Rekonstrukce skončila. Zatím jsem ponechal původní vzhled. Během těch několika dní jsem zkoušel odladit CSS pro blog. Skončil jsem někde za půlkou a pak mě to možná už přestalo bavit. Řekl bych, že to není efektivní přestavba. A mně současný vzhled celkem vyhovuje. Takový hokus pokus to byl.

Jo a zdály se mi další sny. V tom jednom mě zastavila naše drahá policie a že prý jsem jel rychle – 64km/h v obci. Tuším, že to bylo někde v Potštejně. Pak jsem se ocitl v nějaký budově, kde to policajti vyřizovali. Byli jsme tam dva, který jeli stejně rychle, tuším nějak za sebou. Prostě se tam udělovali jak na běžícím páse. Tenhle sen se mi zdál z pondělí na úterý. V úterý jsem pak absolvoval jednu delší štreku (cca 150km) a tak jsem si dával na tyhle věci pozor. 🙂

Druhej sen se mi zdál ze včerejška na dnešek. Byl jsem ještě s několika dalšíma lidma na nějakým malým, rychlým člunu. Já řídil. Přidal jsem a někdo se na mě skácel, jak se neudržel na nohou. Pak jsme se někde u břehu vyklopili a já se začal topit. Když se mi podařilo se dostat na břeh, dolezl jsem na pláž po čtyřech. Když jsem vzhlédnul, stál tam táta v plavkách.

Taky jsem se si dal předsevzetí, že tady budu používat jen moje fotky a obrázky. Ano, přiznávám se, ne všechny jsou moje. 🙁 Tohle je můj další příspěvek k ochraně autorského práva.

V neděli se zrodila „konkurence“. Džouk si založila v dalekém Skotsku svůj blog (aktualizováno v 2015 – už je nedostupný). Dlouhé dny a klidné noci Tvému blogu…

Jelikož si můžu pohrát trošku se vzhledem svýho blogu, tak to zkouším. Může se teda stát, že zrovna, když sem přijdeš, někde nebude obrázek, nadpis nebo tak něco. Měj prosím strpení s touhle přestavbou. Uvidím, co všechno se dá předělat k obrazu mému a jestli to bude změna k lepšímu.

Jo, už jsme zpět. Zdravotně jsem ten víkend přežil. Odjížděl jsem s velkou rýmou a nějakým tím ne zrovna ideálním stavem v krku. Přijel jsem s velkou rýmou a o trošku lepším stavem v krku.

V pátek jsme podle plánu vyrazili podle plánu ve třičtvrtě na sedm vlakem. Vlaky na sebe překvapivě dobře navazovaly (škoda jen toho narvanýho spěšňáku z Hradce) a tak jsme před desátou vystoupili na zastávce Hostinné, město. Přivítal nás Panter a dovedl nás do klubovny. Ráno jsme si zašli nakoupit proviant a do oběda jsme si ještě stihli prohlídnout okolní lomy a jezírka, kde nám průvodce dělal Rony. …Jednu poznámku si dovolím. Až budeš koukat na fotky (ty zasněžený), tak si všimni, že se všichni na všech fotkách z toho vejšlapu usmívaj. Jako by nám ta procházka dopomohla k ještě lepší náladě… Po poledních špagetách a krátké siestě jsme si udělali odpočinkový, povídavý a hrací odpoledne s místníma roverama a rangers. No a potom… Další krátká siesta. V osm jsme se dali na noční hru Hostinným. Úkolem bylo najít, „postřelit“ (uspat) a dát napít léku jednomu bláznovi. Takže jsme jako tříčlenný družstva šlapali s jedním místním „slepcem“ po městě, hospodách (sbírali jsme podpisy a razítka) a sídlištích. Nakonec se nám všem podařilo úkol splnit. A pak už jen spánek. Ráno jsme zabalili a vyrazili domů. V Hradci na nás čekalo zdržení v podobě sedmdesátiminutový sekyry. Prej nějaká nehoda na trati.
Stihli jsme toho ještě mnohem víc, parkrát se pohádat, parkrát se udobřit… Njn, s Vackem si netykám. To zvládli jiní. 🤣

Ty úsměvy na fotkách a i ostatní fotky si můžeš prohlídnout na našem RS webu ve Skautské galerii, konkrétně pak ve fotkách z týdle akce. Myslím, pokud se mi bude chtít, že sepíšu nějakej ten zápis, kde tenhle víkend popíšu podrobnějc.

