Začalo to už v sobotu ráno. Dopoledne jeli jsme do lesa na dřevo (a to jsem to ŽBK jel na kole 🙁 ). Po obědě mne čekalo štípání přivezeného dřeva.Za deset dvě jsem odložil sekyru (Fiskars – jak jinak) a kolmo se dopravil na hřiště k Penny a čekal na ostatní, abychom mohli zahájit náš úplně první lakrosový trénink. Je pravda, že v pěti lidech jsme si moc efektivně nezahráli, ale sranda byla. A co teprve potom, když s námi hráli fotbal nějací kluci. Hlavním hřebem byly potom dva nanukáče 🙂

Po čtvrté hodině jsem se vrátil k sekyře a doštípal poslední špalek. Pak už jen samé lepší věci. Od šesti šipky u Kance. Jenže všechno bylo trošku jinak. Bondy přišel v čas, Blešák přišel asi o 5 minut později. Anička a Evža přišly o 20 minut později. Uvnitř hospody v nekuřácké části probíhala nějaká soukromá párty. Tím pádem byly šipky obsazeny (házet přes hlavu důchodcům není náš styl). A pak další zjištění. Že v téhle hospodě nevaří. No, to jsme mohli vědět. Jenže sháněj si v Žamberku nekuřáckou hospodu. Grr… Po několika kofolách, pivech, utopencích a pivních sýrech jsme se odebrali domů.

No a dneska to pokračovalo. Drahá polovička mne vytáhla na procházku do parku (taková dálka…) a po obědě (bramborový salát a sekaná) jsem odjel do Žamberka za prací. Tentokrát se týkala broušení futer. A… pak už domů. Na kole… 🙁

Jo, pekelně plná sobota. Od devíti hodin ráno byla ohledně Svojískáče. Pak rychlý přesun na oběd a zpátky do Remízku. Tentokrát na brigádu. Vyřezávali jsme nějaký ty stromky, uklízeli jsme okolí a plecháč, a drobně se upravoval interiér. A to všechno jsme zvládli do čtyř odpoledne.

Pak už jsem frčel pro drahou půli a po malém boji (ne mém) jsme jeli domů. Po půl sedmé nás celá tlupa (celkem deset) odešla na ples. Na začátek tam tak trošku koncertoval Jakub Smolík. Zahrál tak sedm osm písniček. No a tím začla ta pravá zábava na plese. Pak už to jelo samo. Po chvíli tance následovalo předtančení ve stylu érobiku. A zas se tančilo ( a pilo 🍸🍻 ). A poslední kulturní vložka. Nějakej človíček s bičem. Jméno jsem bohužel zapomněl. Čtvrtý v Evropě a teď prý jede do Ameriky reprezentovat Evropu. 👍 Dobrý to bylo, na to jak žalostně málo tam bylo místa (nízkej strop, stoly, lidi 😀 ) to bylo dobrý. V tombole jsme toho pak moc nevyhráli (největší radost měla drahá půle z kytičky 🍌).

No a neděle byla ve znamení procházek. Dopoledne procházka, odpoledne procházka 🚶👣. A taky nějaký ty fotky. Zkoušel jsem fotit Šmejda v kleci, výsledek vidíš. 😀

Začalo to snem v noci z pondělí na úterý.
Ocitnul jsem se někde v hradu na nádvoří. Vysoké zdi okolo, uprostřed stála nějaká stavba na čtyřech pilířích (stejně vysoká jako hradby – ty měly tak 35 metrů na výšku). Všude spousta lidí, hlava na hlavě. Hlavně vojáci. Chtěli jsme ten hrad přepadnout a dobít ve stylu alá Trójský kůň či infiltrace. Vylezl jsem na vysoké lešení co stálo u jedné ze zdí. Na něm stál jeden strážný, podařilo se mi ho potichu zabít nožem, jenže jsem ho pak neudržel a spadl mi přes okraj lešení dolů. A byli jsme prozrazeni… Pak najednou tu se mnou byl můj létací kůň, kůň nekůň – nakonec to skončilo jen u nějakýho létajícího pláště. Pode mnou se to začalo rvát. To se do sebe pustili vojáci s našima tajnýma lidma. A že jich nebylo málo. Někdo měl otevřít bránu, aby mohli naši další dovnitř. Nějak se to ale nedařilo. Sletěl jsem dolů, kde se dva naši rvali (točili se dokola s nožema v ruce jak nějací lupiči či co). Chvíli jsem jim tam dole pomáhal. Pak jsem vyletěl nahoru, to když se král rozhodl něco na té stavbě uprostřed zapálit. Už to dole vypadalo, že to prohrajeme, když v tom se někomu podařilo otevřít bránu. Všechno pak začalo hořet a padat.

