Dvě drobnosti na začátek: „Vedle komentářů se již několik dní objevují palce – jeden nahoru, druhý dolů – a kousek vedle pak číslo. Nyní máš možnost ohodnotit komentář a zvýšit (snížit) jeho karmu vždy o jeden bod. Pro každý komentář lze hlasovat jen jednou, pro svůj komentář hlasovat nelze.“ Drobnost druhá: „Při psaní komentáře musíš zadat jméno (zatím to nebylo nutné). Mail zadávat nemusíš (i když to tak vypadá – brzy text opravím).“

Konečně po čtrnácti dnech včera skončilo stěhování. Každý den jsme kousek po kousku stěhovali věci o cca 7 kilometrů dál. Trvalo to dlouho, vše probíhalo za plného provozu domácnosti, ale nakonec se vše podařilo dokončit v termínu.

Číst dále

Jak jsem slíbil, přidávám dnes večer další Gumídkovou otázku. Jen pevně věřím, že pro Tebe bude alespoň stejně těžká jako poznávání Majitelky zad. Doporučuji Ti přečíst si pravidla. Udělal jsem v nich několik změn. Především bod 5.

A teď již následuje nová GO2 k uhádnutí.

Co je na obrázku?

Číst dále

Poslední GO2 jste vyřešili extra expresně, takže další bude až o víkendu – nejspíš v sobotu večer.

Jen krátce – dneska je den, prostě den. 21. srpen. Je toho plná televize, plné rádio, plné noviny. A to je dobře! Jen ať ti, kteří ten rok nezažili (včetně mně mě), vědí, jak to tenkrát bylo a o co vlastně šlo.

A teď trochu něco jiného. V sobotu jsem náhodou chvíli koukal na Noc s Andělem, kde právě běžel jeden, pro mně mě do té doby neznámý klip. Zpěvačkou byla Norah Jones a klip se jmenoval Sunrise (video na youtube). Někomu z vás tento žánr nemusí zrovna padnout – je to někde mezi popem, folkem, blues a soulem. Koukni na videoklip a uvidíš. Pro mně mě to byla sobotní Písnička dne.

Dlouho jsem přemýšlel, co budeš poznávat teď. Použil jsem obrázek uveřejněný u článku Pro ty modrý voči . Než se Vám vždy povede rozluštit, co je na fotce, trvá to tak dva až čtyři dny. A tak nevím, jestli nemám přidat na obtížnosti. Uvidím, kolik času Vám zabere tahle otázka, i když myslím, že patří k těm jednodušším. Otázka je jednoduchá.

Komu patři oči na obrázku?

Číst dále

Před pěti dny jsem publikoval druhou GO2, od té doby nic (další GO2 plánuju na zítra večer). I přes týden dovolené jsem si moc neoddychl, tak tajně doufám, že se mi to povede přes víkend. Je tu totiž v plném proudu stěhování a je potřeba tohle sbalit, tohle zas přemístit atd. Myslím, že jsme asi tak v polovině. Pak to nebude o mnoho lepší. Spousta malování, pokládání koberců, rekonstrukce koupelny. Program do konce září. Minimálně.

Číst dále

Po úspěšném vyluštění první GO2 tu pro Tebe mám pokračování. Řešení první otázky najdeš doplněno u obrázku s otázkou. Také doporučuji přečíst řádně pravidla. V první GO2 jsem toleroval ptaní se dvakrát za den. Nyní druhou otázku stejného člověka bez milosti smažu. Vítěze jednotlivých otázek a správná řešení najdeš vždy na rozcestníku GO2. Dole na stránce s rozcestníkem jsou příslušné odkazy.

A teď už se konečně vrhneme na další fotku.

Co ve spodní a levé části fotografie?

Číst dále

Tak dneska jsem se opět přesvědčil o tom, že už nejsem nejmladší. Humor lidí o pět šest let mladších mi nic neříká, nevím, čemu bych se měl smát (což mě velmi překvapilo). a jak jsme již říkali onehdá na Lesní škole – nemám potřebu každý týden lézt na Pamír. Doba dokazování si něčeho a posouvání svých možností je v tahu.

