Včera začalo poprvé sněžit. Poprvé od léta. Aby toho nebylo málo, dneska ráno připadlo. No, žádný velký závěje, ale na solidní smyky a bouračky to na silnicích stačilo. Služební auto budu přezouvat ve středu. Své drahé auto jsem přezul dneska odpoledne, aby bylo na zítřejší LAVOR připraveno. 🙂 Už jen ta představa, že budu muset každé ráno vyhrabat auto ze sněhu, abych se dostal do práce mě děsí. Vždycky mi ho JZDáci zahrnou. 😠 Na druhou stranu se zas dá v zimě solidně zalyžovat. Letos to nevypadá na žádný Alpy. Loni jsem byl lyžovat jen dvakrát, letos bych to chtěl změnit a stát na sjezdovce víckrát.

Dnes v noci zemřel jeden známý na následky zranění z letecké nehody. Známý… Spíš jsem ho jen znal. On mne asi ani neznal. Já jeho však trochu jo. Spíš vůbec… 🪦

Myslel jsem, že dneska sem akorát napíšu připomínku ke snům na které si už nevzpomínám. Navečer jsem jel na vlakové nádraží pro ségru. 😕 Nestihla jeden přípoj a tak jsem musel čekat asi o dvacet minut dýl. Seděl jsem připoutanej v autě a poslouchal rádio (hrála Lucie). V tom uslyším nějakej křik. Nikoho jsem neviděl, tak jsem se vyklonil do boku, abych viděl přes A a B sloupek (rozuměj první a druhej sloupek u čelního skla – prostě jich tam máme víc, no 🤪). V tom jsem uviděl jak utíká nějaká slečna k nádražní budově. Odbíhala od borce, který na zemi mlátil jiného. Ten na zemi řval, ať ho nechá. Netrvalo ani deset vteřin a vracela se slečna s jedním z nádražáků. To už nikdo do nikoho neřezal. Nádražák se v klidu optal, co se jako děje. Situace se viditelně uklidnila. Pak jsem zaslechl, jak slečna vysvětluje tomu mlátiči, že ten kluk na zemi je její bratranec. Mlátič se jí zeptal: „A proč jste si teda dávali pusu?“ „To jen tak na přivítanou“, odpověděla slečna. Chudák mlácenej kluk se sbíral ze země, nádražák ho prohlídnul. Tekla mu krev z nosu a z čela. Nádražák odešel. Pak ještě chvíli vzrušeně debatovali před budovou. Slečna pořád přesvědčovala toho mlátiče, že to je její bratranec. Pak se debata přesunula do budovy. Venku zůstal zmlácenej kluk. Za chvíli k němu přišel nádražák a odvedl ho k druhému vchodu – že mu to čelo zalepí.

Pak přijela ségra a odjeli jsme.

Těch prvních pár vteřin jsem se rozmejšlel, jestli mám vyběhnout z auta a pomoct tomu na zemi. Od dalšího rozhodování mě zachránila ta slečna s nádražákem. Než bych se odpoutal, zamknul auto, došel k nim… a taky možná jednu schytal.

Na první pohled to vypadalo, že slečna byla načapána při zahejbání a tak si kluci spolu vyřídili ručně. Ale co když to opravdu byl její bratranec? Nějak situace vypadá z pohledu diváka, který o tom nic neví. Jinak to může vypadat z pohledu těch tří. Mohlo to být zahejbání a nebo taky ne. Mohl to být bratranec a nebo taky ne. Matesi, nepleť se do věcí o kterých víš kulový. Leda, že by bylo ohroženo něčí zdraví nebo majetek. Nepleť se, protože můžeš taky jednu chytit. Nepleť se, protože jako divák o tom víš kulový. A pro tebe to platí taky.

To zas byly dneska sny.

No, chtěl jsem na tohle místo dopsat co se mi vlastně zdálo. Ale nějak už si nevzpomínám, co se mi vlastně zdálo. 😇 Tak se aspoň můžeš pokochat pěkným obrázkem.

Za posledních pár dní se toho hodně stalo na poli internetových prohlížečů.

Před pár dny byla vydána nová verze Microsoft Internet Exploreru a to sedmá. Spousta novinek a snad i vylepšení. Ukáže čas. Bylo už na čase… po sedmi letech oprav IE6.

Zhruba v tu samou dobu vyrukovala Mozilla s Firefoxem 2.0. Co k němu dodat? Celkem svižný, bezpečný, dodržující standardy,… prostě pokračování v dobře započaté práci.