Další sen byl o mimozemšťanech. Myslím, že byl inspirován Terminátorem 3. Zemi měli přepadnout nějací vetřelci z vesmíru. Věděli jsme přesně kdy přijdou. Byl jsem v Žamberku u babičky, když to přišlo. Byly to stroje. Na pásech, stejně jako ve filmu. Měli bronzovou barvu a hlava měla tvar hlavy psí. Doma jsem jich pár rozsekal, ale když jsem otevřel dveře a podíval se doleva, tak jsem ztratil veškeré iluze, že to dobře dopadne. Byly jich tam stovky, tisíce…

Pak následovalo úterý. Byl jsem na cestách, ráno ještě šlo, odpoledne taky (náhodou jsme jeli cca 300 m od místa vykolejení toho vlaku – zajímavý pohled na vagony na poli), navečer začalo sněžit, po dálnici se dalo jet tak sto deset maximálně, mimo obec tak sedmdesát.

A konečně dnešek. Pro vlčata jsem připravil sladkou schůzku. Namotávali jsme bonbon na niť, trefovali se bonbonem sami době do pusy, jedli bonbony na čas a taky hráli, podle vlčat, nekonečnou hru Doleva, doprava. Nebyla nekonečná – stačilo 10 minut a bylo po ní. No a za všechno byly samozřejmě odměny. Bonbony, čokoládový bonbony a tak. No a nechyběl ani 5-ti minutový fotbálek. Opět o bonbony.

Taky jsem dnes vyfotil (pouze telefonem) zahradnické umění mé drahé půle. Tož, pěkně jí to roste.

Okolo poledního jsme se vrátili z letošního ringa. Hnedka odpoledne mne přemohla únava z posledních dvou dní a donutila mne si jít odpočnout. Spánek to byl zasloužilý. A taky se mi zdál jeden sen…

Turnaj jsme začali vítězným setem, který byl ale pro náš tým na chvilku poslední. Pak už se to s náma táhlo, nějaký to vítězství a nějaká ta porážka. Na konci to bylo fifty – fifty (2x výhra, 2x prohra) a to znamenalo, že jsme nepostoupili. Úplně stejně se dařilo i našim ostatním družstvům. V konečným bodování jsme obsadili deváté až dvanácté místo z dvaceti, což je myslím solidní výkon. 😎 Největším překvapením pro mě byl právě tým, který s námi prohrál svůj první set (i náš první set) – a to tým RYPAKO. Takový tři „nemastní, neslaní“ týpci z Rychnova. Nakonec jim jen těsně uteklo třetí místo.

Navečer následoval bazén. Celkem nás šlo tak asi třicet. Byla to celkem sranda. Vyzkoušeli jsme všechny možný způsoby jízdy na tobogánu (nejezdi pozadu – je to naprd 👎) a jako nejlepší se mi jevila jízda vleže nohama napřed a nejlíp ve čtyřech najednou. Na druhým místě se asi umístila jízda po břiše hlavou napřed a nejlíp zas ve čtyřech (no, Bachy a její ňadra asi mají jiný názor 😆).

No a dneska jsem přijel domů docela domlácenej. Jednak z ringa, pak z bazénu a taky z toho spaní na podlaze. Bolí mě ramena, ruce, kyčle,… Koukám, že by asi byl kratší seznam toho, co mě nebolí. Jo a taky jsem objevil na břiše asi dvacet centimetrů dlouhou odřenou čáru (od trenek to není 😀 ). Nevím, kde se tam vzala, potvora jedna.

No a taky je dneska osmáctýho. Ano, správně. Opět počítadlo. Dneska je na něm 10 439, minule to bylo 8890, to znamená přes 55 lidí za den. Jde vám to.

Vezmu to trošku pozpátku.
Dneska jsme si s vlčatama měli takovou malou ekologickou schůzku. Z celého Remízku jsme vysbírali odpadky a jiný věci, který tam nepatří. Na začátku jsme rozhrnuli kupy pilin z dalších vyfrézovaných pařezů, dál nás neminulo sbírání kamenů. Celkem jsme posbírali asi půl pytle plastových odpadků, to samé množství ostatního odpadu, poměrně dost kovu a nějaký to rozbitý sklo a keramiku.

