Už se to blíží. Hlavně víkend. Potom taky sobotní ples. Pak Memoriál. V závěsu je odevzdání registrace, výprava do Hostinného. A pak už to jde šmahem. Lesní škola, ObRok, Svojsíkáč… Fůra práce.

Part one:
Včera večer, když jsem jel pro svou drahou půli 😍 k vlaku, tak mi do auta narazil pes. Jo, přesně tak. Šinu si ho takhle po vesnici, když v tom uvidím na poslední chvíli na silnici psa. Stříbrnýho, asi 40cm v kohoutku. Šine si to takhle pomalu šikmo přes silnici. Kouká přesně na opačnou stranu. Všimnul jsem si ho na poslední chvíli - proti jela auta a stalo se to v levé zatáčce. Škubnul jsem s volantem doprava, abych se mu vyhnul. Jak ho tak objíždím, uslyším ránu od zadních dveří za řidičem. A potom dvakrát zakňučet, no spíš výtí, toho psa… Ve zpětným zrcátku jsem si všimnul brzdovejch světel protijedoucího auta… Snad se z toho ten pejsek dostal. Když jsme jeli zpět, nebylo po něm ani vidu ani slechu.

Part two:
Dneska jsem se pustil do registrace. Ne že by se mi sešlo dost podkladů. Na to, že byl termín do konce ledna, tak mám u sebe de facto jen polovinu registrací od oddílů. Teda nic moc. Žádná příjemná práce. 👎

Part three
Dneska jsem zas z práce přijel jiným autem. Z jistých důvodů jsem domů přijel jedním „pažoutem“ – konkrétně Peugotem 406. Když nic jinýho, tak v něm hraje dobře rádio. 📻 A tak jsem si ho, když jsem od něj odcházel, vyfotil aspoň mobilem. Ať z toho taky něco máte.

Je sobota večer, sedím u počítače, poslouchám Nedvědy a jsem opět zpět. Od úterka jsem se nedostal k dalšímu příspěvku. Prostě jsem dělal spoustu jinejch činností. Ve středu, ačkoliv nebyla vlčata (prázdniny), jsem doma moc nepobyl. Ve čtvrtek odpoledne jsem se opět zúčastnil ORJ v Ústí. Přijel jsem po radě domů, bafnul jsem noťas a hurá za drahou polovičkou…

Někdy ve středu nebo ve čtvrtek se mi taky zdál jeden zvláštní sen. Se skupinou asi 20 lidí jsme někam šli, asi jsme se ztratili. Nějakým zvláštním způsobem jsme se ocitli v areálu místností, které byly celé bíle vykachličkované. Podlaha, stěny, strop – prostě všechno. Sedli jsme si do jedný místnosti a odpočívali. Někteří z nás se vydali na průzkum. Zahlídli jsme jednu paní (asi 40let, rovný, hnědý delší vlasy) v bílém plášti. Schovali jsme se, aby nás neviděla. Pozdě. Přišla k nám. Přivítala nás, že nám dá najíst atd. Pak najednou střih. Sedíme venku na lavicích a jíme. Někdo vzal nějakýho mrtvýho zajíčka a dal ho do jedný mísy s ledovou omáčkou. Prej až mu zčervená čumák (stejně tak jako těm třem, co už v tý omačce byli), tak se dá jíst. Jinak není moc dobrej…🧑‍🍳

Jiný téma. Včera odpoledne jsme frčeli do Červené Vody na už 9. Skautskej ples. Letos nás jelo rekodně deset. Ples byl opět velmi pohodovou a chvílema i odpočinkovou akcí. Tanec, bar, tombola etc. Překvapila mne naše omladina, co s náma jela, jak jí jde tanec. Za všechny třeba Madlson – myslím, že tančí dobře (drahá, neboj – ty tančíš ještě líp ♥️♥️♥️). Trénovat a trénovat…

Chvilku po desátý dneska dopoledne jsem se dostal do (sakryš, skoro všechny slova začínaj na D 😆) Žamberka, převlíknul jsem se do pracovního a dali jsme se s tátou do rovnání stropu. No a pracovní kombinézu jsem sundal až těsně před sedmou. 😩

No, dopíšu a jdu spát. Drahá půle možná ještě někde bendí, takže si dobrou noc popřeju sám. Dobrou noc, Matýsku… 😀

PS: Právě dohráli Nedvědi a začala Čeřovská a její Malý vůz. 🎶

Tak v noci na dnešek si mi zdály dva sny.

