Už dlouho se mi nezdály sny, které bych si dobře pamatoval. Tentokrát byly dva a oba skautské.

První sen se odehrával na nějaké výpravě s oldskauty. Z louky jsme se prodrali mladým porostem borovic do vyššího smíšeného lesa a po cestičce pokračovali ke studánce. Její okolí bylo celkem upravené a pramen zdobila stříška. Většina se napila a pokračovali jsme dál, tentokrát již po širší cestě. Jen já se ještě jednou vrátil a napil se znovu.

Druhý sen byl trochu delší (aspoň se mi to tak zdálo) a poněkud akčnější. Odehrával se na nějaké skautské konferenci či setkání, kde jsem byl s Evžou. Hotel, kde jsme byli ubytovaní každý ve svém pokoji, stál trochu ve svahu, na louce a byl celý z kamene. Dovnitř se lezlo malým otvorem cca 40 x 40cm (všímáte si, že se pořád někudy prodírám uzkýma tunelama a podobně?). Následovala velká kamenná (jak jinak) hala s recepcí.

Číst dále

Tábor je fuč, ten náš i ten našich skautek. Okurková sezóna hadr. A tak jsem vytáhl jednu starší věc.
Před necelým rokem byl u nás ve středisku mezi RG proveden jeden malý průzkum, kterého se zúčastnilo 11 respondentek. Cílem průzkumu bylo zjistit případnou souvislost mezi věkem, obvodem hrudníku a velikostí poprsí.

Nejdříve graf, ať si máme o čem povídat.

(děkuji Kvakinovi za zpřístupnění zdrojových dat)

Z grafu vyplývá, že:

Číst dále

Nevěděl jsem, jak nazvat tenhle článek, tak prostě a jednoduše Po táboře.

Letošní tábor uběhl nezvykle rychle (prý je to známka dobrého tábora) a celkem bez úrazů (nepočítám Robina jeho natržené úpony na kotníku). Nebudu to okecávat, můžeš se podívat na 150 fotek z letošního tábora a hotovo.

Včera večer jsme se s Blešákem vypravili zkontrolovat na táboře skautky. Kus cesty obstaralo auto, kus naše nohy. Ukempovali jsme se za dvěma balíky sena, chvíli  poleželi a pak se vydali na cestu. Šlo to celkem rychle a tiše. Ve správný okamžik jsme zasáhli a provedli, co bylo potřeba. 😀 Po návratu už následovalo jen zalezení do spacáku a počítání prolétajících satelitů po jasné noční obloze. Jo a ráno probuzení všudezalézajícíma a štípajícíma muškama.

Dnešní článek asi není žádný extra dlouhý ani extra zajímavý. Prostě tak.

Edit: Video odstraněno, na YouTube už není dostupné.

Klasický táborový příběh, již několikrát prožitý, skutečný.

Brzké táborové ráno, okolo páté hodiny. Malý hangár.
Robin vstává a odchází na záchod. Prochází okolo Matesa, spícího na dvoupatrové posteli vedle vchodu, a jeho spadlé rybičky (polštářku) na zemi.

Mates, trochu se otočíc ve spacáku: „Rybičku…“

Robin: „Vyvenčit? “

Mates: „Ne, podat.“

…

Zítra zase po roce odjíždím na tábor. Čtrnáct dní změny. Moc mi tu nezvlčte…

Co má společného web Skautská křižovatka a moje služební Škoda Fabia? Oboje bych nejradši vyměnil, protože to stojí za prd.

Začnu služebním autem. Je to ono výše zmiňované auto, r. v. 2006, s motorem 1,2 HTP (40kW), provedení hatchback, výbava nějaká normální, najeto cca 50 tisíc kilometrů. Jízda po suché silnici – dobré. Jízda po mokré silnici – jde to. Jízda v zimě po sněhu nebo rozbředlém sněhu – nejde to. V zimě mi to auto připomíná mou starou Škodu 105L. Předek si jede kam chce. Pro stopětku s motorem vzadu normální, pro fábii s lehkým motorem vpředu taky normální. Tenhle motor, kterému chybí jeden válec ze standardních čtyř, je prostě lehký. Auto nedrží v zimě stopu, adheze skoro žádná, takže jediný rozdíl oproti stopětce je, že stopětka kopec vyjela popředu, kdežto fábie pozadu a ještě to není jisté. Takže moje resume – na zimu tohle auto nee.

