Dneska jsem se snažil odpočívat. Dopoledne to šlo. Pak jsem ale dostal nabídku na odpolední lyžování a bylo po odpočinku.

O půl druhý už jsme stáli na svahu. Bylo spíš mlhavo, pár stupňů nad nulou, asi 40 cm sněhu. Na 11. února celkem solidní podmínky. 😀 Sjezdovka byla v rámci možností upravená. Sníh však pomalu odtával a tak byl poměrně těžkej. Začínala to bejt taková hutná hrabanina. A tak se mi povedl jeden solidní pád. Na dojezdu byla taková ta mulda o kterou každej zatáčí, aby dobře najel k příjezdu k vleku. Trošku jsem se o ní zaseknul. Když jsem jí přejížděl, byl jsem nějak moc předkloněnej a tak jsem letěl. Lyže jsem nechal asi metr za muldou. Když jsem je pak sbíral, ležely tam krásně na sněhu, asi půl metru od sebe, do písmene V. A já plachtil dál břichem po sněhu ještě asi tři metry. Víš, jak vypadá tučňák, když vyskakuje z vody na led? Jo, tak tak nějak jsem vypadal i já… Zvednul jsem se, obul se znova do lyží a pokračoval jsem blíž k vleku. Jen ten lyžák čekající u vleku na svýho učitele z toho měl větší srandu než já.

Pro dnešek jedinej pád na lyžích. That´s all. Jdu spát. Pracovní týden nepočká…

Je sobota večer, sedím u počítače, poslouchám Nedvědy a jsem opět zpět. Od úterka jsem se nedostal k dalšímu příspěvku. Prostě jsem dělal spoustu jinejch činností. Ve středu, ačkoliv nebyla vlčata (prázdniny), jsem doma moc nepobyl. Ve čtvrtek odpoledne jsem se opět zúčastnil ORJ v Ústí. Přijel jsem po radě domů, bafnul jsem noťas a hurá za drahou polovičkou…

Někdy ve středu nebo ve čtvrtek se mi taky zdál jeden zvláštní sen. Se skupinou asi 20 lidí jsme někam šli, asi jsme se ztratili. Nějakým zvláštním způsobem jsme se ocitli v areálu místností, které byly celé bíle vykachličkované. Podlaha, stěny, strop – prostě všechno. Sedli jsme si do jedný místnosti a odpočívali. Někteří z nás se vydali na průzkum. Zahlídli jsme jednu paní (asi 40let, rovný, hnědý delší vlasy) v bílém plášti. Schovali jsme se, aby nás neviděla. Pozdě. Přišla k nám. Přivítala nás, že nám dá najíst atd. Pak najednou střih. Sedíme venku na lavicích a jíme. Někdo vzal nějakýho mrtvýho zajíčka a dal ho do jedný mísy s ledovou omáčkou. Prej až mu zčervená čumák (stejně tak jako těm třem, co už v tý omačce byli), tak se dá jíst. Jinak není moc dobrej…🧑‍🍳

Jiný téma. Včera odpoledne jsme frčeli do Červené Vody na už 9. Skautskej ples. Letos nás jelo rekodně deset. Ples byl opět velmi pohodovou a chvílema i odpočinkovou akcí. Tanec, bar, tombola etc. Překvapila mne naše omladina, co s náma jela, jak jí jde tanec. Za všechny třeba Madlson – myslím, že tančí dobře (drahá, neboj – ty tančíš ještě líp ♥️♥️♥️). Trénovat a trénovat…

Chvilku po desátý dneska dopoledne jsem se dostal do (sakryš, skoro všechny slova začínaj na D 😆) Žamberka, převlíknul jsem se do pracovního a dali jsme se s tátou do rovnání stropu. No a pracovní kombinézu jsem sundal až těsně před sedmou. 😩

No, dopíšu a jdu spát. Drahá půle možná ještě někde bendí, takže si dobrou noc popřeju sám. Dobrou noc, Matýsku… 😀

PS: Právě dohráli Nedvědi a začala Čeřovská a její Malý vůz. 🎶

Tak v noci na dnešek si mi zdály dva sny.