První byl celkem zajímavej. Hráli jsme někde na kraji lesa jednu bojovou hru. Les to byl poměrně vzrostlej, smíšenej, spíš borovicovej a celkem řídkej. Svítilo slunce a vypadalo to na prostředek léta. Mezi stromy, na takový plácku, byl kámen, co vypadal jako oltář. Dvakrát metr krát metr. A na něm byla připoutaná řetězama Bachy. Ruce od sebe, nohy od sebe – klasika. No, je teda pravda, že toho na sobě moc neměla. 🫣 No a princip hry byl následující. Jeden tříčlenný tým bránil oltář a Bachy před… no prostě aby se k ní ostatní nedostali. Já byl v tom obranným týmu. Vždycky to byli tříčlenný týmy. Vzpomínám si, jak jsem zaslechnul nějaký šustění z takový velký zakrslý borovice a pak tam odsud vyběhnul borec v modro-bílým pruhovaným tričku. A tak jsem šel po něm. K zneškodnění stačilo dotyčnýho plácnout. Víc si pamatuju. Celý to mohlo reálně trvat tak půl minuty.

Druhej sen byl asi tak stejně dlouhej. Byli jsme na oddílový výpravě, konkrétně u nás za barákem. Výprava už skoro končila. Chtěli jsme pokračovat západně k už skoro rozpadlý bažantnici (asi 40m za domem 👍). Nálada byla taková pokleslejší, že prý Koudy a Kvakin nepřipravili dostatečně dobrej program. 😀 A jak jsme chtěli pokračovat dál, zjistili jsme, že to asi nepůjde. V cestě nám stály dvě klícky, co vypadaly jako drátěný odpaďáky asi metr vysoký. V nich byly nějaký zvířátka. Něco mezi surikatou (ale větší) a jezevcem. To, že tam byly, ještě šlo. Jenže oni plivaly do dálky nějakej jed či co. Asi tak na vzdálenost dvou metrů. Takže jsme nemohli vůbec projít. No, a to je všechno z tohodle snu.

Dneska bylo na schůzce jen o trochu víc vlčat než půlka – a to celkem tři. 🙁 Ostatní složila nějaká viróza. Tak jsme si jen trošku začutali a naučili se novou šifru. A pak jsme, trochu předčasně, pádili domů. Následovala večeře s babičkou a mou drahou polovičkou. Dal jsem si špagety, babička dušenou zeleninu se sýrem a drahá půle plněný bramborák. 🧑‍🍳 Holky to nějak nedojedly a tak to vyfasovaly s sebou domů. 😀 

No a před chvíli jsem dopřidělal novou lampičku (od mé drahé půle  ♥️). I když mi elektroinstalace vůbec nic neříká, překvapivě se povedlo. Podařilo se mi jí správně zapojit a dokonce i přišroubovat k posteli. 👍

Dnešek byl celkem normální pracovní den. Od osmi do půl šestý. Ráno ale bylo důležitější. Posílal jsem na kraj granty do kategorie volnočasových aktivit. Celkem jsme žádali o 48 000,- na všechno možný – na elektřinu, na barvy, na schody, na novej hangár. Snad to dopadne a alespoň nějaký prachy se nám podaří urvat.

Víkend skoro končí. Dal mi pořádně zabrat. Od pátku do soboty jsme pořádali Velký kulový – takovej malej roverskej závod. V pátek jsme začali noční etapou jen tak lehce po Žamberku. Perličkou byla absolutní tma, když snad na půlce okresu nešel proud. No a v sobotu následovala denní etapa. Od půl devátý do půl čtvrtý běhalo pět dvojic po žamberecku a plnilo různé úkoly.
Letošní ročník byl nultý, takže naše roverstvo bylo takovými malými pokusnými králíky. Na příští rok plánujeme účast otevřít (letos jen naše středisko).

Jakmile jsme skončili s VK2007, frčeli jsme na ples. No, vrátili jsme se poměrně brzy, jelikož ospalost byla poměrně velká. Podařilo se mi vyhrát koště. 😎 No samozřejmě, že jsem v noci spal jak špalek a ráno se mi moc nechtělo vstávat. Teď už se mi zas chce spát.

Víkend je pryč. Začínal poměrně hekticky. V pátek o půl třetí jsem byl u Bondyho v Pardubicích. Pak zas v šest na oddílovce. Po oddílovce následovala rada – tam jsem byl jen chvíli. No a v sedm jsem už pádil pro svou drahou polovičku, aby jsme se u nás zúčastnili Maškarní zábavy. No a ve čtvrt na devět už jsme byli na sále.

