Pořádná sbírka všeho možného. O tom to dnes bude. Za těch posledních čtrnáct dní se toho stalo spoustu. Pořád se děje dál a dal…
Prvně jsem navštívil skautský tábor nedaleko Bezděkova, kde si skautky z Dobříše užívaly svých čtrnácti dní v přírodě. Každopádně to byla zajímavá zkušenost – vidět, jak se dělá tábor jinde, v jiném prostředí. Žádné podsady, žádný tekoucí potok… jiné. Zajímavé. Číst dále
Když jsem v pátek ráno vstával, tak pršelo. Když jsem v neděli navečer přijížděl domu, také pršelo. A i přesto se výprava myslím povedla.
Jelo nás celkem deset. Nejprve autobusem do Jeseníku a pak pro změnu opět autobusem do Rejvízu. Stále pršelo. Někdy víc, někdy míň. Poslední část cesty jsme absolvovali pěšky (tedy jak kdo). Kde budeme bydlet jsem si našel na internetu, ale realita překvapila příjemně. Pak už jen hry, vaření, zpívání při baterkách atd.
Sobota se velmi povedla. Číst dále
Jsem zvědav, jak si zase vyhledávače přeloží můj nadpis. Je zajímavé, kvůli čemu sem lidé zabrouzdají, protože je sem pošle vyhledávač. Lidé sem chodí za slovy „vysavač, cukeťák, řecké vázy, alpský styl“ a za spoustou dalších.
Ve čtvrtek a pátek jsem služebně cestoval do Příbrami a pak do Hrusic – celkově pak okolo 500km. Kromě boje s navigací, jsem také bojoval s rozbitými silnicemi. Úplně mě udivil stav silnic druhých a nižších tříd v celém tomhle kraji. Silnice vypadají opraveně a opraveně a opraveně a děravě po poslední zimě. Číst dále
Nejdřív tento článek měl být hlavně o tom, jak jsem se včera pokoušel sundat sníh ze střechy, jak jsem v sedáku lezl na střechu, ale nejprve vyzkoušel pevnost řemenu na půdě, o tom jak na půdě vydržel a jak se potom na střeše při poslední zkoušce pevnosti přetrhl a já málem letěl dolů.
Nakonec to myslím bude o trochu něčem jiném. O střediskovém roverstvu. Vytáhl jsem si některá statistická data z registrace a dal je do grafu. Klášterecký oddíl jsem úplně vynechal, protože podle vyjádření jejich vedoucí, tam vlastně řádné rovery nemají.
Úplně první číslo – v oddílech (ŽBK) je celkem 30 RS a RG – 18 RG + 12 RS. Zajímalo mne jejich věkové rozložení. Dopadlo následovně.
Věkové skupiny jsou celkem vyrovnané. Jen stále přemýšlím, jestli věková skupina 24+ jsou vlastně ještě roveři.
Číst dále
Absolutně mě dneska nenapadl žádný název příspěvku. Ale vůbec žádný. Tak je to prostě jen „Čtvrteční příspěvek“. Za to obsah si myslím, že bude celkem pestrý a dlouhý.
Událostí č. 1 v uplynulých dnech byla určitě středisková výprava, jejímž hlavním organizátorem byla Evža. Čtvrtek celkem utekl – strávili jsme ho v autobusech a vlacích a oněch 87 km se protáhlo z dvou hodin na pět. Pak už všechno klapalo jak mělo. Ubytování, páteční výprava k nádherné přehradě, pytlování a pobíhání po městě. Kdo nebyl, neuvěří. Po dlouhé době zase vydařená výprava.
I když to možná nemá přímou souvislost s výpravou, po ní jsem vlezl na váhu. Číst dále
Při včerejším velkém úklidu jsem objevil v programu na správu telefonu sms. Bylo jich tam asi 50. Z různých časových období. Bylo zajímavé si je všechny číst a vzpomínat. Pár vám jich ukážu, třeba tam poznáte tu svou (i když u některých je to celkem jasné 😊 ).