První byl celkem zajímavej. Hráli jsme někde na kraji lesa jednu bojovou hru. Les to byl poměrně vzrostlej, smíšenej, spíš borovicovej a celkem řídkej. Svítilo slunce a vypadalo to na prostředek léta. Mezi stromy, na takový plácku, byl kámen, co vypadal jako oltář. Dvakrát metr krát metr. A na něm byla připoutaná řetězama Bachy. Ruce od sebe, nohy od sebe – klasika. No, je teda pravda, že toho na sobě moc neměla. 🫣 No a princip hry byl následující. Jeden tříčlenný tým bránil oltář a Bachy před… no prostě aby se k ní ostatní nedostali. Já byl v tom obranným týmu. Vždycky to byli tříčlenný týmy. Vzpomínám si, jak jsem zaslechnul nějaký šustění z takový velký zakrslý borovice a pak tam odsud vyběhnul borec v modro-bílým pruhovaným tričku. A tak jsem šel po něm. K zneškodnění stačilo dotyčnýho plácnout. Víc si pamatuju. Celý to mohlo reálně trvat tak půl minuty.

Druhej sen byl asi tak stejně dlouhej. Byli jsme na oddílový výpravě, konkrétně u nás za barákem. Výprava už skoro končila. Chtěli jsme pokračovat západně k už skoro rozpadlý bažantnici (asi 40m za domem 👍). Nálada byla taková pokleslejší, že prý Koudy a Kvakin nepřipravili dostatečně dobrej program. 😀 A jak jsme chtěli pokračovat dál, zjistili jsme, že to asi nepůjde. V cestě nám stály dvě klícky, co vypadaly jako drátěný odpaďáky asi metr vysoký. V nich byly nějaký zvířátka. Něco mezi surikatou (ale větší) a jezevcem. To, že tam byly, ještě šlo. Jenže oni plivaly do dálky nějakej jed či co. Asi tak na vzdálenost dvou metrů. Takže jsme nemohli vůbec projít. No, a to je všechno z tohodle snu.

Víkend pomalu končí. Celkem odpočinkovej. Dneska jsme byli ještě lyžovat. Dobré to bylo. Spadnul jsem jen dvakrát aneb kdo nepadá, jezdí od svoje možnosti. V jednu jsme byli u vleku a ve čtyry jsme ho už zas opouštěli.

Taky se mi zas zdály nějaký ty sny. Z pátku na sobotu se mi zdály celkem tři. Jeden jsem už zapomněl než se mi ho povedlo tady zapsat. Z druhýho si pamatuju jen málo, spíš takovej střep. No a ten třetí si pamatuju nejvíc. Asi proto, že byl nejdelší a nejhrozivější.

Společně se skauty jsme byli někde… vypadalo to tam jako v peklo… dole láva, ve skále jen malá cestička na které byl, na jednom konci, přidělána nějaká podesta – rozšíření. Na druhé straně průrvy (asi padesát metrů široká) stál tuším Kvakin a Koudy. Spojeni jsme byli dvouma řetězama (jako ne spoutáni, jen prostě jako lanem přes řeku). Potom někdo spadnul dolů (žádná jména). A za chvíli zas (opět žádná jména). Pak se Čenda zkusil zhoupnout na tom řetězu k nám na druhou stranu. Držel jsem ho já a ještě někdo. Zhoupnul se a švihnul sebou o stěnu pod námi. A spadnul taky dolů. Jenže potom se na nějaký kře vznes nahoru, stejně jako Many v Době ledové 1. Jenže pak zas klesnul dolů. Když pak stoupnul podruhý, tak už jsme byli připravený a hodili jsme mu ten řetěz. Chytnul se a všechno dopadlo dobře. Pak jsem se nějakým způsobem ocitnul pod tou podestou a ta se začala bortit a padat. Tak se zařval, ať tam odtud jdou pryč. A podesta přestala padat. No a víc si nepamatuju.