Tak, pracovní týden pomalu končí. Já jsem si moc práce tenhle týden neužil. Od středy jsem doma. No a taky od středy jsem nějakej nachlazenej. Rýma, nějaký to škrábání v krku. Ted už je to mnohem lepší, jen ještě trochu rýmička zlobí. Celou středu jsem se pak mořil s registrací, protože když se řekne, že mám mít u sebe podklady do konce ledna, tak to neznamená do konce února. 🤬 A to jsme ještě ve středu večer měli speciální radu ohledně svojsíkáče. No a ve čtvrtek pak řádnou okresní radu.

No a taky nám na nějakou dobu odjel Džouk za horším počasím a anglicky mluvícíma lidma. 👋

Taky jsem včera zkoušel zas fotit nějaký to ptactvo, co nám lítá do krmítka. A povedlo se mi zatím nejlíp zachytit sýkoru modřinku. Přidal jsem tu fotku taky do alba Krmítko.

Jdu balit, jedeme přece do Hostinnýho. 👍

To zas bylo pondělí. A ještě ani nekončí.
1. Ráno jsme se vzbudil a nechtělo se mi vstávat. 😴

2. Když jsem vstal, tak jsem zjistil, že venku leží asi pět centimetrů sněhu.

3. Pak jsem si vzpomněl, že jsem nějak opomenul otevřené střešní okénko u svého autíčka. 4.

Ráno v práci se mi podařilo si opařit paleček levé ruky. 🫖

Taky jsem rozšířil galerii Iluzí, přidal jsem dalších devět obrázků, můžeš si vyzkoušet jak se dá oblbnout zrak. 😎

Tak jo, jsem zpět. Po týdnu. Ve středu jsme jako obvykle měli schůzku vlčat. No, nebylo nás mnoho. Tři vlčata. Přišli taky na výpomoc pomocníci, takže ve finále to bylo tři na tři. Zahráli jsme si spoustu her, zkusili rozdělat oheň, uvázat novej uzel a tak. Prostě příprava na závody. V pátek ještě pro jistotu obSMSkovávám rodiče a ptám se, zda jejich synátor pravdu na závody pojede. Z původních pěti (později čtyř) se rázem stali jen tři. A tak volám velkému šéfovi závodu, pak Pirátovi a tak nějak pořád dokola. Nakonec jsme se usnesli, že s těma třema vlčátkama zajedeme radši do bazénu než riskovat, že na závodech neseženeme další tři k sobě.

V sobotu dopoledne jsme si bazén pořádně užili. Plavání, tobogán (víš, že se dá v tobogánu předjíždět? – povedlo se mi předjet jedno vlče aniž bych se ho jakkoliv dotknul 👍 a to jsem dodržoval bezpečnej odstup), pára, potápění (mrkal jsem, jak vlčata vytáhli kroužek s klíčem z dvou metrů čtyřiceti 😮 )…

Odpoledne jsem si trošku odpočal a okolo pátý jsem frčel pro Piráta a Bachy. S nima jsem pak pokračoval k Pedrovi na chalupu, kde Džouk pořádala takový malý mejdlo. Akce se, myslím, dobře rozjela. Spousta jídla 🧑‍🍳 , pití 🍾 a her jako například Jungle Speed (tam jsme s Pirátem perlili 😎 ), Mexiko a hlavně půlnoční fotbal. No, před fotbalem jsem ale něco posral a táhne se to se mnou doteď. Ráno jsme po devátý vstali, trošku poklidili a mazali domů.

Dneska zas výjimečně jen krátce.

Byl jsem na plese. Nešel tam proud. Asi hodinu a půl. V tombole jsme toho vyhráli spoustu. Hlavně hlínu. Spát jsme šli ještě tak nějak normálně.