No a dnes v noci se mi zdál ještě sen. Byl takový delší, rozdělený vlastně na tři části, které na sebe tak nějak (možná) navazovaly.
Část první
Snad na nějakém zámku v ložnici jsem se snažil ještě se dvěma kamarády přemístit. Číst dále
Ne. Dneska to nebude o těchto větrech. 😁 Ale o jednom programu pro rovery, jehož základy položilo poslední Výjezdní zasedání, konkrétně sobotní noc – od 23 do 3 hodin. I když tehdy to byly jen velmi hrubé obrysy a nástin budoucího základu.
Ten základ se dočkal publikování na webu a díky GoogleDocs může PRD (Program Roverských Disciplín) v současné době utvářet devět uživatelů.
A jak to celé funguje? Většina z vás už o PRDu slyšela, četla nebo jsou dokonce účastníky. Vybereš si ze seznamu disciplínu, tu splníš, připíšeš si za ní body (prdy) a kdo má na konci období nejvíc prdů, vyhrál. 😉
Číst dále
Není to tak dávno, co jsem se oháněl okurkovou sezónou a tím, že pomalu není co dělat a o čem psát. Pak se najednou otočil týden a nakonec tu nepřibyl příspěvek málem celý měsíc. Nějaký ten Výlet s Evžou, Výjezdní zasedání a aktuálně i další víkend při práci na stezce vlčat a světlušek.
Ani bych neřekl, jak to může vypadat na „horách“, když tady u nás už sníh neleží. Když jsme se pak v pěti vydali při Výletě s Evžou na Vrchmezí a brodili se mokrým a rozbředlým (v záchvatu čirého zoufalství mne už nenapadlo nic jiného než tou vodou prostě běžet) sněhem směrem k vrcholu, kde nás uvítala mlha, ani mne nepřekvapilo, že moje boty to sucho vzdaly už někde v půli cesty nahoru. Číst dále
Původně měl být článek o testování stezek vlčat a světlušek, ale nakonec bude i spoustě dalších věcí. A to všechno protože… safra, asi jsem utrhnul sluchátko. No nic. Prostě proto, že se mi článek povedlo dopsat až teď.
Dva víkendy v září jsem se účastnil setkání, kde bylo hlavním úkolem sebrat připomínky k Experimentální stezce vlčat a světlušek. Byly to víkendy plné patnáctihodinových šichet, neustálého povídání, psaní, lepení všeho možného, hlídání vlčat a světlušek (Na trampolínu po jednom! Nekřičte tolik! Nehoupej ho tolik, ať neskončí v krbu! Kdo udělal ten nepořádek v herně?). Tak doufám, že se nám povedlo sebrat všechny důležité připomínky a nápady a že nová stezka se bude líbit.
Ve vlaku, cestou zpět z druhého setkání, si k nám do kupé přisedla slečna. Číst dále
Tak nám ta okurková sezóna pomalu končí. Ne že by nebylo o čem psát, ale myslím, že teď, se začátkem skautského roku, toho spoustu opět začíná. Nejprve brigáda na úklid materiálu po táboře, pak páteční táborák k 90. letům skautingu v České Třebové (úžasné bylo pozorovat tu spontánnost skautů a skautek ze Slovenska, Polska a Česka).
V sobotu zase následovala oslava narození syna jednoho z kolegů. Začalo se už v poledne, jen tak polehounku, obědem. Následovalo nějaké to pití, fotbal, pití, fotbal a tak pořád dokola. Vlastně téměř až do tmy. A ještě před tou tmou se nás osm napáskovalo na zadní sedačky a do kufru Seatu Ibiza. Za úplné tmy také dva kolegové vyzkoušeli teplotu vody v bazénu. Na dotaz „Jaká je?“ odpověděli „Asi šest centimetrů“. No jo, takhle to tam prostě vypadalo. Všichni se vrátili domů v pořádku, jen šéf si natrhl nějaký sval na lýtku a leží s trombózou v nemocnici. Číst dále