A teď ona Skautská křižovatka. Číst dále

V neděli odpoledne jsem se po čtyřech dnech vrátil ze střediskové výpravy na na Kaprálův mlýn. I když to nejprve vypadalo, že žádná výprava nebude, nakonec přeci jen byla. V osmi lidech začala výprava v Žamberku, v Brně už nás bylo devět a v pátek nakonec deset. Nevím, co tu k té výpravě mám psát. Program asi ne (hry, výpravy,…). Tak zážitky? Asi ano.

Důležitou součástí výpravy byla indulona, měsíčková, s propolisem, nehtíková. Prostě k namazání skoro všeho.

Dalším, aspoň pro někoho, důležitým prvkem bylo moje georazítko. Já… jen doplním k fotce, že jsem pouze logoval, nikoliv hledal kešku. 🙂 Žádné FTF. Číst dále

Příprava – 27. 12. v 15:30
Momentálně sedím u televize, přikrytý peřinou a akumuluji teplo na večer. Potřebuju ještě sbalit spacák, karimatku, deku, pravděpodobně termosku s čajem, rukavice, nějakého kulíška na hlavu, budík s teploměrem, baterku,…

Příprava – 27. 12. v 16:22
Vrátil jsem se z venku, kde mne čekala příprava na noc. Nalámat roští a drobnější klacky na oheň, vyčistit plochu, kde budu ležet, udělat závětří. Také jsem si dal ohřát boty do bytu.

Příprava – 27. 12. v 19:45
První problém. Zjistil jsem, že mi nesvítí baterka. Už od tábora, takže to bude bez baterky.
Číst dále

Asi ano. Asi se zbláznil. V Řecku zastřelili kluka, když házel kamení po policistech. Je to normální? Je normální házet po policistech kamení? Je normální někoho zastřelit?

No a teď ještě k tomu obrázku. Nedávno jsem byl s kolegou v hospodě na obědě. V půli čekání na objednané jídlo nám servírka přinesla účtenku.  Byla dlouhá chvíle, tak jsme jí studovali (účtenku, néé servírku).  Datum špatně, čas špatně a chyběly tam dvě kofoly, které jsme už měli před sebou (na ty ale servírka při účtování nezapomněla).

Nedávno také proběhly dvě brigády na klubovně.  Zase jsme o dost pokročili a teď už budeme budovat v teple a za světla (i přírodního).  Moc díky Aničce za pomoc (i když si to pak zpátky vzala úklidem dívčí klubovny) a Evže za výborné rizoto pro deset lidí, které jsem zkoušeli sníst v pěti.

Ještě malou drobnost předtím než odjedu na 17. Výjezdní zasedání do Čenkovic.

Jak jste si mohli všimnout, v posledním příspěvku byla (edit: už není) i mapa. A jelikož to není nic až zas tak složitého, rozhodl jsem se takto „geotagovat“ i fotografie v Galerii. V současné době to vypadá tak, že pod skoro každou fotografií je mapa s markerem, který ukazuje, kde byla fotka pořízena. Mapou jde zůůůmovat, přepínat mapové podklady a podobně.

Celý den mžilo, bylo zataženo, sem tam ležela i mlha, teplota okolo pěti stupňů nad nulou. A v tomhle počasí se konala naše oddílová výprava. Už jen to vstávání o půl sedmé! Ze začátku všechno probíhalo poklidně a časově v pořádku. Pak to ale začalo. Míra se nám trochu opozdil. O 20 minut.  Sveduvší to na šraňky a frontu u pokladny v supermarketu. Zdálo se, že tím to skončilo. Neskončilo. Jednu cestu nám rozorali, další zas zapomněli zakreslit do mapy.

Pak už vše probíhalo normálně. Vařili jsme za stálého mžení na cestě u pole. Číst dále