Taky jsem dneska odpoledně dodělal jednoduchý stránky pro Střediskovou radu Junáka Žamberk.

No a konečně pro nedočkavý – počítadlo. Posledního osmnáctého to bylo 7545, teď je to 8890. To znamená přes 43 lidí denně. A taky jeden rekord. Od začátku je to poprvé, co se přehoupnul počet přes 1000 lidí za měsíc.

Dneska ještě jednou. Jen o takovejch malejch drobnostech. Přidal jsem do fotek nový fotky (dobrý sousloví 😀 ). Něco do Makra, něco do Staveb a něco do Přírody.

Taky jsem vpravo přidal takovou malou anketku, protože jsem se nedávno dohadoval se svou drahou půlí 😍 o dvou souslovích. Jedním je myšlecí právo a druhým je hegeš kupa. Já tvrdil, že hegeš kupa je známější a i Gůůgl mně podržel. Proto jsem přidal vpravo takovou malou anketku a můžeš hlasovat, který z pojmů Ti je povědomější. Někdy příště vysvětlím, co který pojem podle nás znamená. 😎

PS 2007-02-16_18:45: Teď jsem zjistil, že jde hlasovat nejspíš jen přihlášenejm. Podívám se na to, co se s tím dá dělat.

Už se to blíží. Hlavně víkend. Potom taky sobotní ples. Pak Memoriál. V závěsu je odevzdání registrace, výprava do Hostinného. A pak už to jde šmahem. Lesní škola, ObRok, Svojsíkáč… Fůra práce.

Part one:
Včera večer, když jsem jel pro svou drahou půli 😍 k vlaku, tak mi do auta narazil pes. Jo, přesně tak. Šinu si ho takhle po vesnici, když v tom uvidím na poslední chvíli na silnici psa. Stříbrnýho, asi 40cm v kohoutku. Šine si to takhle pomalu šikmo přes silnici. Kouká přesně na opačnou stranu. Všimnul jsem si ho na poslední chvíli - proti jela auta a stalo se to v levé zatáčce. Škubnul jsem s volantem doprava, abych se mu vyhnul. Jak ho tak objíždím, uslyším ránu od zadních dveří za řidičem. A potom dvakrát zakňučet, no spíš výtí, toho psa… Ve zpětným zrcátku jsem si všimnul brzdovejch světel protijedoucího auta… Snad se z toho ten pejsek dostal. Když jsme jeli zpět, nebylo po něm ani vidu ani slechu.

Part two:
Dneska jsem se pustil do registrace. Ne že by se mi sešlo dost podkladů. Na to, že byl termín do konce ledna, tak mám u sebe de facto jen polovinu registrací od oddílů. Teda nic moc. Žádná příjemná práce. 👎

Part three
Dneska jsem zas z práce přijel jiným autem. Z jistých důvodů jsem domů přijel jedním „pažoutem“ – konkrétně Peugotem 406. Když nic jinýho, tak v něm hraje dobře rádio. 📻 A tak jsem si ho, když jsem od něj odcházel, vyfotil aspoň mobilem. Ať z toho taky něco máte.

Začátek nového týdne. Konec něčeho jiného.

Přijde mi takové fádní a ohrané povětšinou tady psát to, co se mi zdálo. Nevím čím to je, ale sny, které jsem schopen si zapamatovat, se mi zdají poměrně často. Většinou si pamatuju detaily. Oblečení, počasí, náladu a jiný emoce. Nejvíc mi pomáhá si hnedka po probuzení nahlas říct o čem sen byl. Pak už ho nezapomenu.

V noci na dnešek se mi zas zdály sny. Jeden veselejší (to když si mne chtěla má drahá půle vzít 💓 ) a druhej míň veselej o utíkání, schodech a boji na meče.

Jestli tady budu zaznamenávat všechny svý sny, tak to tu bude jen o snech.

Jo a ta fotka je ze srubu R-S-76 Lom. Zkus spočítat všechny ty schody. Ano, správně. Je jich 126.