… namaluju tvoje ňadra,
dvě kuličky z počítadla,
když se spolu usadí,
namaluju tvoje ňadra,
dva domečky v podhradí…

Se svými kopečky a údolím
nahá na posteli ležíš.

Čekám, že se rozplyneš,
že za chvíli mi zmizíš.

V tomhle přítmí té noci
očím svým nevěřím.

Zkusím pohnout svou rukou,
snad si je pohladím.

Stihnul jsem to,
jsi pořád tu.

Něžně je pohladím,
obkroužím z vrchu.

Taková krása se nikde nevidí,
ta hebká kůže,
ten hrbolek uprostřed,
to údolí o kousek níž.
Díval bych se pořád…

Zkusím malý pohyb –
k sobě se blížíme.

Jsem u tebe ještě blíž,
v objetí skončíme.

Přitisknu se k tobě co nejtěsněji,
krásné je tvé usmívání.

…
nejkrásnější s tebou je milování.

Zeptala ses mě, jestli si myslím, že jsi pěkná a já odpověděl ne. Zeptala ses mě, jestli bych s tebou chtěl být navždy a já odpověděl ne. Potom ses mě zeptala, jestli bych plakal, kdybys odešla a já odpověděl ne. Řekla jsi dost. Odešla jsi pryč, slzy padaly dolů po tvé tváři a já tě chytil za ruku a řekl: „Nejsi pěkná, jsi NÁDHERNÁ, nechci být s tebou navždy – já POTŘEBUJU být s tebou navždy a neplakal bych, kdybys odešla – ZEMŘEL BYCH.“

Už sedím doma. Byl jsem na Hané. S drahou polovičkou jsme absolvovali malé túry. Nejprve z Kostelce přes Velký Kosíř do Náměště. Druhý den, to jako dneska, potom malinká procházka z Radíkova na Svatý Kopeček.

Celkem jsme si vyvářeli. Včera jsme ztrestali rýži, kuřecí medailonky na kari (made by ourself 🧑‍🍳), dneska to odnesly špagety. 👍

Zpátky jsem jel vlakem a kus stopem – za dvě hodiny jsem byl doma.

Zatím jsem s ním neobědval. Ani ho myslím nepotkal…

Ležel jsem vedle ní. Šeptal jí do ouška pravdivé něžnosti… Otočila se ke mně, usmála se tak, jak to umí jen ona, a políbila mě… Krásný začátek konce toho dne.

Dneska jsem domů lezl po hromosvodu. Dole bylo zamčeno a já neměl klíče. Tak jsem to vzal přes balkon… V botech, které se mnou prošly tanečníma. Konec špatného začátku toho dne.

Středa a čtvrtek patřil výfuku mého auta. Ve středu jsem zkoušel sundat starý výfuk. Začal jsem po páté. V osm hodin se mi povedlo povolit teprve dva z pěti šroubů, pak přišla na řadu flexa a v devět už byly všechny matky pryč. Ale když jsme přidělávali nový výfuk zpátky povolil jeden šroub (načatý flexou).

Ve čtvrtek přišla na řadu vrtačka, odvrtat a dát nový. Opět v devět bylo hotovo a autíčko bylo opět pojízdné.

Pátek nic. Ráno jsem odjel brzy do Prahy a večer už byla je síla na odpočinek.

Sobota. Ha. Opět nic příjemnýho. Dopoledne jsem kopal brambory. Odpoledne celou rodinu čekalo trhání jablek. Zvládli jsme to celkem rychle. Pak jsme se ještě jeli se svou drahou polovičkou projet na kolech.

No a dneska jsem se odpoledne zase opravoval autíčko – zapojil jsem mlhovku, nějaký to kytování, nějaký to natírání. Snad jsem ho dobře připravil na technickou.

Taky jsem zjistil, že mi někdo u služebního auta lohnul anténu. 😖 Rádio moc nehraje… A ještě k tomu mi prasklo čelní sklo (které měnili v servisu ve čtvrtek – to bude pěkná reklamace 🙊 ).

Včera proběhla brigáda v Remízku. Sešlo se nás nakonec jedenáct. Povedlo se nám od půl devátý do jedný vybourat krb a odvést suť do technickejch, nařezat celý dřevník dřeva, srovnat nepřehlednou kupu dřeva do přehlednýho štůsu a poklidit půlku Remízku od kamenů a klacků. Teď už jen koupit nový kamna a nainstalovat je. A další práce čekají v závěsu. A po brigádě ještě hurá do lesa, jednak vysvobodit smrčky a modříny ze zajetí bříz, ostružin, malin a jasanů, ale taky na dřevo (z těch břízek, jasanů a jeřábů). Vrátil jsem se v sedm. 😮‍💨

Dneska ráno má drahá půle telefonovala a věnovala tomu většinu pozornosti. Měla na sobě své nádherné pyžámko. ❤️ Byla do toho tak zabraná, že na konci hovoru jí ani nevadilo, že už ho na sobě nemá. 😇 Teda jen chvíli... Každopádně ten nádherný pohled stál za to… ❤️❤️❤️

Chci jít dneska odpoledne vyměnit plynový pedál u svého autíčka. Nějak prostě upadnul. Náhradní díly už mám. Nevím jestli to dneska dopadne. Moc se mi nechce. Jak tak o tom přemýšlím asi to dneska vůbec nedopadne. Možná tak umýt služební auto… abych umyl to prasátko co mi tam namalovat Blešák…

V době, kdy píšu tenhle příspěvek, mi počitadlo přístupů ukazuje 4008 unikátních přístupů. Kdo to sem pořád leze. 😒 🙂

Týden jsem tu nebyl. Mezitím se stalo spousta věcí.

