Jo, pekelně plná sobota. Od devíti hodin ráno byla ohledně Svojískáče. Pak rychlý přesun na oběd a zpátky do Remízku. Tentokrát na brigádu. Vyřezávali jsme nějaký ty stromky, uklízeli jsme okolí a plecháč, a drobně se upravoval interiér. A to všechno jsme zvládli do čtyř odpoledne.

Pak už jsem frčel pro drahou půli a po malém boji (ne mém) jsme jeli domů. Po půl sedmé nás celá tlupa (celkem deset) odešla na ples. Na začátek tam tak trošku koncertoval Jakub Smolík. Zahrál tak sedm osm písniček. No a tím začla ta pravá zábava na plese. Pak už to jelo samo. Po chvíli tance následovalo předtančení ve stylu érobiku. A zas se tančilo ( a pilo 🍸🍻 ). A poslední kulturní vložka. Nějakej človíček s bičem. Jméno jsem bohužel zapomněl. Čtvrtý v Evropě a teď prý jede do Ameriky reprezentovat Evropu. 👍 Dobrý to bylo, na to jak žalostně málo tam bylo místa (nízkej strop, stoly, lidi 😀 ) to bylo dobrý. V tombole jsme toho pak moc nevyhráli (největší radost měla drahá půle z kytičky 🍌).

No a neděle byla ve znamení procházek. Dopoledne procházka, odpoledne procházka 🚶👣. A taky nějaký ty fotky. Zkoušel jsem fotit Šmejda v kleci, výsledek vidíš. 😀

Posledně jsem skončil středou, takže tam taky začnu. V ten slavný den 😆 jsem si pořídil nový foťák. No nebudu tě víc napínat. Jeho fotka je tady vpravo. Jedná se o Canon EOS 350D s kitovým objektivem. Takže mou starou dobrou Konica Minoltu Dimage Z1 pouštím tak trochu k ledu (druhá fotka shora). Její počítadlo se zastavilo na počtu 7907 fotek. To všechno bez jediné poruchy. A co jsem s ní nafotil? To co je tady na Blogu ve fotkách a mnohem víc. Pokud bys měl(a) zájem, Z1 je k mání. Foťák + SD karta 256 MB + obal + kabel za třiapůl tisíce. A možná i s jednou sadou nabíjecích baterek GP 2000. 😉 Zatím se s Canonem učím, někdy příště přinesu další svý zkušenosti a postřehy.

V druhý půlce týdne se mi zdál další sen. 👍 Fakt dobrej. 😀 Tábořili jsme někde v Žamberku u čističky (ano, tam jak jste na Velkým kulovým hledali datum výroby sloupu). Jel jsem se podívat za svou drahou polovičkou. Bylo léto, slunečno, teplo. Potkal jsem jí kousek od kolejí (jako vysokoškolských) jak se šla se spolužačkama proběhnout. Vzal jsem jí do náručí a odnesl ji ke kolejím, kde jsme jeli výtahem do 6. patra. Ve výtahu jsem drahou půli chtěl políbit, když jsem si všimnul, že nám tam dělá křoví Madlson (sorry skorošvagrová). „No nic“, řekl jsem si a dokončil to, co jsem začal. Pak si to moc nepamatuji, ale byli jsme jinde – u babičky v Žamberku. Tak se prostě změnily ty koleje. Odjel jsem (POZOR, TEĎ TO PŘIJDE 🤣 ) tak, jak jsem přijel. To znamená skříňákem avii, modrá kabina, bílá skříň – mnozí znáte. Jenže kabina nebyla kabinou, ale byla tam koloběžka. Koloběžka, jedno kolečko vpředu, jedno vzadu a za ním zbytek avie. Před řidítkama (směrem ke mně) byla řadící páka a tachometr. Před zadním blatníkem pak v podlahy koukaly tři pedály. Rozjel jsem se a po chvíli zjistil, že to nějak nebrzdí. První zatáčku jsem tak tak vybral. Z kopce směrem k nádraží (jel jsem přece zpět do tábora) se mi to trošku rozjelo, na tachometru bylo 90km/h. „Snad mě nezměřej a nepřijdu o body“ jsem si říkal. Zatáčku jsem celkem vybral a dole na rovince u nádraží jsem začal pořádně studovat pedály. Mačkal jsem pořád ten levej 😥 místo prostředního 💡. Osud. 😀 A tak ten sen skončil…