Zábava se rozjížděla poměrně pomalu a ze začátku to stálo za prd. Pak se ale rozjela a bylo vše OK. V sobotu časně ráno (v osm) jsme vstali a jeli do zas do Žamberka pracovat. Odvézt nepořádek do sběrného dvora a vytvořit nivelačkou podklad pro dlažbu. Po obědě jsme ještě s tátou rozřezali borovici, co se v půlce zlomila při těch vichrech v pátek. Zbytek dne byl odpočinkový. No a v neděli odpoledne jsem absolvoval túru ze Slatiny od mostu k Plačtivé skále. Sem tam to bylo horolezectví. Tak, a to je vše. Celkem povedený víkend.

Číst dále

Na některý lidi jsem si poslední dobou neudělal tolik času, kolik by si zasloužili. Na některý lidi jsem si zas udělal víc času než by si zasloužili. Zkusím to napravit. Snad ještě není pozdě.
Poslední týden jsem nějakej akolektivní. Některejm z vás jsem možná neodpověděl na smsku, jinýmu třeba na e-mail. Tak nějak jsem pustil všechno okolo z hlavy a bylo to. Jsem bez nálady. I když ve středu odpoledne byla světlá chvilka. Snad se to příští týden zlepší.

Velké kulové 2007 se blíží. Práce pomalu finišují. Jestli to dneska dobře půjde, dáme s Robinem dohromady propozice.

Už jsem zpátky z dalšího Výjezdního zasedání. Tohle poslední bylo poměrně specifický počtem lidí, složením lidí a množstvím snědeného jídla. Na VZ byla jen Rada Starších Rozumných Starců, ze které chyběl Sršeň. Celkem nás tam tedy bylo sedm. Množství jídla bylo přímo neskutečné. Ke dvoum jídlům se snědlo deset litrů guláše (2,5kg masa, 1kg cibule, 1,5 kg buřtů), česnečky se snědlo asi 11 litrů, zbytek si vzal Tygr s sebou do školy. Taky jsme se ládovali makovejma koláčema – velkejma. V sobotu navečer jsem taky zdolali kůpu palačinek. A v sobotu o půlnoci nás Pirát dorazil dortem. Prostě hotovo. Jo a ještě jeden rekord držíme. Od pátku večera do neděle dopoledne jsme spotřebovali 3,5 role toaletního papíru. 😎

Dnešek pro mne začal na jedné chalupě v Horní Lipce. Celkem dobře a pokojně. Domů jsem se dostal ve dvě a když jsem se naposled podíval na budík ukazoval 2:05.

Ten samý budík… Ten samý budík začal zvonit už v 4:40. Prý abych vstával. V 5:41 už jsem s Pirátem a vlčatama seděl ve vlaku do Prahy. Jeli jsme skouknout ZOO. Asi ve čtvrt na sedm jsem se rozhodl ve vlaku vyfotit vlčata. Jenže nebylo čím. Po krátkém vzpomínání mi došlo, že jsem svůj digitální foťák nechal i s futrálem v Žamberku v čekárně na vlakovém nádraží. Jak zjistit jestli tam ještě je? Co když už ho má někdo doma? A jak to všechno zjistit z rychlíku, který si to uhání ku Praze? První co mě napadlo, bylo zavolat na EDB a zkusit tam sehnat číslo na vlakáč… Automat mi sdělil, že fungují jen v pracovní dny. Pak jsem zkusil číslo 800 123 456, což jsem si myslel, že je nějaká infolinka ohledně Telecomu. S automatem se nám nepodařilo vybrat tu správnou kategorii a tak z toho taky nebylo nic. Do třetice jsem zkusil infolinku svého operátora. Ani po čtyřech minutách a dvou vteřinách ujišťování, že se vyřizují zákazníci, co se dovolali přede mnou, jsem nemluvil s živým člověkem. Poslední šance. Internet v mobilu. Zkusil jsem na Seznamu najít číslo a nějak se mi nedařilo. Pak jsem zkusil zavolat domů (sobota 6:15). Táta už byl vzhůru, protože měl namířeno pryč. Našel číslo na vlakáč, ale pro změnu to tam zas nikdo nebral. Tak se tam rozjel. V čekárně prý bylo asi šest lidí. Foťák tam stál uprostřed na stole. Tak ho vzal a šel.

Večer cca o půl osmý jsem měl nabrat svou drahou polovičku u hospody, kde měla nějakou třídní akci. Po zjištění, že přijedu dřív (a to jako už ve čtvrt na šest) jsme se domluvili, že až bude chtít odjet, tak mě prozvoní a já se pro ní stavím. Ve 20:11 mi volala, co kdyby jsme se dneska už neviděli. Neviděli. Tak neviděli, no. Prdím na to, od čtvrtka do soboty jako od čtvrtka do neděle.

A tak tu teď sedím a dopisuje tenhle článek. Pak ještě něco ukuchtím na počítači, stáhnu maily a jdu spát.