Včera, když bylo venku skoro léto, moje kolo nemohlo zahálet a stát jen tak ve sklepě. Vyklubal se z toho malý výlet – 16km – na Žampach a zpět. Ze Žampachu je taky ta fotky kočky. Přidal jsem kočku taky do fotek + do Staveb fotku lávky na zřícenině. Na začátek cyklistický sezóny to myslím stačilo.

Ze včerejška na dnešek se mi zdál další sen. Někde venku jsem byl, ne sám, tři čtyři lidi jsme tam byli. Přišel jsem (asi) z lesa před nějaký dům s tím, že jsem v lese viděl divoký prase a že ho mám vyfocený. Pak se někdo vrátil z doma a říkal, že tam viděl medvěda. Hmm, byl jsem zklamanej 🙁 , že tam našel něco většího než já 😀 . Šli jsme tam. Uvnitř na balkonu seděla jen jedna, tuším celkem pohledná, slečna. Ptali jsme se kde že je ten medvěd a ona na to, že prý to je ona. Že je prý lykantrop. Hůů. Dával jsem si bacha, abych mohl rychle zdrhnout. Zeptal jsem se jí za jak dlouho se promění. Že prý ta proměna trvá tak 3/4 až 3 minuty. Hnedka sem byl klidnější, že budu mít víc času na útěk a preventivně jsem si ode dveří odendal stoličku, aby mi nepřekážela v úprku.

No jo, už jsem doma. Ten sádrokarton šel nějak rychle. Spíš jen držet desky. Na věci další už si montér vystačí sám.

Mám to nějak popletený, dneska už mám neděli. Jestli to nebude tím, že jsem v pátek měl dovolenou. V pátek ráno jsem odvezl svou drahou polovičku k doktorovi a po drobných nákupech jsme okolo půl jedenácté byli zpět. Po uvaření a snědení zapečených špaget se čas nachýlil a já odjel si letos naposled zalyžovat. Na pátou jsem se vrátil, abych se mohl zúčastnit oddílovky. No a z oddílovky rychle za drahou půlí. Převlíknout, doma nabrat ségru s tím jejím a hurá do Ústí. Pak následoval maturitní ples – no comments. Po druhý hodině ráno, když už i hudba skončila, jsme vyrazili domů.

Ráno následovalo moje brzké vstávání a pomoc při montáži sádráče na strop. No, teď už jsme doma a nevypadá to moc růžově. Osobně to vidím na delší siestu.

A teď k tomu obrázku taky. Dneska je to přesně 48 let od krvavého potlačení protičínského povstání v Tibetu. Na spoustě radnic dnes visí nebo vlaje tibetská vlajka. A podle serveru TIBINFO by měla být dneska vidět tibetská vlajka i na radnici v Žamberku. O tom co se v roce 1959 stalo v Tibetu se můžeš dočíst třeba v článku na TIBINFO.CZ nebo si to prostě vygůgluj. Nebudu tady psát to, co už bylo několikrát napsáno.

Jo, už jsme zpět. Zdravotně jsem ten víkend přežil. Odjížděl jsem s velkou rýmou a nějakým tím ne zrovna ideálním stavem v krku. Přijel jsem s velkou rýmou a o trošku lepším stavem v krku.

V pátek jsme podle plánu vyrazili podle plánu ve třičtvrtě na sedm vlakem. Vlaky na sebe překvapivě dobře navazovaly (škoda jen toho narvanýho spěšňáku z Hradce) a tak jsme před desátou vystoupili na zastávce Hostinné, město. Přivítal nás Panter a dovedl nás do klubovny. Ráno jsme si zašli nakoupit proviant a do oběda jsme si ještě stihli prohlídnout okolní lomy a jezírka, kde nám průvodce dělal Rony. …Jednu poznámku si dovolím. Až budeš koukat na fotky (ty zasněžený), tak si všimni, že se všichni na všech fotkách z toho vejšlapu usmívaj. Jako by nám ta procházka dopomohla k ještě lepší náladě… Po poledních špagetách a krátké siestě jsme si udělali odpočinkový, povídavý a hrací odpoledne s místníma roverama a rangers. No a potom… Další krátká siesta. V osm jsme se dali na noční hru Hostinným. Úkolem bylo najít, „postřelit“ (uspat) a dát napít léku jednomu bláznovi. Takže jsme jako tříčlenný družstva šlapali s jedním místním „slepcem“ po městě, hospodách (sbírali jsme podpisy a razítka) a sídlištích. Nakonec se nám všem podařilo úkol splnit. A pak už jen spánek. Ráno jsme zabalili a vyrazili domů. V Hradci na nás čekalo zdržení v podobě sedmdesátiminutový sekyry. Prej nějaká nehoda na trati.
Stihli jsme toho ještě mnohem víc, parkrát se pohádat, parkrát se udobřit… Njn, s Vackem si netykám. To zvládli jiní. 🤣

