Tři čtvrtě roku mi doma leží nový plášť na moje kolo, tři čtvrtě roku dojíždím ten starý na zadku.

A protože jsem na to měl náladu, jedno dubnové nedělní odpoledne zvítězilo moje odhodlání vyměnit plášť nad leností.

Na kole za sezónu ujedu asi 1 000 km a větší servisní zásahy (rozuměj například odvzdušnění brzd) nechávám na povolanějších. A s těmi zkušenostmi jsem se dal do výměny plášťů - přední na zadní a na předek nový. Všechno by to bylo v pořádku a rychlé, nebýt toho, že mám pevné osy... které jsem povoloval/rozdělával úplně poprvé.

Druhou věcí, kterou jsem podcenil, bylo nářadí - konkrétně montpáky.

Ale popořadě.

Číst dále

Dřevo je ve sklepě. Trvalo to celý den, ale s tátovou pomocí je cca 6 metrů ve sklepě. 🙂

Ještě namazat lyže a je to.

Ne, sranda. To by nebyl žádný podzim. Žádné listí měnící barvu, žádné skomírající slunce.

Žádná lavička, kam bych dneska ještě rád došel…

Všechno to možná začalo už včera večer, kdy se mi podařilo se řádně uhodit do hlavy. Jen jsem ještě v pádu stačil koutkem oka zahlédnout roh konferenčního stolku. Následovala rána kousek nad levý spánek a pak už jsem se válel po zemi. Číst dále

Po dlooouhé době jsem tu zase. Mám za sebou hlavně tábor a další události. Letošní tábor se myslím poměrně vydařil – co se počasí týká, jídla, programu, snad všeho. Už se mi podařilo se probrat fotkama z tábora.  Z původních cca 540 jich zbylo 192. Jsou k vidění na oddílových stránkách v GALERII Online ve Skautské galerii. Víc o táboře asi není potřeba povídat, fotky snad řeknou vše, co je třeba.

Teď už zas chodím do práce a pravdou je, že do dneška jsem se tak nějak řešil věci, které se samy nevyřešily během mé dovolené. Ani ještě všechny věci z tábora jsem nevybalil.

Také blog se mi podařilo zaktualizovat, nějaké nové pluginy a tak. Krom toho v levém pravém sloupci přibyla animace počasí z CHMI. Na tenhle nápad mne přivedl pepawo. Díky mu. Ještě animaci odlaďuji, aby byla podle mé představy.

To by mohlo pro začátek stačit. Pokračování zase příště.

Seděl jsem tehdy ve svém pokoji jednoho hotelového pokoje v Harrachově, připojen k wifi, surfjíc. Až tam mne zavála moje služební cesta. Teď, když ty necelé tři dny hodnotím, tak to byla hlavně spousta lyžování na Čertově hoře, jídla a pití. A co hlavně – navazování nových kontaktů. 🙂 Což se od toho očekávalo. Jinak bych tam přeci nejel. 😉

Po prvním dnu mne bolely nohy tak, že jsem přemýšlel, jestli na ten záchod vůbec dojdu. Druhý den, už to bylo lepší a třetí ještě o kus lepší. Nemá asi cenu popisovat, jak jsem lyžoval, jaká byla sjezdovka a tak. Krom jiného, jsem si vedle v Rokytnici nechal nabrousit lyže. Mají tam nové servisní centrum. Musím říct, že to za ty peníze stálo.

Pro dnešek dost, jsem celkem unaven.

Prostě mi to uteklo. A dostal jsem se k tomu až dnes – po promítání filmů pro vlčata, po speciální vánoční besídce. A také po zařízení špajzu. Konečně jsem špajz domaloval, doklidil, dostěhoval a fochy potáhl novým papírem. Takže je teď krásně modrobílý. 🙂 A úklid se přestěhoval trošku jinam, zpět do pokojíku, kde zbyl trochu nepořádek po věcech dočasně sem uložených ze špajzu.

Ale teď zpátky k tomu hlavnímu. Po dlooouhé době mi do oka padla další Písnička dne. A to konkrétně ve čtvrtek. Na mírný popud jsem jí čirou vygůůgloval. Konec napínání. Je to písnička Youth Of The Nation od skupiny P. O. D. (neuvádím odkaz na stránky skupiny, protože můj plugin pro QuickTime nějak blbne). Celkem smutný text, ale každopádně si užij ty bicí. 😎

Sobota byla dalším náročným dnem. Začala deseti kilometry na kole a pokračovala celým dopolednem u dřeva. Po obědě následoval už skoro pravidelný trénink v lakrosu. Konečně se nás sešlo víc. Dokonce bylo lakrosek o jednu méně než se nás sešlo. Po krátkém rozházení a vyhození jiných hráčů ze hřiště jsme se do toho konečně dali. Hráli jsme 4 na 3 + jeden rozhodčí. Po pauze a prostřídání týmů jsme toho okolo čtvrté nechali a rozešli se.

Pak už následovali jen skoro příjemnější věci. Chvíle štípání polen z dopoledne byla odměněna klobáskami na grilu (oboje od Piráta z firmy).

