Tři čtvrtě roku mi doma leží nový plášť na moje kolo, tři čtvrtě roku dojíždím ten starý na zadku.
A protože jsem na to měl náladu, jedno dubnové nedělní odpoledne zvítězilo moje odhodlání vyměnit plášť nad leností.
Na kole za sezónu ujedu asi 1 000 km a větší servisní zásahy (rozuměj například odvzdušnění brzd) nechávám na povolanějších. A s těmi zkušenostmi jsem se dal do výměny plášťů - přední na zadní a na předek nový. Všechno by to bylo v pořádku a rychlé, nebýt toho, že mám pevné osy... které jsem povoloval/rozdělával úplně poprvé.
Druhou věcí, kterou jsem podcenil, bylo nářadí - konkrétně montpáky.
Ale popořadě.
Povolím rychloupínák na předním kole, vytáhnu osu... a kolo drží stále dál. Tohle mi zůstalo v ruce.
Nevybaven zhlédnutím videí na Youtubu jsem to tak dlouho zkoušel, až jsem přišel na to, proč se tomu říká pevná osa, a konečně ji celou vyndal.
Komplikací z nevědomosti samozřejmě bylo, že se mi koncovka pevné osy rozpadla na jednotlivé díly. To jsem zatím neřešil, protože ještě nenastal čas ji dát zpět.
Pak už to vypadalo lehce - sundat plášť, dát nový, nafouknout...
A tady jsem narazil na špatný vercajk v podobě montpáky. Nejdřív jsem se asi pět minut trápil se sundáním pláště a montpákou č. 1. Pak letěla do koše a s montpákou č. 2 jsem měl hotovo asi za 20 vteřin.
Poznatek: velmi důležité je to zahnutí na konci montpáky. Bez něj to prostě klouže a plášť nejde sundat.
No nic, úkol zněl jasně: vyměnit plášť. Po několika obrázkových konzultacích s mým cyklomechanikem se mi to podařilo nakonec všechno složit (hlavně tu osu).
V tomhle kontextu pak byla výměna zadního pláště procházkou růžovým sadem. Jednak se nemá co rozpadnout a za druhé už jsem byl poučen, jak na to (montpáky atp.).
Musím přiznat, že jsem si u toho připadal jako úplně neschopný amatér. Kola, duše a pláště jsem vyměňoval mnohokrát, ale ta pevná osa - ta mi dala zabrat. :)
Výsledkem tedy bylo: vpředu nový Schwalbe Rocket Ron a vzadu starý Schwalbe Rapid Rob. :D