Asi před čtrnácti dny vyšla Opera 9.02. A co dodat k Opeře? Nejsvižnější, bezpečná, dodržující standardy,… stejně jako u Firefoxu, pokračování v dobře započaté práci. Teď v pátek se dokonce objevil build 8629, který má v sobě „Fraud Protection“ (ověřování důvěrnosti stránek).

A s tím vším to začalo na novo. Odzkoušet ve všech těch nových verzích všechny webové stránky, co spravuju. Roverské, střediskové, oddílové, vlčácké, světluškovské, tátovy a Robinovy. Uznávám, že poslední čtyři jmenované mají podobný vzhled. Liší se jen náplní. Trocha lenosti. Asi. Nejsem grafik ani umělecky nadanej. Asi. No nic. Je to poměrně na hlavu, aby se všechny stránky zobrazovaly všem, všude, ve všech prohlížečích a kdykoliv stejně nebo aspoň hodně podobně.

Oddílový a roverský stránky byly v pohodě. Ostatní jsem musel opravit. Ještě s tím nejsem úplně hotovej, snad to do konce týdne stihnu.

Právě jsem díky zkoušce odkazů v tomhle příspěvku zjistil, že jsem pro správný zobrazování střediskový stránky zapomněl na net zkopírovat jeden soubor a stránka vypadala přinejmenším velmi nehezky. B-)

Konaly se volby do zastupitelstev. Stavil jsem se ve volební místnosti asi hodinu a půl před uzavřením. Byl jsem 120 voličem. 120 ze 176 tuším. Nakonec u nás byla volební účast přes 70%. Volby dopadly jak dopadly. Jaké zastupitelstvo jsme chtěli, takové jsme si zvolili.

Nedávno jsem v rádiu slyšel jeden příspěvek o robotech. Ten mě inspiroval k napsání toho, co teď píšu. Možná znáš jméno Isaac Asimov. Jeden z největších spisovatelů sci-fi vůbec. Narodil se v roce, kdy Karel Čapek vydal vědeckofantastické drama R.U.R (Rossum’s Universal Robots). V tomhle díle poprvé zaznělo slovo ROBOT.

Asimov také definoval tři základní Zákony robotiky. Ty znějí:

1) Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby mu bylo ublíženo.

2) Robot musí poslechnout člověka, kromě případů, kdy je to v rozporu s prvním zákonem.

3) Robot se musí chránit před poškozením, kromě případů, kdy je to v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.

Jednoduché, pravdivé, výstižné, dostačující.

Jen mám strach, aby se někde nestala nějaká chyba… Třeba jako v Matrixu…

Sedmnáctého září jsem tu nechal jeden příspěvek. V něm jsem taky uvedl počet návštěv tady. To číslo bylo tuším 4008. Dneska, po měsíci, jsem kouknul na počitadlo znova. Momentálně tam je 4643. Je to poměrně velký rozdíl. V průměru přes 21 lidí za den.

Pořád si jen říkám, kdo to sem pořád chodí. 😕 Tolik lidí… Jestli to jsou lidi od nás ze střediska nebo někdo jinej. Možná sem zabrousí jen omylem, nakouknou, bez příspěvku do diskuze odejdou.

Zeptala ses mě, jestli si myslím, že jsi pěkná a já odpověděl ne. Zeptala ses mě, jestli bych s tebou chtěl být navždy a já odpověděl ne. Potom ses mě zeptala, jestli bych plakal, kdybys odešla a já odpověděl ne. Řekla jsi dost. Odešla jsi pryč, slzy padaly dolů po tvé tváři a já tě chytil za ruku a řekl: „Nejsi pěkná, jsi NÁDHERNÁ, nechci být s tebou navždy – já POTŘEBUJU být s tebou navždy a neplakal bych, kdybys odešla – ZEMŘEL BYCH.“

Už sedím doma. Byl jsem na Hané. S drahou polovičkou jsme absolvovali malé túry. Nejprve z Kostelce přes Velký Kosíř do Náměště. Druhý den, to jako dneska, potom malinká procházka z Radíkova na Svatý Kopeček.

Celkem jsme si vyvářeli. Včera jsme ztrestali rýži, kuřecí medailonky na kari (made by ourself 🧑‍🍳), dneska to odnesly špagety. 👍

Zpátky jsem jel vlakem a kus stopem – za dvě hodiny jsem byl doma.