Získávání praktických zkušeností

24. 08. 2014 Doba čtení: 3 minut

Také nemám rád to klasické mentorování – měl bys to udělat tak a tak. Nejlepší v tomhle ohledu jsou praktické zkušenosti. Většinou si tím člověk musí projít sám a poučit se sám. Stejně jako si sáhnout na horká kamna a spálit se.

Moje některé praktické zkušenosti, které jsem takto nabyl:

Nespi v lese, když prší

Schovat se v lese, když prší, je fajn, ale jen prvních pár minut. Pak tam prší stejně jako na louce. Tahle moje zkušenost je už z roku 1997, kdy jsme s Pirátem tábořili u Bukové hory. Pršelo a tak jsme stany postavil v lese, tam pršelo míň. Ráno v lese stále pršelo ze stromů, na louce už dávno ne.

Nejdřív deka, potom spacák

Když máš na spaní venku jen deku a spacák, je dobré správně zvolit, co bude nahoře a co dole – jestli nejdřív spacák a na něm deka nebo obráceně. Úplně jednoduše: k sobě péřový spacák, na vrch deku. V případě spacáku z dutých vláken obráceně – deku k sobě, spacák navrch. Péřový spacák mokrý nehřeje…

Po karimatce/alumatce/nafukovačce krásně teče voda

Krásný, hladký povrch podložky. Voda po ní teče raz dva. Stačí rozlitý ešuš nebo malý déšť a mokrý spacák je na světě.

Táhne mě to doprava

V každém druhém katastrofickém filmu to říkají. Když budeš chtít jít rovně, nepodaří se Ti to. Budeš chodit v kruhu podle své silnější nohy. Přesně to se mi stalo nedávno na keškách (viz obrázek nahoře). Tak nějak vypadala moje stopa na mapě. Chtěl jsem jít na sever, ale skončil jsem na východě. Poloměr zatáčky byl asi kilometr.

Máš taky nějaké takové prakticky nabyté zkušenosti?

Po víkendu

3. 02. 2013 Doba čtení: ~1 minuta

K tomu, jak dopadly naše první přímé prezidentské volby, jsem se už vyjádřil na G+.

Jedna moje kolegyně k tomu poznamenala, že tu je bohužel spousta lidí typu „pivo a guláš“, proto volby takto dopadly. Ale dost o tom…

 

V poslední době se mi zdály během jedné noci čtyři sny. Ale už si je bohužel moc nepamatuji. V tom jednom jsme honili hada na nějaké suché louce. Trochu výjev jak z HP. V dalším snu se pak objevil Pirát a Sršeň (jednou si spletu číslo a už mám člověka ve snu 🙂 ). No… a další si nepamatuji vůbec.

Dneska to bylo trochu výletové. Chvíli po Žamberku, abych shodil v Ingresu jeden portál a pak kešky. Pastviny (sjezdovkou nahoru), Nekoř a Kunvald (sněhem). Takže jsem celkem rád, že už sedím doma. 🙂

Trocha nostalgie

11. 01. 2010 Doba čtení: 4 minut

Při včerejším velkém úklidu jsem objevil v programu na správu telefonu sms. Bylo jich tam asi 50. Z ruzných časových období.  Bylo zajímavé si je všechny číst a vzpomínat. Pár vám jich ukážu, třeba tam poznáte tu svou (i když u některých je to celkem jasné ).

• „Prave jsem porodila prvni mimco…“
• „Vcera se mi zdalo,ze nejakej kluk vyvrazdoval nasi rodinu(mam podezdreni na tebe). a dneska o 2.svetovy valce,kdy jsem se musela schovavat, aby me nezastrelili.„
• „Mi se zdalo o Tobe. Bylo to v zime na sjezdovce, snehu bylo ani ne 1 cm a lyzari vesele lyzovali. My tam byli pesky. Tobe se chtelo spat, schoulila si se do klubicka a spala si. Ja Te pak vzal do naruci a odnesl Te dolu do asi dva kilometry vzdalené vesnice…„
• „Mne o nervozite neco povidej… Jsem se trasla jak ratlik…„
• „Vítejte v PRDtestu!!„ (ta přišla v 00:14)

No a dnes v noci se mi zdál ještě sen. Byl takový delší, rozdělený vlastně na tři části, které na sebe tak nějak (možná) navazovaly.

Část první

Snad na nějakém zámku v ložnici jsem se snažil ještě se dvěma kamarády přemístit. To obnášelo vylézt na postel (konkrétně na nebesa) a potom mezerou mezi zdí a nebesy prolézt dolů na postel. Myslím, že nás někdo honil, protože jsme spěchali. Nakonec se povedlo a ocitli jsme se myslím někde v západním Německu, v nějaké betonové zástavbě. Naším úkolem bylo hlídat a prozkoumávat okolí. S kolegou jsme se dali na obhlídku, celkem kvapným krokem nám cesta ubíhala. U vchodu do obchoďáku si nás všimla parta nějakých výrostků a začala nás pronásledovat. Utíkali jsme dovnitř a pak nahoru po eskalátorech, rozbitých eskalátorech (měly dokonce vytrhané a nakřivo dané stupně – stály). Tam nás dohnali a začali mlátit.

