Ano, zahrádka poměrně roste. Kedlubny rostou jako blázen (jen ti slimáci jim dávají zespoda čouda), hrášek jsem musel opřít trochu jinak, protože ležel na kedlubnách. Jahody se červenají bez nějakého velkého zásahu. Mrkev taky jede jako drak. Celer – tak ten je tak nějak napůl. Moc se mi nelíbí. Snad se z toho dostane. Cibule, tak ta je v pohodě. Pórek by chtěl malinko rozsázet do hrobečků. Rajčata jsou přisypána a vesele rostou do nebe. No a ředkvičky už nejsou žádné. Poslední jsou na fotce nahoře. A za to všechno může má drahá půle, já to jen zalévám.

A rozhodl jsem se popsat tebe, čtenáře mého blogu. Blog čte někdo:

• kdo má hodinky dvakrát dražší než já,
• komu mám za dva roky naplácat na zadek,
• komu plním sny,
• kdo měl tu odvahu vyznat lásku po internetu aniž by věděl jak to dopadne,
• koho mám stále rád ať se děje co se děje,
• kdo se na mne snad už nezlobí a koho jsem zklamal,
• kdo šel do světa a vypadá, že se brzy vrátí
• a další…

Našel/našla jsi se?

2 roky, 2 měsíce a 26 dní… a co dál?

Není nad to, si v autě zesílit pořádně rádio. Když jsem dnes jel dnes z Líšnice, tak se mi to povedlo. Konečně jsem si užil tu hlasitost. Zrcátka vypadají krásně, když se v nich chvěje sklo do rytmu právě hrající písničky. Také jsem konečně zjistil, na jakou maximální hlasitost se dá rádio nastavit. Je to na číslo 47. Na 33 jsem si vychutnával 4 Non Blondes a jejich What´s Up z roku 1993. Následně začli v rádiu hrát písničku Wouldn’t It Be Good z roku 1983 od zpěváka jménem Nik Kershaw, takže jsem si poslechl i ji.

Není mi dnes nějak dobře. Do breku, do blití, dopr….

You with the sad eyes
Don’t be discouraged
Oh I realize
It’s hard to take courage
In a world full of people
You can lose sight of it all
And the darkness, inside you
Can make you feel so small

But I see your true colors
Shining through
I see your true colors
And that’s why I love you
So don’t be afraid to let them show
Your true colors
True colors are beautiful,
Like a rainbow

…

(Phil Collins – True Colors, 1998)

Nějak se mi urodilo snů. Ze včerejška na dnešek a jeden také tuším z úterý na středu. Na některé už si nevzpomenu. Jen vím, že byly celkem čtyři. Dva z nich ti zkusím vylíčit.

Sen první

Zápletka jednoduchá. Šel jsem s bývalou kolegyní (jak jsem na ní přišel, když jsem jí tak dlouho neviděl?) do školy. Stáli jsme u paneláků (u silnice na Letohrad) a mířili do školy (do horní školy). A jak jinak – na zádech jsme si nesli aktovky. Podle tvaru aktovek a připravenosti do školy, bych tipoval tak třetí třídu. Jenže fyzický věk odpovídal tomu současnému… Měli jsme ale ještě asi patnáct minut čas než zazvoní a tak jsem navrhl, že bychom se mohli cestou stavit na „baráku“. Když jsme tam došli, v chodbě stál táta se „zedníkem“ a něco tam měli na práci okolo podlahy (ačkoliv dlažba už je v současné době dávno položená). Kolegyně mě překvapila tím, že si hned začala se „zedníkem“ tykat. A tím sen končil…

Číst dále

No spíš střípky. Dnes se mi v rádiu nevíc líbila písnička Hlupák váhá z roku 1978 od Katapultů. Slyšel jsem jí hned ráno, když jsem vstával a jinou lepší jsem zatím dnes neslyšel.

Do Wordpresu jsem nainstaloval další plugin. Ten se zabývá počítáním komentářů podle jejich autorů, přiděluje jim hodnosti podle množství komentářů. A proto nově u každého tvého komentáře je již v závorce počet tvých komentářů a za pomlčkou tvá hodnost. Pro přehlednost je pak vpravo tabulka pěti největších přispěvovatelů. Překvapivě zatím vede Bachy. 🙂

Doplněno v 20:30:

Také jsem včera rozšířil Galerii o kategorii Flora a do Lidí přidal jednoho spisovatele a do Fauny jedno zvířátko.

Dnes to budou samé nesouvislé informace a texty prakticky ze všech oborů. Ale hezky popořadě.