Začalo to snem v noci z pondělí na úterý.
Ocitnul jsem se někde v hradu na nádvoří. Vysoké zdi okolo, uprostřed stála nějaká stavba na čtyřech pilířích (stejně vysoká jako hradby – ty měly tak 35 metrů na výšku). Všude spousta lidí, hlava na hlavě. Hlavně vojáci. Chtěli jsme ten hrad přepadnout a dobít ve stylu alá Trójský kůň či infiltrace. Vylezl jsem na vysoké lešení co stálo u jedné ze zdí. Na něm stál jeden strážný, podařilo se mi ho potichu zabít nožem, jenže jsem ho pak neudržel a spadl mi přes okraj lešení dolů. A byli jsme prozrazeni… Pak najednou tu se mnou byl můj létací kůň, kůň nekůň – nakonec to skončilo jen u nějakýho létajícího pláště. Pode mnou se to začalo rvát. To se do sebe pustili vojáci s našima tajnýma lidma. A že jich nebylo málo. Někdo měl otevřít bránu, aby mohli naši další dovnitř. Nějak se to ale nedařilo. Sletěl jsem dolů, kde se dva naši rvali (točili se dokola s nožema v ruce jak nějací lupiči či co). Chvíli jsem jim tam dole pomáhal. Pak jsem vyletěl nahoru, to když se král rozhodl něco na té stavbě uprostřed zapálit. Už to dole vypadalo, že to prohrajeme, když v tom se někomu podařilo otevřít bránu. Všechno pak začalo hořet a padat.

Další sen byl o mimozemšťanech. Myslím, že byl inspirován Terminátorem 3. Zemi měli přepadnout nějací vetřelci z vesmíru. Věděli jsme přesně kdy přijdou. Byl jsem v Žamberku u babičky, když to přišlo. Byly to stroje. Na pásech, stejně jako ve filmu. Měli bronzovou barvu a hlava měla tvar hlavy psí. Doma jsem jich pár rozsekal, ale když jsem otevřel dveře a podíval se doleva, tak jsem ztratil veškeré iluze, že to dobře dopadne. Byly jich tam stovky, tisíce…

Pak následovalo úterý. Byl jsem na cestách, ráno ještě šlo, odpoledne taky (náhodou jsme jeli cca 300 m od místa vykolejení toho vlaku – zajímavý pohled na vagony na poli), navečer začalo sněžit, po dálnici se dalo jet tak sto deset maximálně, mimo obec tak sedmdesát.

A konečně dnešek. Pro vlčata jsem připravil sladkou schůzku. Namotávali jsme bonbon na niť, trefovali se bonbonem sami době do pusy, jedli bonbony na čas a taky hráli, podle vlčat, nekonečnou hru Doleva, doprava. Nebyla nekonečná – stačilo 10 minut a bylo po ní. No a za všechno byly samozřejmě odměny. Bonbony, čokoládový bonbony a tak. No a nechyběl ani 5-ti minutový fotbálek. Opět o bonbony.

Taky jsem dnes vyfotil (pouze telefonem) zahradnické umění mé drahé půle. Tož, pěkně jí to roste.