Aniž bych to tušil, začal jsem pomalu měnit priority v tomhle oboru. Žádný brutální závod lesem a bahnem do roztrhání těla. Nic takového. Jak říkal pan Homolka v jednom z dílů Básníků, začínám „mít rád svý jistý“. Změna od JÁ k MY.

Hlídat a mít pod kontrolou to všechno okolo i za ostatní. Když někdo organizuje nějakou akci a zdá se mi, že by tam mohlo být tohle, že se ještě neví tohle, tak poslední dobou jsem radši ticho. I já nemám rád, když mi někdo do mých věcí pořád kecá a opravuje mne. To asi nikdo. Radši budu ticho, abych pak nenásledoval některé důchodce, kteří nás uvádějí do rozpaků svými stále stejnými radami o životě a o tom, že tehdá „deset deka salámu bylo nějakýho salámu“.

Číst dále

Dnešní písnička jen tak ve zkratce. Je jí Severní vítr od dvojice Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák. Písnička pochází z filmu Vrchní, prchni (1980).

Myslel jsem si, že mé informace o příbuzných jsou celkem aktuální a přesné. Včera jsem se čirou náhodou dozvěděl, že můj bratranec (24) se bude ženit. Pro mne to byla rána z čistého nebe, mám ho ve vzpomínkách jako malého špunta, se kterým jsme prováděli spoustu skopičin. A on se nám prý bude na podzim ženit. To to letí… 🙄

Další novinkou, opět z příbuzenských vztahů, je narození mé další sestřenice. Tentokrát té, která nese stejné příjmení jako já. To mi takhle nedávno, o půl dvanácté v noci, přišla smska, kde stálo, že mne zdraví, že má 49 cm a že jí chybí kousek do čtyř kil. 🙂

Jedna svobodná příbuzná se narodí a o jeden příbuzný se mi ožení.

A kdy dojde i na mne?

Čti pravidla GO2 na stránce tomu věnované, pak teprve hádej, co je na následujícím obrázku.

Co čeho je zatloukán hřebík? Co je to ve spodní části fotografie?

Číst dále

Hory se prý dají zdolávat v zásadě dvěma styly. Expedičním stylem, kdy se zakládají výškové tábory a hora se zdolává postupně, nebo alpským stylem, kdy se hora vezme útokem přímo jen s nezbytně nutným vybavením. a právě alpským stylem jsem včera s dvěma kamarády zdolal Kralický Sněžník. Vyrazili jsme po třetí hodině ze Žamberka a na parkoviště v Dolní Moravě dojeli kousek po půl čtvrté.

Blešák jako velký šerpa nesl nám ostatním pití (ostatně tak, jak slíbil po pěti pivech) – dva litry kofoly. Nahoru jsme dupali jako draci. Nikdo nás nepředešel a my to natřeli několika skupinám, co se táhly jak šneci. Po půl sedmé jsme, po focení u slona, došli až na vrchol Kralického Sněžníku. Následovalo nezbytné focení všech a všeho – nás, jiných lidí, panoramat a tak. A po focení trocha jídla. Mauglí dotlačil už třetí rohlík a třetí sýr Kiri a pak už následoval sestup. U pramene Moravy seděla pořád nějaká tlupa, takže z focení nebylo nic.

Cesta dolů celkem ubíhala a nesla se ve znamení vyprazdňovaní se skoro všemi otvory. Focení už bylo méně, a tak nás (jen opravdu malinko) zdržel dobíhající prázdný Blešák. Na parkoviště jsme rázným krokem vletěli těsně po půl deváté.

Takže když to shrnu. Cesta tam a zpět za čtyři a třičtvrtě hodiny. Vypili jsme dva litry kofoly a trochu dalších limonád, snědli čtyři rohlíky a Kiri (Mauglí) +1x Margotku + 1x nějaké sušenky. A nohy nás myslím bolely spíš jen z toho tvrdého asfaltu, po kterém jsme se vydali dolů.