Poslední GO2 jste vyřešili extra expresně, takže další bude až o víkendu – nejspíš v sobotu večer.

Jen krátce – dneska je den, prostě den. 21. srpen. Je toho plná televize, plné rádio, plné noviny. A to je dobře! Jen ať ti, kteří ten rok nezažili (včetně mně mě), vědí, jak to tenkrát bylo a o co vlastně šlo.

A teď trochu něco jiného. V sobotu jsem náhodou chvíli koukal na Noc s Andělem, kde právě běžel jeden, pro mně mě do té doby neznámý klip. Zpěvačkou byla Norah Jones a klip se jmenoval Sunrise (video na youtube). Někomu z vás tento žánr nemusí zrovna padnout – je to někde mezi popem, folkem, blues a soulem. Koukni na videoklip a uvidíš. Pro mně mě to byla sobotní Písnička dne.

Dlouho jsem přemýšlel, co budeš poznávat teď. Použil jsem obrázek uveřejněný u článku Pro ty modrý voči . Než se Vám vždy povede rozluštit, co je na fotce, trvá to tak dva až čtyři dny. A tak nevím, jestli nemám přidat na obtížnosti. Uvidím, kolik času Vám zabere tahle otázka, i když myslím, že patří k těm jednodušším. Otázka je jednoduchá.

Komu patři oči na obrázku?

Číst dále

Před pěti dny jsem publikoval druhou GO2, od té doby nic (další GO2 plánuju na zítra večer). I přes týden dovolené jsem si moc neoddychl, tak tajně doufám, že se mi to povede přes víkend. Je tu totiž v plném proudu stěhování a je potřeba tohle sbalit, tohle zas přemístit atd. Myslím, že jsme asi tak v polovině. Pak to nebude o mnoho lepší. Spousta malování, pokládání koberců, rekonstrukce koupelny. Program do konce září. Minimálně.

Číst dále

Po úspěšném vyluštění první GO2 tu pro Tebe mám pokračování. Řešení první otázky najdeš doplněno u obrázku s otázkou. Také doporučuji přečíst řádně pravidla. V první GO2 jsem toleroval ptaní se dvakrát za den. Nyní druhou otázku stejného člověka bez milosti smažu. Vítěze jednotlivých otázek a správná řešení najdeš vždy na rozcestníku GO2. Dole na stránce s rozcestníkem jsou příslušné odkazy.

A teď už se konečně vrhneme na další fotku.

Co ve spodní a levé části fotografie?

Číst dále

Tak dneska jsem se opět přesvědčil o tom, že už nejsem nejmladší. Humor lidí o pět šest let mladších mi nic neříká, nevím, čemu bych se měl smát (což mě velmi překvapilo). a jak jsme již říkali onehdá na Lesní škole – nemám potřebu každý týden lézt na Pamír. Doba dokazování si něčeho a posouvání svých možností je v tahu.

Aniž bych to tušil, začal jsem pomalu měnit priority v tomhle oboru. Žádný brutální závod lesem a bahnem do roztrhání těla. Nic takového. Jak říkal pan Homolka v jednom z dílů Básníků, začínám „mít rád svý jistý“. Změna od JÁ k MY.

Hlídat a mít pod kontrolou to všechno okolo i za ostatní. Když někdo organizuje nějakou akci a zdá se mi, že by tam mohlo být tohle, že se ještě neví tohle, tak poslední dobou jsem radši ticho. I já nemám rád, když mi někdo do mých věcí pořád kecá a opravuje mne. To asi nikdo. Radši budu ticho, abych pak nenásledoval některé důchodce, kteří nás uvádějí do rozpaků svými stále stejnými radami o životě a o tom, že tehdá „deset deka salámu bylo nějakýho salámu“.

Číst dále

Dnešní písnička jen tak ve zkratce. Je jí Severní vítr od dvojice Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák. Písnička pochází z filmu Vrchní, prchni (1980).

Myslel jsem si, že mé informace o příbuzných jsou celkem aktuální a přesné. Včera jsem se čirou náhodou dozvěděl, že můj bratranec (24) se bude ženit. Pro mne to byla rána z čistého nebe, mám ho ve vzpomínkách jako malého špunta, se kterým jsme prováděli spoustu skopičin. A on se nám prý bude na podzim ženit. To to letí… 🙄

Další novinkou, opět z příbuzenských vztahů, je narození mé další sestřenice. Tentokrát té, která nese stejné příjmení jako já. To mi takhle nedávno, o půl dvanácté v noci, přišla smska, kde stálo, že mne zdraví, že má 49 cm a že jí chybí kousek do čtyř kil. 🙂

Jedna svobodná příbuzná se narodí a o jeden příbuzný se mi ožení.

A kdy dojde i na mne?

Čti pravidla GO2 na stránce tomu věnované, pak teprve hádej, co je na následujícím obrázku.

