V úterý jsem se byl se svou drahou polovičkou podívat ve vojenském prostoru Libava. V ten den byl prostor otevřen i pro veřejnost. Úterý jsme nezačali zrovna nejlíp. Nějaká svině rozházela po cyklotrase z Olomouce do Velké Bystřice připíňáky. Pravidelně každé tři metry, vždy otočený špičkou nahoru. Já píchnul přední kolo, drahá půle zadní. Celkem bych tipoval, podle slov projíždějících cyklistů a toho, co jsem viděl, že píchlo asi deset patnáct lidí. Opravili jsme a jeli dál. V Mrsklesech proběhla registrace (podobná třeba Třem hradům) a frčelo se dál. Podle registračního čísla si myslím, že do devíti hodin ráno mohlo byt zaregistrováno cca 1600 lidí. Kopec, kopec a kopec. Tak to tam vypadalo. Prostě Oderské vrchy. A spousta lidí. Hodně foukalo a byla celkem zima, proto jsme se rozhodli naší trať trochu zkrátit a střihli jsme to okolo pramene Odry a Daskabatů zpátky do Olomouce. Já ten den najel 65 km včetně cesty od vlaku domů.

Z kraje týdne jsem také přidával naše skautské stránky, svůj blog a tátovy stránky do dalších vyhledávačů. Tátovy stránky přijali všude. Na jednom nejmenovaném serveru mi odmítli zaregistrovat všechny skautské stránky kromě střediskového rozcestníku. 😡 . Nějak to nechápu. A včera v noci dorazil ještě email o stránce mého blogu, prý „obsahuje minimum informací, a proto byla žádost o její zatřídění do katalogu … zamítnuta“. Člověk se prostě přestěhuje a začíná znova. 🙁

Za chvíli odjíždím na ObRok. Na kole. Čeká mne 170km napříč republikou. Mám z toho trochu strach, na druhou stranu je to velká výzva. Mám sbaleno, jen brašny hodit na kolo a jet. A přijedu z ObRoku až příští týden. Cyklistice zdar a mému kolu dvakrát.

Po deváté ráno jsem se vydal z domova směr ŽBK. Odtud pak má trasa vedla přes Kunvald – Bartošovice – Neratov – Černou Vodu – až na Mezivrší. Tam jsem si dal lehký oběd a pokračoval jsem dál k Anenskému vrchu a na naše tábořiště na Václavově seči. Kuchyň stojí (i když je nějaká oloupaná 👿 ), vodopád pořád vodopáduje. Taky tady jsem posvačil. No a pak už jen sjet do Rokytnice a přes Kunvald a Žamberk domů.

Podle tachometru jsem najel 74,52km průměrnou rychlostí 17,48km/h a to všechno za cca 6 hodin hrubého času.

• nejhorší úsek: no asi Zmrzlík (překvapivě ne stoupání z Černé Vody na Mezivrší)
• nejlepší úsek: Anenský vrch – Kunvald – takřka bez šlapaní
• frajer dne: jeden pán, co si to šlapal z Rokytnice na parkoviště pod Haničku na horském kole – se špuntem v sedačce před sebou i za sebou

Provoz na silnicích nebyl výrazný, spíš byl skoro žádný. Cyklistů jsem také mnoho nepotkával. Jen na Mezivrší stálo asi šest aut. Lidé spíš lítali po zahrádkách.
Nohy mne opět bolí, jako vždy. V úterý si zase neodpočnou, čeká je prý Libavá. Ve středu si odpočnou, ale pak opět ve čtvrtek a v pátek dostanou zabrat. 😕

Nový blog definitivně funguje se vším všudy. Pokud se tedy nestane něco zásadního, toto je poslední příspěvek zde.

Nová adresa Matesova malého blogu:

https://martinkroul.cz/bloguje

(edit 2024: https://martinbloguje.cz)

Zítra se jedu zase projet kolmo, potřebuji natrénovat na příští týden. V programu Cyklotrasy jsem si naplánoval trasu. Celkem cca 74 km, výškové převýšení 550m, nastoupáno a sjeto 942 výškových metrů. A mraky dalších čísel a statistik, profil tratě, itinerář, deník. Pro tebe, když najedeš za sezonu víc jak 500 kilometrů, přímo ideální program. No a jak myslíš, že se do mapy dostala Václavova Seč? No dobře, nebudu napínat 🙂, můžu za to já. Stačí se dohodnout se správcem oblasti a lze přidávat prakticky cokoliv. A cena? 169Kč + 69Kč za každou oblast (další aktualizace oblastí je zdarma!).

A další drobné info:

1. kedluben přežilo víc než jsem předpokládal – cca 20ks
2. vyrážka pomalu ustupuje
3. smajlíky snad už fungují stabilně
4. nahoře pod výběrem stránek přibyla navigace pro lepší orientaci v hloubi blogu
5. osmička, co se mi zase dál klube vlevo dole už od úterka, stále tlačí
6. rozhodl jsem se do nadpisu příspěvku pravidelně nedávat „aneb“

Je tolik, kolik je… Velmi pozdě. Ráno vstávám do práce… Ale už fungují smajlíci!!! 😎

Něco je špatně. Asi jen v komentářích

Z kraje týdne se mi moc nedaří:

1. Zjištění v úterý večer – nějak jsem se osypal. Část tváří a čelo je samá krupice. Podezírám Blešákovu niveu (promiň Blešáku – už to slyším – já vím, nemusel jsem si jí půjčovat 😉 ) a nebo jsem se špatně opotil či co. Uvidíme jestli to zmizí.