Část druhá

Asi obývák. U podlouhlého stolu (u zdi) sedím já a další z vás – tuším Koudy, Bachy, Olí,.. Koukáme na televizi opodál. Pak přijde Markéta ve spodním prádle, vezme si ovladač a lehne si na břicho na zem, někam si to přepne a kouká na televizi.

Část třetí

Ze začátku to vypadalo jako hokejový zápas na velkém stadionu. Prošel jsem kolem hrazení do další části stadionu a tam jste zas seděli vy (tuším, že Anička, Bachy, Evža, Koudy a další…) u stolu hned vedle mantinelu. Já přišel k vám a položil na stůl hrst (asi čtyři nebo pět) travelbugů. Hned jste se na ně vrhli a začali opisovat jejich čísla pro zalogování. A v tom mi došlo, že je to vlastně nějaký megaevent nebo tak něco a ne jen hokejový zápas…

 

Kousek zpět

18. 03. 2009 Doba čtení: 2 minut

Opět, po delší době, další příspěvek. Za tu dobu jsem stačil navštívit nějaký ten ples. Některý byl lepší, jiný standardní. A také se mi zdály dva sny, ale už si pamatuji jen jeden. Asi ti ho prozradím nejdřív. Pak se dostanu k dalším věcem.
Sen se odehrával v zámeckém komplexu, který zabral nějaký krutovládce v brnění. Když přicházel se svou armádou a zámek zabíral, všichni se schovávali kam jen mohli. Já zalezl mezi nějaké kameny u zdi, vlastně do takové malé jeskyně – nízké, sotva jsem se tam otočil. Tak jsem tam nějakou dobu přebýval. Vedle mne, u země, bylo okénko do vězení, ve kterém byl někdo uvězněn. Pak jsme najednou v tom úkrytu byli tři. Já plus mnich plus malý mnich, který chtěl něco provést (už nevím co) a pak na nás přišli. Začali nás tahat po jednom ven a já šátral v kapse po něčem, co bych mohl dát tomu vězni v okénku. Našel jsem jen kousek obyčejné tužky, tak jsem mu jí podal. Začal se smát…

No a druhá část patří samozřejmě geocachingu. Doba pokročila, máme za sebou další geovýlet našeho geotýmu a tak se nám trochu rozrostly i naše statistiky.

Také jsem se pustil do úpravy vlastního statbaru, takže klidně může vypadat tak, jak vypadá nyní. 🙂

A není problém vytvořit něco podobného pro ostatní členy týmu nebo někoho jiného. Někteří z vás také ví, že najduté gecoiny si fotím a pak následně dávám do galerie. Jeden z nedávno nalezených je i na začátku článku. Celkem se mi ta sbírka začíná pěkně rozrůstat.

PS: Gratuluji Lenikovi k první stovce. 🙂

Dál už to nejde tutlat

28. 01. 2009 Doba čtení: 2 minut

Tak na začátek, zkusil jsem na konec každého článku přidat takové malé hlasování. Prostě koukni a uvidíš. Budu jen rád, když budeš hlasovat.
A teď už k tomu nadpisu. No, nebudu to dál tutlat. Dneska jsem si byl vyzvednout své georazítko (jeho obrázek přibude snad zítra). Je takové malinkaté a skládací. Alespoň se do logbooků nebudu už muset podepisovat, jen ho prostě prostě orazím. 🙂 A je i tak malé, že i do logů u mikrokešek se vejde.

No jo, je tomu už dýl, co jsem objevil a propadl geocachingu. Skoro rok to bude. Ale loni jsem to nějak flákal. Pracuju na nápravě.

Mé statistiky jsou zatím skromné, nic moc. Ani padesátka jich není. Ale zážitků spousta. To nic, kdo nezažil, nepochopí to kouzlo (lézt půl hodiny po kolenou hlubokým sněhem a hledat kešku, letmo za chůze šáhnout pod parapet a sundat od tama mikrokešku,…). Hlavní výhodou je nesedět pořád doma, dostat se na místa o kterých ani nevím, že existují, zažít ten adrenalin a následné uspokojení z nálezu.

A ještě jeden Murphyho zákon o geocachingu.

„Věci vyndané z cache se nazpět již nevejdou. A to i když si necháte největšího plyšáka aneb vyndaná tužka je vždy delší než nejdelší vnitřní úhlopříčka.“

Ostatně, spousta z vás také aktivně hledá a nachází, že?

PS: Založíme tým? 🙂