Okolo poledního jsme se vrátili z letošního ringa. Hnedka odpoledne mne přemohla únava z posledních dvou dní a donutila mne si jít odpočnout. Spánek to byl zasloužilý. A taky se mi zdál jeden sen…

Turnaj jsme začali vítězným setem, který byl ale pro náš tým na chvilku poslední. Pak už se to s náma táhlo, nějaký to vítězství a nějaká ta porážka. Na konci to bylo fifty – fifty (2x výhra, 2x prohra) a to znamenalo, že jsme nepostoupili. Úplně stejně se dařilo i našim ostatním družstvům. V konečným bodování jsme obsadili deváté až dvanácté místo z dvaceti, což je myslím solidní výkon. 😎 Největším překvapením pro mě byl právě tým, který s námi prohrál svůj první set (i náš první set) – a to tým RYPAKO. Takový tři „nemastní, neslaní“ týpci z Rychnova. Nakonec jim jen těsně uteklo třetí místo.

Navečer následoval bazén. Celkem nás šlo tak asi třicet. Byla to celkem sranda. Vyzkoušeli jsme všechny možný způsoby jízdy na tobogánu (nejezdi pozadu – je to naprd 👎) a jako nejlepší se mi jevila jízda vleže nohama napřed a nejlíp ve čtyřech najednou. Na druhým místě se asi umístila jízda po břiše hlavou napřed a nejlíp zas ve čtyřech (no, Bachy a její ňadra asi mají jiný názor 😆).

No a dneska jsem přijel domů docela domlácenej. Jednak z ringa, pak z bazénu a taky z toho spaní na podlaze. Bolí mě ramena, ruce, kyčle,… Koukám, že by asi byl kratší seznam toho, co mě nebolí. Jo a taky jsem objevil na břiše asi dvacet centimetrů dlouhou odřenou čáru (od trenek to není 😀 ). Nevím, kde se tam vzala, potvora jedna.

No a taky je dneska osmáctýho. Ano, správně. Opět počítadlo. Dneska je na něm 10 439, minule to bylo 8890, to znamená přes 55 lidí za den. Jde vám to.

Zas další sen dneska. 😴🛌
Mělo to něco společnýho s maturitou. Někde na terase stály po hloučkách tři maturitní třídy. Každá měla nějaký způsob prezentace – takový jako by živý tablo. První třídu si nepamatuju, druhá začala zpívat nějakou písničku od Nedvědů. Ostatní třídy se taky přidaly a i diváci zpívali. Zpěv to nebyl moc k poslouchání. Někdo neznal moc slova, jiní zas zpívali falešně (já možná oboje 😀). Třetí třída měla prezentaci ve formě tance. Začala hrát hudba a všichni jsme se jali tancovat. Prý to měl být quick-step, ale všichni se chytli a tančili jako když trsají tango. A ještě tam někdo do placu prohodil, že se nemáme houpat. Že se má houpat a točit jen štítek. 😵‍💫

Včera večer mi má drahá půle řekla, že mne nemá ráda. 😥

Doplněno 2007-03-15_12:56:
Dneska mi uvařila k obědu dobrou žemlovku. Pak jsem jí řekl, že si jí ještě nechám. ♥️ A ona na to, že si to bude muset promyslet jestli si mě nechá.

Doplněno 2007-03-15_17:06:
Tak už vím jak to je. Prý to nemyslela vážně. 😍

Vezmu to trošku pozpátku.
Dneska jsme si s vlčatama měli takovou malou ekologickou schůzku. Z celého Remízku jsme vysbírali odpadky a jiný věci, který tam nepatří. Na začátku jsme rozhrnuli kupy pilin z dalších vyfrézovaných pařezů, dál nás neminulo sbírání kamenů. Celkem jsme posbírali asi půl pytle plastových odpadků, to samé množství ostatního odpadu, poměrně dost kovu a nějaký to rozbitý sklo a keramiku.

Včera, když bylo venku skoro léto, moje kolo nemohlo zahálet a stát jen tak ve sklepě. Vyklubal se z toho malý výlet – 16km – na Žampach a zpět. Ze Žampachu je taky ta fotky kočky. Přidal jsem kočku taky do fotek + do Staveb fotku lávky na zřícenině. Na začátek cyklistický sezóny to myslím stačilo.