Má drahá polovička se na mě stačila naprdnout, otočila se a spala. To jsme urovnali.
To asi proto, že jsme několik dní potom slavili malé výročí…

V sobotu jsme si potom zahráli volejbal. Někteří si na volejbal odskočili z jedné víkendové párty. Trošku mi hlo žlučí, že jsem se o ní dozvěděl docela pozdě – příště radši nevědět, neúčastnit se. Připadám si jako že už tam přestávám patřit. Těžký je najít společný program pro všechny. Přibývajícím mladým RS a RG přestávám stačit. A nejedu v tom sám, viď File?:pirate: No jo ale co se mnou? K oldskautům? Hmmm. Ach ta mládež. Každej tejden by lezli na Pamír. Zas na druhou stranu oldskauti jednou vylezou na Říp, pak o tom půl roku mluvěj, pak slezou z toho Řípu a další půl rok o tom mluvěj. A co my? My co by nám stačilo každej měsíc zdolat Sněžku?
Nevím co bude dál. Nevím co se stane pokud se to roztrhá a začnou se tvořit party, které si začnou pořádat akce jen pro sebe. „Ten minule nebyl, tak to asi zas nepojede. Tak to snad ani nemá cenu mu to říkat, že se něco koná.“ … Podělte se s námi o to, co je všech, jinak si vezmem zpět to, co jsme vám položili k nohám.⚔️

A ještě k tomu je dneska den co je. Před třiceti osmi lety u nás nebylo moc veselo. Moje informace o tomhle období jsem získal jen z televize, knih a fotek. Nezažil jsem tu dobu a ne že bych po tom toužil. Tu dobu mi taky připomíná obrázek u tohodle příspěvku (Tábor 1969 u hájovny nad Zemskou bránou). Mnozí z vás na něm poznají naši sekyru. Samotná sekyra pochází nejspíš někdy z konce 19. století (násada je z šedesátých let). Tábory v šedesátých letech. Ano, přesně ve středu 21. srpna 1968 měl jet náš oddíl na tábor. Nestalo se tak…

Včera jsem se dozvěděl, že má bývalá přítelkyně má nového přítele;) … už skoro rok. 🤓 Nějak to na mě přišlo a začal jsem zas malilinko tvořit. Snad mi má drahá polovička promine (teda jako ta současná 😀).

Dneska se ke mně donesla novina,
že ……… už sama neusíná.
Kukadla a to všechno okolo,
vstává a usíná jen pro něho.
…

A taky se mi dneska zdál zvláštní sen. Vlastně až ráno. V šest, když zazvonil budík, jsem si řekl, že je to hloupost vstávat tak brzy. Přeřídil jsem budík na sedmou. V té hodině se mi zdál onen sen.

Byl jsem na nějaké chatě nebo ranči. Venku jsem se chtěl s někým porvat. Měla to bejt bitka na hrábě a na lopatu (tu jsem měl já 😂). Nakonec z toho nic nebylo. Museli jsme se jít schovat dovnitř, protože se prý přežene kolem stádo kanců. Jen, tuším, že to byl Blešák, prohlásil, že se nemá kam schovat a že zůstane venku. Že prý mu stačí, když se jen na zemi přikryje celtou. Pozdějc jsem si na něj ještě vzpomněl. Zvenku jsem ještě dovalil špalek na štípání dřeva a postavil ho za dveře. Celkem jsme uvnitř byli tři. Chvíli se nic nedělo. Pak to začalo. Mnoho jsem toho neviděl. Jen jsem slyšel spoustu dupotu, jako když se žene okolo tebe stádo pakoní. Trvalo to asi minutu. Když hluk utichnul, šel jsem se podívat, jestli se nějaký nedostal dovnitř. Byl tam jeden a tak jsem zdrhnul zpátky. Jeden z dalších dvou lidí, kteří se mnou byli uvnitř, se s ním hnedka skamarádil (pro představu – ten kanec (teda vypadal spíš jako lev) měl tlapy na jeho ramenech). Pak jsem se šel podívat, jestli tam není ještě jeden. Vzadu u dveří ještě jeden seděl. Když jsem se vracel zpět, tak jsem se probudil.

V neděli jsme se vrátili z krátké dovolené, kterou jsme si užívali na Pálavě. Jo, uznávám – počasí mohlo být trochu lepší. A mohlo být teda taky mnohem horší. Cesta tam byla dlouhá a plná změn – v Ústí jsme zjistili, že nám do rychlíku nevezmou kola – moje chyba (víš, že rychlíky na trase do Brna a zpět neberou kola?). Dojeli jsme dobře, vystoupili o dvě zastávky dřív (to jako úmyslně) a na kolech dojeli do Pavlova. Jo, jižní Morava. Prej rovina. Houby. Kopce jako tady, akorát položený o 200 metrů níž.

Druhý den jsme se chystali objet celou přehradu. Vzali jsme to po směru hodinových ručiček. Jenže naše plány nám překazilo počasí. Číst dále

Dlouho jsem sem nic nepsal. Stalo se toho spoustu. Dobrý věci i ty horší.

V neděli odjíždíme na tábor, takže to tu bude delší dobu pusté. Zkusím ještě přidat další příspěvek zítra než odjedeme definitivně.

Má drahá partnerka si dneska dělala test jestli je dobrou partnerkou. Získala 41 ze 48 možných bodů. Vyšlo jí, že je skvělou partnerkou a že by se o ní muži měli prát. Zatím jsem se o ní nepral, ale co není může být. ⚔️ Ale i tak to není jen tak. Je to boj, zatím se nám to daří vyhrávat. Třeba nás opravdu čeká domek u vody, králíci a sad… 💝