Včera jsem se vracel z Moravské Třebové a klidně si v autě poslouchal rádio. A tak mě napadlo, že si zkusím zapamatovat každý den písničku, která se mi nejvíc ten den líbila. Jak tak jedu autem, začal jsem si sestavovat hudební žebříček. Nakonec vyhrála písnička Reklama na ticho z roku 1988 od skupiny Team. Na druhém místě (i když další místa nemám v plánu příště vyhlašovat) skončila písnička Mmm Mmm Mmm Mmm z roku 2001 od skupiny Crash Test Dummies. Mimochodem, víš kdo nebo co je to crash test dummy? Ruku nahoru, kdo to ví? Ááá. Už vidím ty davy s rukama nahoře. Kdo neví, ať se podívá do Wikipedie. Zpátky k hudbě. Pak nastala dlouhá mezera mezi druhým a třetím místě. Na posledním místě na bedně se umístila písnička I´ll be there for you z roku 1994 od skupiny Rembrandts.

Včera jsem také dělal takové malé preview postelí. Ano, čeká mne nová postel. Stavil jsem se v jedné nejmenované prodejně. Výběr velký, postele prostorné, pohodlné a taky nákladné. Zatím je všechno v řešení – barva, tvar, matrace, rošt.

A dneska mi také má drahá půle opět řekla (tedy spíš napsala), že mě má ráda.

Krátké info ze zahrádky:

• rajčata už jsou dávno venku,
• hrášek je ještě pořád samonosný (pracuju na konstrukci),
• jahody se začínají červenat,
• na záhonku, kde to vypadalo, že nic neroste, se začala klubat nějaká pozdní mrkev,
• ostatní při starém.

Přidal jsem podporu avatarů (malé obrázky u komentářů). Sice je zatím v plenkách, ale funguje. Takže… ve sloupci vpravo je formulář pro načtení avataru. Zadáš jméno, pod kterým píšeš příspěvky a u sebe na disku vybereš obrázek.

Omezení a detaily u obrázků:

• obrázek pro nahrání musí být ve formátu JPG
• výsledný obrázek má velikost 42 x 42 pixlíků (větší bude automaticky zmenšen, menší bude automaticky zvětšen)
• výsledný obrázek si zachovává původní poměr stran

Číst dále

Velryby jsou jedním z nejstarších (asi 50 milionů let) a největších (přes 30 metrů délky) živočichů na Zemi. Stejně stará je i jejich řeč. I ona se postupem evolučního vývoje (řekli byste, že mají velryby společné předky se sudokopytníky, např. daňkem? ) měnila. Prvopočátky velrybštiny se bohužel nedochovaly. A tak celkem hodně nedávno, vzhledem k těm 50 milionům let, se velrybština „ustálila“ a my máme velkou šanci se z ní zlomek třeba i naučit.

V roce 1959 australan F. G. Francis publikoval první vydání své knihy Pravidla spisovné velrybštiny. Francis v ní zúročil své dvacetileté zkušenosti s pozorováním kytovců. Například na straně 49 popisuje akcent a výslovnost. Zjistil třeba, že délka „výslovnosti“ je nejdříve nejdelší, pak krátká a nakonec prostřední. Slovo velryba by tak správně znělo veeeelryybaaa. Pokud je slovo delší, toto se opakuje. Existují však také výjimky. A také dialekty a drobné odlišnosti vzniklé rozprostřením po celé Zemi. Stejně tak třeba u nás na jednom konci republiky nevědí, co je to krýgl, na druhém zas neznají tůčko. To samé má i velrybština.

Až pokročím v čtení knihy dále, dám vědět. Velrybština je krásná řeč.

Inspirováno Aničkou aka Doris…

Nedávno jsem četl článek o tom, jak se herec Jaromír Hanzlík rozešel s Dagmar Silvínovou a o několik dní dříve mne upoutal další článek, kde se Honza Kalousek chlubil, že nedlouho žije se novou přítelkyní. To je nějaký módní trend, takhle to střídat? Mezi hvězdami, natož pak mezi námi, obyčejnými smrtelníky. Co se to děje? Nic. Doba. Společnost. A vězte: „Bude hůř.“

O ObRoku by se dal napsat sáhodlouhý článek a stejně by ani z poloviny nevystihl to, co se na ObRoku dělo a jaká atmosféra tam byla.

V pátek odpoledne okolo čtvrté hodiny to vůbec nevypadalo na roverské setkání 1200 lidí. Nikdo nikde (kromě servisáků). Pak začaly přijíždět autobusy a všechno se změnilo. Večer už jsme tam snad byli všichni. Ještě později v noci se konal zahajovací večer, který nás seznámil s motem letošního ObRoku.

V sobotu se konalo Inspiro, kde každý přispěl svým nápadem k zábavě a inspiraci ostatních. Mohl jsi shlédnout 3D piškvorky, čajování, různé běhací hry, dřevárnu a spoustu dalších. Jen toho deště nemuselo být tolik. Odpoledne se konala velká bojová hra. Cílem bylo sehnat suroviny na co nejvíce koblih. Všichni nakonec byli odměněni opravdovou koblihou.

Neděle patřila VaPru (Variabilnímu Programu).

Číst dále