Začalo to už v sobotu ráno. Dopoledne jeli jsme do lesa na dřevo (a to jsem to ŽBK jel na kole 🙁 ). Po obědě mne čekalo štípání přivezeného dřeva.Za deset dvě jsem odložil sekyru (Fiskars – jak jinak) a kolmo se dopravil na hřiště k Penny a čekal na ostatní, abychom mohli zahájit náš úplně první lakrosový trénink. Je pravda, že v pěti lidech jsme si moc efektivně nezahráli, ale sranda byla. A co teprve potom, když s námi hráli fotbal nějací kluci. Hlavním hřebem byly potom dva nanukáče 🙂

Po čtvrté hodině jsem se vrátil k sekyře a doštípal poslední špalek. Pak už jen samé lepší věci. Od šesti šipky u Kance. Jenže všechno bylo trošku jinak. Bondy přišel v čas, Blešák přišel asi o 5 minut později. Anička a Evža přišly o 20 minut později. Uvnitř hospody v nekuřácké části probíhala nějaká soukromá párty. Tím pádem byly šipky obsazeny (házet přes hlavu důchodcům není náš styl). A pak další zjištění. Že v téhle hospodě nevaří. No, to jsme mohli vědět. Jenže sháněj si v Žamberku nekuřáckou hospodu. Grr… Po několika kofolách, pivech, utopencích a pivních sýrech jsme se odebrali domů.

No a dneska to pokračovalo. Drahá polovička mne vytáhla na procházku do parku (taková dálka…) a po obědě (bramborový salát a sekaná) jsem odjel do Žamberka za prací. Tentokrát se týkala broušení futer. A… pak už domů. Na kole… 🙁

Jo, pekelně plná sobota. Od devíti hodin ráno byla ohledně Svojískáče. Pak rychlý přesun na oběd a zpátky do Remízku. Tentokrát na brigádu. Vyřezávali jsme nějaký ty stromky, uklízeli jsme okolí a plecháč, a drobně se upravoval interiér. A to všechno jsme zvládli do čtyř odpoledne.

Pak už jsem frčel pro drahou půli a po malém boji (ne mém) jsme jeli domů. Po půl sedmé nás celá tlupa (celkem deset) odešla na ples. Na začátek tam tak trošku koncertoval Jakub Smolík. Zahrál tak sedm osm písniček. No a tím začla ta pravá zábava na plese. Pak už to jelo samo. Po chvíli tance následovalo předtančení ve stylu érobiku. A zas se tančilo ( a pilo 🍸🍻 ). A poslední kulturní vložka. Nějakej človíček s bičem. Jméno jsem bohužel zapomněl. Čtvrtý v Evropě a teď prý jede do Ameriky reprezentovat Evropu. 👍 Dobrý to bylo, na to jak žalostně málo tam bylo místa (nízkej strop, stoly, lidi 😀 ) to bylo dobrý. V tombole jsme toho pak moc nevyhráli (největší radost měla drahá půle z kytičky 🍌).

No a neděle byla ve znamení procházek. Dopoledne procházka, odpoledne procházka 🚶👣. A taky nějaký ty fotky. Zkoušel jsem fotit Šmejda v kleci, výsledek vidíš. 😀

Začalo to snem v noci z pondělí na úterý.
Ocitnul jsem se někde v hradu na nádvoří. Vysoké zdi okolo, uprostřed stála nějaká stavba na čtyřech pilířích (stejně vysoká jako hradby – ty měly tak 35 metrů na výšku). Všude spousta lidí, hlava na hlavě. Hlavně vojáci. Chtěli jsme ten hrad přepadnout a dobít ve stylu alá Trójský kůň či infiltrace. Vylezl jsem na vysoké lešení co stálo u jedné ze zdí. Na něm stál jeden strážný, podařilo se mi ho potichu zabít nožem, jenže jsem ho pak neudržel a spadl mi přes okraj lešení dolů. A byli jsme prozrazeni… Pak najednou tu se mnou byl můj létací kůň, kůň nekůň – nakonec to skončilo jen u nějakýho létajícího pláště. Pode mnou se to začalo rvát. To se do sebe pustili vojáci s našima tajnýma lidma. A že jich nebylo málo. Někdo měl otevřít bránu, aby mohli naši další dovnitř. Nějak se to ale nedařilo. Sletěl jsem dolů, kde se dva naši rvali (točili se dokola s nožema v ruce jak nějací lupiči či co). Chvíli jsem jim tam dole pomáhal. Pak jsem vyletěl nahoru, to když se král rozhodl něco na té stavbě uprostřed zapálit. Už to dole vypadalo, že to prohrajeme, když v tom se někomu podařilo otevřít bránu. Všechno pak začalo hořet a padat.

Další sen byl o mimozemšťanech. Myslím, že byl inspirován Terminátorem 3. Zemi měli přepadnout nějací vetřelci z vesmíru. Věděli jsme přesně kdy přijdou. Byl jsem v Žamberku u babičky, když to přišlo. Byly to stroje. Na pásech, stejně jako ve filmu. Měli bronzovou barvu a hlava měla tvar hlavy psí. Doma jsem jich pár rozsekal, ale když jsem otevřel dveře a podíval se doleva, tak jsem ztratil veškeré iluze, že to dobře dopadne. Byly jich tam stovky, tisíce…

Pak následovalo úterý. Byl jsem na cestách, ráno ještě šlo, odpoledne taky (náhodou jsme jeli cca 300 m od místa vykolejení toho vlaku – zajímavý pohled na vagony na poli), navečer začalo sněžit, po dálnici se dalo jet tak sto deset maximálně, mimo obec tak sedmdesát.

A konečně dnešek. Pro vlčata jsem připravil sladkou schůzku. Namotávali jsme bonbon na niť, trefovali se bonbonem sami době do pusy, jedli bonbony na čas a taky hráli, podle vlčat, nekonečnou hru Doleva, doprava. Nebyla nekonečná – stačilo 10 minut a bylo po ní. No a za všechno byly samozřejmě odměny. Bonbony, čokoládový bonbony a tak. No a nechyběl ani 5-ti minutový fotbálek. Opět o bonbony.

Taky jsem dnes vyfotil (pouze telefonem) zahradnické umění mé drahé půle. Tož, pěkně jí to roste.