Míň takovejch snů…

Dneska bylo na schůzce jen o trochu víc vlčat než půlka – a to celkem tři. 🙁 Ostatní složila nějaká viróza. Tak jsme si jen trošku začutali a naučili se novou šifru. A pak jsme, trochu předčasně, pádili domů. Následovala večeře s babičkou a mou drahou polovičkou. Dal jsem si špagety, babička dušenou zeleninu se sýrem a drahá půle plněný bramborák. 🧑‍🍳 Holky to nějak nedojedly a tak to vyfasovaly s sebou domů. 😀 

No a před chvíli jsem dopřidělal novou lampičku (od mé drahé půle  ♥️). I když mi elektroinstalace vůbec nic neříká, překvapivě se povedlo. Podařilo se mi jí správně zapojit a dokonce i přišroubovat k posteli. 👍

Dnešek byl celkem normální pracovní den. Od osmi do půl šestý. Ráno ale bylo důležitější. Posílal jsem na kraj granty do kategorie volnočasových aktivit. Celkem jsme žádali o 48 000,- na všechno možný – na elektřinu, na barvy, na schody, na novej hangár. Snad to dopadne a alespoň nějaký prachy se nám podaří urvat.

Zase týden pryč, týden od mého posledního příspěvku. Poslední týden stál pracovně za prd. No a soukromě to taky nebylo zrovna moc růžový. Tak nějak to bylo od průseru k průseru. 😖🍸 Žádný podrobnosti radši ven nepustím… O víkendu jsem si pěkně odpočal, převážně s klávesnicí v ruce. Jo a taky jsme si byli s drahou půlí zaplesat. Hasičskej ples. Nějak to ze začátku vypadalo na pomalej rozjezd. Pak jsem ale šli k bááru a bylo to. Zkusili jsme takovou červenou vodu, co vypadala jak jahodová limonáda a chutnala podobně. Po jednom rusákovi se jmenovala. Tygr ho určitě zná. A neskončilo u jednoho štamprlete. 🍸🍸🍸🍸🍸 Taky se nám podařilo po dlouhý době vyhrát spoustu cen – 2x víno, 1x reflexní vesta, 1x hrníček i s víčkem a ještě něco. Jen nevím co. Grr.. snad si vzpomenu. No každopádně jsem ráno spal jak dudek a podařilo se mi zaspat i obvyklý ranní vyrvál (bouchání dveřema, napouštění vany – viď Madlsone 😡 atd.). A jak už jsem spal, zbytek neděle byl v klidném tónu. A i má drahá půle už na mne nebyla naprdnutá. ❤️

Nedávno (o víkendu) se mi zdál jeden. Prodával jsem v autobuse jízdenky. Z takové té mašinky jak to tam těm řidičům leze. Řidič řídil a já prodával jízdenky. Byl to docela záhul. Musel jsem si pamatovat jak jdou za sebou jízdenky a tak dál. A pak se nám ta mašinka na lístky podělala. Na displeji se objevil nějaký „Memory error“ a bylo vymalováno. Tak ji vzal řidič do ruky a začal s ní klepat. Potom… začal zvonit Pirátovi budík na mobilu. 🙂 Takže nevím, jak to dopadlo.

Jo a včera jsem se dal do čtení knížky s názvem Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách. Vřele doporučuji.

Víkend skoro končí. Dal mi pořádně zabrat. Od pátku do soboty jsme pořádali Velký kulový – takovej malej roverskej závod. V pátek jsme začali noční etapou jen tak lehce po Žamberku. Perličkou byla absolutní tma, když snad na půlce okresu nešel proud. No a v sobotu následovala denní etapa. Od půl devátý do půl čtvrtý běhalo pět dvojic po žamberecku a plnilo různé úkoly.
Letošní ročník byl nultý, takže naše roverstvo bylo takovými malými pokusnými králíky. Na příští rok plánujeme účast otevřít (letos jen naše středisko).

Jakmile jsme skončili s VK2007, frčeli jsme na ples. No, vrátili jsme se poměrně brzy, jelikož ospalost byla poměrně velká. Podařilo se mi vyhrát koště. 😎 No samozřejmě, že jsem v noci spal jak špalek a ráno se mi moc nechtělo vstávat. Teď už se mi zas chce spát.

Vlčata včera schůzku neměla. Jel jsem do Mnichova se podívat na stavební veletrh.
Vstával jsem po druhý hodině, abych pak mohl ve tři nabrat kolegu a mohli jsme pak dál frčet směr Praha. Před půl šestou jsme byli v Praze na Zličíně na autobusáku. Přesedli jsme do krásného žlutého autobusu od Student Agency a jelo se dál.

Segra mě vyhání … sakryš. Zítra do dopíšu.

Tak jsem zas tu a dopisuju. Číst dále