Ze včerejška na dnešek se mi zdál další sen. Někde venku jsem byl, ne sám, tři čtyři lidi jsme tam byli. Přišel jsem (asi) z lesa před nějaký dům s tím, že jsem v lese viděl divoký prase a že ho mám vyfocený. Pak se někdo vrátil z doma a říkal, že tam viděl medvěda. Hmm, byl jsem zklamanej 🙁 , že tam našel něco většího než já 😀 . Šli jsme tam. Uvnitř na balkonu seděla jen jedna, tuším celkem pohledná, slečna. Ptali jsme se kde že je ten medvěd a ona na to, že prý to je ona. Že je prý lykantrop. Hůů. Dával jsem si bacha, abych mohl rychle zdrhnout. Zeptal jsem se jí za jak dlouho se promění. Že prý ta proměna trvá tak 3/4 až 3 minuty. Hnedka sem byl klidnější, že budu mít víc času na útěk a preventivně jsem si ode dveří odendal stoličku, aby mi nepřekážela v úprku.

Tak to dneska začalo. Zahrádka. Má drahá půle začla se zahrádkou. Na voraništi udělala tři záhonky a začala sejt. Hlavně mrkev, cibuli, pórek, ředkvičky a hrášek. Já jsem mezitím po zimě vytáhnul kolo, otřel ho od prachu (i přesto, že bylo přikryto starou igelitovou plachtou). Taky jsem si vyfotil první jarní včelu na sedmikrásce. Včelku najdeš ve Fauně. Pak jsem ještě kolo dofouknul a zkušebně přidělal nový brašny. Na konec následoval takový malý piknik v trávě… No, čajíček a buchta. Po dnešku je oseto 1 a 3/4 záhonku ze tří (z pěti – na dvou zimovaly jahody). A až bude úplně oseto, prý se drahá půle vrhne na skalku. 👍

No jo, už jsem doma. Ten sádrokarton šel nějak rychle. Spíš jen držet desky. Na věci další už si montér vystačí sám.

Mám to nějak popletený, dneska už mám neděli. Jestli to nebude tím, že jsem v pátek měl dovolenou. V pátek ráno jsem odvezl svou drahou polovičku k doktorovi a po drobných nákupech jsme okolo půl jedenácté byli zpět. Po uvaření a snědení zapečených špaget se čas nachýlil a já odjel si letos naposled zalyžovat. Na pátou jsem se vrátil, abych se mohl zúčastnit oddílovky. No a z oddílovky rychle za drahou půlí. Převlíknout, doma nabrat ségru s tím jejím a hurá do Ústí. Pak následoval maturitní ples – no comments. Po druhý hodině ráno, když už i hudba skončila, jsme vyrazili domů.

Ráno následovalo moje brzké vstávání a pomoc při montáži sádráče na strop. No, teď už jsme doma a nevypadá to moc růžově. Osobně to vidím na delší siestu.

A teď k tomu obrázku taky. Dneska je to přesně 48 let od krvavého potlačení protičínského povstání v Tibetu. Na spoustě radnic dnes visí nebo vlaje tibetská vlajka. A podle serveru TIBINFO by měla být dneska vidět tibetská vlajka i na radnici v Žamberku. O tom co se v roce 1959 stalo v Tibetu se můžeš dočíst třeba v článku na TIBINFO.CZ nebo si to prostě vygůgluj. Nebudu tady psát to, co už bylo několikrát napsáno.

Prsa nebo znak, ano je to tak… 🎤🧑‍🎤 Hůů. To je zas něco jinýho. 😉 Tak nic. No jo, už to tak bude. Dneska večer okolo čtvrt na jedenáct někdo z vás překonal takovou magickou hranici deseti tisíc přístupů do blogu a do fotek. Díky všem, co sem chodí a píšou. 😍 Pro pokračování to možná chce nějakou tu motivaci. Vytyčme si takovou společnou metu. Pro příště padesát tisíc. Pak sto. Pak půl milionu. Pak milion…

A že seš to ty, tak přidám takovej malej bonus ze svýho soukromýho života v podobě jedný starší fotky. Ano, přátelé, to jsou moje pivní začátky (jsem ten malej zády).