Jak jsem prodal auto do zahraničí, důvěra je základ, ale…
3. 08. 2024 - Doba čtení: 5 minut
Na internetu je spousta obecných návodů, jak správně a bezpečně prodat auto do zahraničí. Ty návody jsou super do té doby, než se vás to týká osobně, tj. dokud takto auto neprodáváte sami.
Já chci prodat, on chce koupit. To by měl být základ vztahu. A jako třeba při koupi domu, i zde se může stát, že chvíli bude mít jedna strana vztahu výhodu. Jak to tedy udělat rozumně?
Jak to začalo
Prodával jsem auto, vystavil ho na portálu Sauto a po počátečním kolečku s autobazary se mi cca čtrnáct dní nikdo neozval. Pak mi volalo české číslo, muž s přízvukem. Že shání auto pro bulharské taxikáře, a to moje se mu líbí, protože kromě jiného má výkon do 100 koní, za což v Bulharsku platí menší daně nebo tak něco.
Uvnitř mě: Tvl, to je nějaká haluz, ne?
No nic, zavolali jsme si ještě asi třikrát a domluvili podrobnosti. Jeho návrh byl:
· přijedou tři chlapi (jedno auto mají vyhlédnuté v Banské Bystrici, další pak v Praze, a ještě to moje),
· odvezou to na českých značkách do Bulharska a tam to přihlásí (jsou v EU),
· platba bude v eurech hotově,
· všechno sfoukneme v pondělí odpoledne.
Začal jsem hledat na internetu, jak se má auto prodat do zahraničí. Návodů tam je mraky, ale žádný neřeší a nepopisuje konkrétní postup – kdy podepsat smlouvu, jak na platbu atp. Co řeší, tak to je doporučení přepsat auto na vývozní značky, tzn. nenechat kupujícího odjet na českých značkách (když odjede a nepřihlásí ho, máš velký problém).
Po hodinách hledání na internetu a špekulování, jak to v případě domluvy udělat, jsem došel k následujícímu nejvhodnějšímu chronologickému postupu:
1) Podepsat smlouvu a úředně ověřit podpis na poště nebo úřadě.
2) Složit hotovost v EUR v bance na můj účet.
3) Na dopravce si nechat vystavit vývozní značky (v tu chvíli je auto vyřazeno z českého registru a mohu zrušit povinné ručení).
A jak to proběhlo ve skutečnosti?
Přijeli tři týpci, česky neuměl nikdo, anglicky uměl jen ten nejmladší, ostatní dva jen bulharsky. Po zkušební jízdě jsme si podali ruku a dali se do realizace. A protože nás tlačil čas (bylo pondělí odpoledne), trochu jsme ten můj doporučený postup překopali.
Takže:
1) Dopravka a vystavení vývozních značek (asi 25 minut to trvalo).
2) Pak úřad a ověření podpisu na smlouvě.
3) A poslední byla banka a složení EUR na můj účet.
A asi za hodinu bylo hotovo. Hotovo. Prostě hotovo. Prodal jsem auto do Bulharska. Asi jezdí někde v Sofii jako taxík...
Na parkovišti jsme si podali ruce a rozešli se
Ještě předtím jsem jim ale pomohl sehnat u nás ubytování, povinné ručení a dálniční známku.
A kdo měl kdy navrch?
1) Dopravka - auto jsem odhlásil, a přepsal na Bulhara. Já v tu chvíli neměl ani auto, ani peníze, ani podepsanou smlouvu. Jen nové vývozní značky u sebe. Nedal jsem je z ruky.
2) Ověření podpisu - situace se začala rovnat, stále jsme měl u sebe značky a i obě podepsané a ověřené smlouvy.
3) Složení peněz v bance - složili jsme v bance peníze, ještě jsme tam seděli a už mi přišla notifikace, že je mám na účtu. No, a protože jsem značky a smlouvy měl u sebe už předtím, nesl jsem je dál. V tuhle chvíli jsem měl zase navrch já. Kupující Bulhar neměl vůbec nic do doby, než jsme se vrátili k autu.