
Pořádná sbírka všeho možného. O tom to dnes bude. Za těch posledních čtrnáct dní se toho stalo spoustu. Pořád se děje dál a dal…
Prvně jsem navštívil skautský tábor nedaleko Bezděkova, kde si skautky z Dobříše užívaly svých čtrnácti dní v přírodě. Každopádně to byla zajímavá zkušenost – vidět, jak se dělá tábor jinde, v jiném prostředí. Žádné podsady, žádný tekoucí potok… jiné. Zajímavé. Číst dále
Letošní tábor, ostatně jako většina jiných, začal hektickými přípravami. Tentokrát ještě trochu komplikovanými půjčením podsad od skautů z Lanškrouna.

Pak už to šlo. V neděli, když jsme přijeli, tábor skoro celý stál. Chyběly už jen nějaké malé drobnosti a tak jsme se to nich dali.

Už se to tak stalo, že jsem strávil víkend na dalším Bohuňovickém soudku. Tentokrát již devatenáctém v pořadí. Ne že bych jich zas tolik pamatoval, ale myslím, že dobrých 12 jsem jich absolvoval.
A o co že jde? To se tak jednou, před spoustou let, sešli v jedné třídě mimo jiné také čtyři kluci. Prostudovali se spolu až k maturitě. Vystudovali také stejnou vysokou školu a dokonce spolu absolvovali i povinnou vojenskou službu.
A v roce 1983 spolu v Bohuňovicích vypili svůj první soudek (tenkrát ještě hliníkový). Od té doby se situace opakuje každý rok, ale na jiném místě, a již i s rodinami. Nevychází ti počet? Číst dále

Když jsem v pátek ráno vstával, tak pršelo. Když jsem v neděli navečer přijížděl domu, také pršelo. A i přesto se výprava myslím povedla.
Jelo nás celkem deset. Nejprve autobusem do Jeseníku a pak pro změnu opět autobusem do Rejvízu. Stále pršelo. Někdy víc, někdy míň. Poslední část cesty jsme absolvovali pěšky (tedy jak kdo). Kde budeme bydlet jsem si našel na internetu, ale realita překvapila příjemně. Pak už jen hry, vaření, zpívání při baterkách atd.
Sobota se velmi povedla. Číst dále

Další GO jste úspěšně zvládli.
Mně se zase podařilo v poslední době úspěšně dočíst sérii Temná věž od Stephena Kinga. I když mi přečtení celé sedmidílné série trvalo deset let, myslím, že to nakonec stálo za to.
První díl napsal King v roce 1982, poslední pak v roce 2004. Mezitím však z jeho pera (spíš psacího stroje) vzešlo i spoustu dalších výborných knih (např. Running Man, Vykoupení z věznice Shawshank, Zelená míle, Pavučina snů,…).
Podařilo se mi také knihy číst v poněkud zajímavém pořadí. Číst dále

To napadlo v pátek sněhu, co? Prostě trocha překvapení po ránu. Ani jsem to mu nevěřil, kolik sněhu to přes noc napadlo. A taky, že tak rychle sleze. Když jsem šel ráno do práce, tak mi to nedalo a udělal jsem si fotku svého zachumeleného auta. Prostě poslední záchvěv zimy…
V noci na dnešek se mi zdálo opět několik snů. Jeden z nich byl trochu delší a akčnější. První část snu se odehrávala v nějakém nově zrekonstruovaném bytě (myslím, že dvoupodlažním). Nějak jsme to slavili nebo možná dokončovali. Celkem tam bylo možná na dvacet lidí. Deset v horním, deset v dolním patře. Většina z nich byli skauti nebo skautky od nás ze střediska. V horním patře také stála ohromná rohová vana – tak 3,5 na 3,5 metru – a v ní se koupala neznámá slečna, a jak to bývá většinou ve vaně, nahá. Číst dále
Jsem zvědav, jak si zase vyhledávače přeloží můj nadpis. Je zajímavé, kvůli čemu sem lidé zabrouzdají, protože je sem pošle vyhledávač. Lidé sem chodí za slovy „vysavač, cukeťák, řecké vázy, alpský styl“ a za spoustou dalších.
Ve čtvrtek a pátek jsem služebně cestoval do Příbrami a pak do Hrusic – celkově pak okolo 500km. Kromě boje s navigací, jsem také bojoval s rozbitými silnicemi. Úplně mě udivil stav silnic druhých a nižších tříd v celém tomhle kraji. Silnice vypadají opraveně a opraveně a opraveně a děravě po poslední zimě. Číst dále
Žil byl jeden králík. Ani velký ani malý. Prostě tak akorát velký.
Putoval světem sám. Prožíval lecjaká dobrodružství.
V jedné hospodě ho málem sežrali upíři, ale naštěstí mu pomohla želva. Přesto tam ztratil jednoho z přátel. Dál už to nabralo rychlý spád. Byl přítomen u zvláštního porodu, ze kterého nevzešlo nic dobrého. Prokousal se spoustou nepřátel. Ale nakonec ho málem přemohlo něco docela jiného.
Začalo to ale úplně jinak. Králík takhle včera cestoval vlakem. Jízda mu ubíhala celkem rychle a i po předchozí kratší cestě autobusem byl celkem svěží. Občas koukal z okna ven, jak se okolí rychle míhá, občas prostě jen tak ležel na sedadle. Jednou měl takovou menší krizi, tak si malinko schrupnul. Když se zase probudil, venku začalo trochu poprchávat.
Pak se to ale stalo. Číst dále