2. Dnes jsem zkoušel přidat další pluginy na blog. Ani jeden jsem nerozchodil, takže přijdeš o náhledy odkazů a o smajlíky v komentářích. (fungují, ale musí se skládat – například „:“, pomlčka a závorka „)“ = 🙂 , středník a závorka dají 😉 a tak dále). Snad časem se mi to povede rozchodit.

Víkend jistojistě skončil a my se v neděli vrátili z již 14. Výjezdního zasedání. Opět to byly dva dny plné jídla, odpočinku a kvalitní zábavy. A k tom jsme ještě navíc slavili dvoje narozeniny. Jedno půl století a dalších třicetiny k tomu. Tradičně jsme v pátek večer začali česnečkou, následovaly buřty na pivu. A nakonec hry. To vše se rovná půl čtvrtá ráno.

Sobota patřila, jako obyčejně hrám (Bangu!, Unu, křížovkám, fotbalu, střelbě,…), práci (pálení dřeva, dláždění,…), jídlu (česnečce, kuřátkům, utopencům,..), a odpolední procházce (Suchý Vrch). A když sečtu i sobotu, tak z toho jsou „jen“ tři hodiny ráno.

V neděli už jsme se jen najedli, sbalili věci a připravili chalupu k nastěhování.

Dneska jsem se nechal inspirovat 14. Výjezdním zasedáním a zašel jsem v Praze do obchodu s velkým množstvím her. Po Bangu! a Unu jsem se rozhodl poznat další karetní hru. Do oka mi padla hra s názvem Sabotér 🙂 . Nastuduju pravidla a dneska večer snad doma s rodinou vyzkouším. Dám vědět, jak hra dopadla.

Doplněno 2007-04-24_22:00:

Hráli jsem čtyři kola Sabotéra ve třech lidech. Ve třech to není optimální, ale dá se. Poměrně zajímavá a celkem jednoduchá hra na zhruba půl hodiny. A hlavně pro 3 až 10!!! hráčů. 🙂

Dneska speciálně pro Tebe. Každý den se člověk dozvídá spoustu nových informací (prý se každý rok na světě množství informací zdvojnásobí) o uhánění a dobývání. Až jsem se divil a pomalu nestačil lapat po dechu. Ale co Tě nezabije, to Tě posílí. Dech jsem zas pomalu nabral.

Tenhle příspěvek věnuju všem Vám, kteří jste se nebáli ztratit hodně, abyste našli nejisté ještě víc a všem Vám, kteří jste nevlastní vinou ztratili málo a nenašli nic.

A i když to vypadá na konec, tak jak říká Wiky Wiková: „Vždyť i zítra vyjde slunce“.

Dneska jsem trochu zapracoval na blogu. I když změny pro Tebe nejsou moc viditelné, pro mne jsou poměrně důležité.

1. Nejprve jsem přešel na nejnovější verzi WordPressu a to 2.1.3.
2. Pak jsem přidal hodnocení článků (ke každému článku můžeš přidat od jedné do pěti hvězdiček).
3. Následovala změna vzhledu mého admin-rozhraní pomocí plugninu wp-admin-tiger.
4. A poslední změnou je forma trvalých odkazů. Nyní je přehlednější jak pro Tebe, tak pro vyhledávače.

A opět krátké info:

• ze zahrádky: kedlubny opravdu nevypadají dobře, tak pětina ještě ujde,
• drahá, stýská se mi.
• zítra mne čeká velké cestování, nejprve školení v Praze a pak hurá do Semil.

Úplně nejdřív Tě seznámím se svým novým přírůstkem v rodině elektronické. Začalo to celkem nevinně. Kvakin (díky mu velmi) mi nejdřív věnoval dvě bedny od starého gramofonu. Asi tak rok jsem je vozil ve služebním autě v kufru a pak je teprve přemístil pod stůl do chodby. A když už ležely poměrně dlouho i na chodbě, tak jsem rozhodil sítě a začal shánět zesilovač. Chvíli to trvalo než došlo od slov k činům, ale mám ho doma. Ano, zesilovač transiwatt TW 40 Junior. Pak už jen zbývalo správně připájet konektory a udělat propojovací kabel. Za to všechno díky mému skorošvagrovi Pepovi.

A od poloviny minulého týdne už hraje. Řešil jsem už jen klasickou nerudovskou otázku. Na fotce je vidět řešení. Držák na televizi, který obsazovala tiskárna, se hodil. No a tiskárnu jsem posadil navrch. No jo, to je jiný zvuk než z původní dva-jedničky od Geniusu. A cena? Něco za kabel, konektory a práci a za zesilovač flaška vaječného koňaku (a tady zas mám daleko od slov k činům já).