Ty úsměvy na fotkách a i ostatní fotky si můžeš prohlídnout na našem RS webu ve Skautské galerii, konkrétně pak ve fotkách z týdle akce. Myslím, pokud se mi bude chtít, že sepíšu nějakej ten zápis, kde tenhle víkend popíšu podrobnějc.

Tak, pracovní týden pomalu končí. Já jsem si moc práce tenhle týden neužil. Od středy jsem doma. No a taky od středy jsem nějakej nachlazenej. Rýma, nějaký to škrábání v krku. Ted už je to mnohem lepší, jen ještě trochu rýmička zlobí. Celou středu jsem se pak mořil s registrací, protože když se řekne, že mám mít u sebe podklady do konce ledna, tak to neznamená do konce února. 🤬 A to jsme ještě ve středu večer měli speciální radu ohledně svojsíkáče. No a ve čtvrtek pak řádnou okresní radu.

No a taky nám na nějakou dobu odjel Džouk za horším počasím a anglicky mluvícíma lidma. 👋

Taky jsem včera zkoušel zas fotit nějaký to ptactvo, co nám lítá do krmítka. A povedlo se mi zatím nejlíp zachytit sýkoru modřinku. Přidal jsem tu fotku taky do alba Krmítko.

Jdu balit, jedeme přece do Hostinnýho. 👍

Tak jo, jsem zpět. Po týdnu. Ve středu jsme jako obvykle měli schůzku vlčat. No, nebylo nás mnoho. Tři vlčata. Přišli taky na výpomoc pomocníci, takže ve finále to bylo tři na tři. Zahráli jsme si spoustu her, zkusili rozdělat oheň, uvázat novej uzel a tak. Prostě příprava na závody. V pátek ještě pro jistotu obSMSkovávám rodiče a ptám se, zda jejich synátor pravdu na závody pojede. Z původních pěti (později čtyř) se rázem stali jen tři. A tak volám velkému šéfovi závodu, pak Pirátovi a tak nějak pořád dokola. Nakonec jsme se usnesli, že s těma třema vlčátkama zajedeme radši do bazénu než riskovat, že na závodech neseženeme další tři k sobě.

V sobotu dopoledne jsme si bazén pořádně užili. Plavání, tobogán (víš, že se dá v tobogánu předjíždět? – povedlo se mi předjet jedno vlče aniž bych se ho jakkoliv dotknul 👍 a to jsem dodržoval bezpečnej odstup), pára, potápění (mrkal jsem, jak vlčata vytáhli kroužek s klíčem z dvou metrů čtyřiceti 😮 )…

Odpoledne jsem si trošku odpočal a okolo pátý jsem frčel pro Piráta a Bachy. S nima jsem pak pokračoval k Pedrovi na chalupu, kde Džouk pořádala takový malý mejdlo. Akce se, myslím, dobře rozjela. Spousta jídla 🧑‍🍳 , pití 🍾 a her jako například Jungle Speed (tam jsme s Pirátem perlili 😎 ), Mexiko a hlavně půlnoční fotbal. No, před fotbalem jsem ale něco posral a táhne se to se mnou doteď. Ráno jsme po devátý vstali, trošku poklidili a mazali domů.

Dneska zas výjimečně jen krátce.

Byl jsem na plese. Nešel tam proud. Asi hodinu a půl. V tombole jsme toho vyhráli spoustu. Hlavně hlínu. Spát jsme šli ještě tak nějak normálně.

Taky jsem dneska odpoledně dodělal jednoduchý stránky pro Střediskovou radu Junáka Žamberk.

No a konečně pro nedočkavý – počítadlo. Posledního osmnáctého to bylo 7545, teď je to 8890. To znamená přes 43 lidí denně. A taky jeden rekord. Od začátku je to poprvé, co se přehoupnul počet přes 1000 lidí za měsíc.