Co čeho je zatloukán hřebík? Co je to ve spodní části fotografie?

Číst dále

Hory se prý dají zdolávat v zásadě dvěma styly. Expedičním stylem, kdy se zakládají výškové tábory a hora se zdolává postupně, nebo alpským stylem, kdy se hora vezme útokem přímo jen s nezbytně nutným vybavením. a právě alpským stylem jsem včera s dvěma kamarády zdolal Kralický Sněžník. Vyrazili jsme po třetí hodině ze Žamberka a na parkoviště v Dolní Moravě dojeli kousek po půl čtvrté.

Blešák jako velký šerpa nesl nám ostatním pití (ostatně tak, jak slíbil po pěti pivech) – dva litry kofoly. Nahoru jsme dupali jako draci. Nikdo nás nepředešel a my to natřeli několika skupinám, co se táhly jak šneci. Po půl sedmé jsme, po focení u slona, došli až na vrchol Kralického Sněžníku. Následovalo nezbytné focení všech a všeho – nás, jiných lidí, panoramat a tak. A po focení trocha jídla. Mauglí dotlačil už třetí rohlík a třetí sýr Kiri a pak už následoval sestup. U pramene Moravy seděla pořád nějaká tlupa, takže z focení nebylo nic.

Cesta dolů celkem ubíhala a nesla se ve znamení vyprazdňovaní se skoro všemi otvory. Focení už bylo méně, a tak nás (jen opravdu malinko) zdržel dobíhající prázdný Blešák. Na parkoviště jsme rázným krokem vletěli těsně po půl deváté.

Takže když to shrnu. Cesta tam a zpět za čtyři a třičtvrtě hodiny. Vypili jsme dva litry kofoly a trochu dalších limonád, snědli čtyři rohlíky a Kiri (Mauglí) +1x Margotku + 1x nějaké sušenky. A nohy nás myslím bolely spíš jen z toho tvrdého asfaltu, po kterém jsme se vydali dolů.

Jak jinak, opět se mi zdály v noci na dnešek sny. Tentokrát dva.

V prvním snu jsem jezdil u sousedů před domem s autíčkem na dálkové ovládání. Bylo nás tam víc, a tak po trávníku a po asfaltu drandilo asi pět takových různých aut na dálkové ovládání. Vždy od jedné garáže k druhé, přes trávník. Většinou jsem tam dojel se svým autem první. Pak někdo navrhl, abychom si dali regulérní závody. Od jedné garáže k druhé, ne po trávníku, ale hezky okolo po asfaltu. Závody začaly. Já zjistil, že se mé auto proměnilo v autobus a ovladač v ruce na ovladač jen s jedním malým volantem. A tudíž, že bude těžší autobus ovládat natož pak s ním vyhrát.

Druhý sen byl poněkud dramatičtější. Měl jsem pocit, že jsme vězni nebo nějací nedobrovolně pracující. Bylo nás asi patnáct oblečeni v jednotném šedivém pracovním oblečení. Natírali jsme na modro vysokou betonovou stěnu v nějakém sklepě nebo bunkru. Začínalo se natírat od shora, ve výšce asi osmi metrů. Nahoru jsme museli vyšplhat po lanech – štětce, válečky a barvu v ruce. Moje místo bylo vlevo na kraji, v rohu. Nějak se nám to tam v tom koutu vymklo a začali jsme asi tři ujíždět dolů. Problém byl v tom, že jsme dolů a nahoru museli vždycky všichni najednou. A tak i ostatní začali pomalu klesat. Moje lano bylo nahoře ne přivázaný, ale přehozený přes konzoly, a tak se mi začal jeden konec ztrácet z dohledu a já se pomalu sunul dolů. Nakonec jsem skončil asi dva metry nad zemí – to, když se uzel na konci lana nahoře zasekl.

Také jsem byl dneska vybírat koberce. Pečlivě jsem každou místnost změřil a vše si zapsal na papír… který však ve finále zůstal doma. Nezdá se, ale kvapem se blíží doba, kdy budou ty koberce potřeba. Objednaná postel již dorazila, musel jsem však vrátit čelo u nohou, aby na něm dodělali falc pro plnou výplň, která bude sahat až k zemi. Čas postele taky brzy nadejde.

Připravil jsem pro tebe další změny týkající se blogu. A abych věděl, co si o změnách myslíš, připravil jsem několik anket.

1. K psaní komentáře jsem přidal možnost formátovat text komentáře (tučné, podtržené písmo,..). Bohužel se to zatím hádá s vkládáním smajlíků. Takže anketa první. Smajlíci nebo formátování textu? Vyřešeno. Å majdá oboje a myslím, že i dobře. Dal jsem pryč formátování textu. Pralo se s Galerii. 🙁 Číst dále

   blog