to tak nepřijde. Nemám moc rád tu komerčnost okolo. Vánoce připomínají možná jen reklamy v televizi a upoutávky v hyper-super-marketech. A to hlavní – sníh – nikde. No a ani ta pohoda – nějak zvlášť se mi ji nedostává.

Je zase sedmnáctého. Jako každý měsíc jsem se číhnul na počítadlo. Než jsem začal psát tenhle příspěvek bylo tam 6499. Minulého sedmnáctého to bylo 5563. Opět chvilka matematiky. Ano je to přes třicet na každý den.

Dneska mi zas není nějak dobře. Ještě mne asi nepustilo to bolení v krku z prostředka týdne. Léčím to čajem a šátkem kolem krku. Další metody, jako třeba pocení (to nejlepší pocení 🙂), mi nebyly dopřány. Snad se toho brzy zbavím.

I když ten obrázek je o nemoci, není o té moji…

Před několika dny mi konečně přišly náramky, co jsem si objednal. Náramky od UNICEFu na podporu boje proti AIDS. Prohlídnout si ho můžeš na stránkách UNICEFu. Pár jich ještě mám, kdyžtak dej vědět.

Zjistil jsem taky, že poslední dobou na sebe lidi nějak nemají čas. Nějak se jim do života pletou důležitější věci (a většinou oprávněně). To mi potvrdili i nejlepší přátelé. Tahle „krize“ tak nepostihla v tenhle čas jen mne. Láska občas prostě bolí…

Dnešek pro mne začal na jedné chalupě v Horní Lipce. Celkem dobře a pokojně. Domů jsem se dostal ve dvě a když jsem se naposled podíval na budík ukazoval 2:05.

Ten samý budík… Ten samý budík začal zvonit už v 4:40. Prý abych vstával. V 5:41 už jsem s Pirátem a vlčatama seděl ve vlaku do Prahy. Jeli jsme skouknout ZOO. Asi ve čtvrt na sedm jsem se rozhodl ve vlaku vyfotit vlčata. Jenže nebylo čím. Po krátkém vzpomínání mi došlo, že jsem svůj digitální foťák nechal i s futrálem v Žamberku v čekárně na vlakovém nádraží. Jak zjistit jestli tam ještě je? Co když už ho má někdo doma? A jak to všechno zjistit z rychlíku, který si to uhání ku Praze? První co mě napadlo, bylo zavolat na EDB a zkusit tam sehnat číslo na vlakáč… Automat mi sdělil, že fungují jen v pracovní dny. Pak jsem zkusil číslo 800 123 456, což jsem si myslel, že je nějaká infolinka ohledně Telecomu. S automatem se nám nepodařilo vybrat tu správnou kategorii a tak z toho taky nebylo nic. Do třetice jsem zkusil infolinku svého operátora. Ani po čtyřech minutách a dvou vteřinách ujišťování, že se vyřizují zákazníci, co se dovolali přede mnou, jsem nemluvil s živým člověkem. Poslední šance. Internet v mobilu. Zkusil jsem na Seznamu najít číslo a nějak se mi nedařilo. Pak jsem zkusil zavolat domů (sobota 6:15). Táta už byl vzhůru, protože měl namířeno pryč. Našel číslo na vlakáč, ale pro změnu to tam zas nikdo nebral. Tak se tam rozjel. V čekárně prý bylo asi šest lidí. Foťák tam stál uprostřed na stole. Tak ho vzal a šel.

Večer cca o půl osmý jsem měl nabrat svou drahou polovičku u hospody, kde měla nějakou třídní akci. Po zjištění, že přijedu dřív (a to jako už ve čtvrt na šest) jsme se domluvili, že až bude chtít odjet, tak mě prozvoní a já se pro ní stavím. Ve 20:11 mi volala, co kdyby jsme se dneska už neviděli. Neviděli. Tak neviděli, no. Prdím na to, od čtvrtka do soboty jako od čtvrtka do neděle.

A tak tu teď sedím a dopisuje tenhle článek. Pak ještě něco ukuchtím na počítači, stáhnu maily a jdu spát.