Dál už to nejde tutlat

28. 01. 2009 - Doba čtení: 2 minut

Tak na začátek, zkusil jsem na konec každého článku přidat takové malé hlasování. Prostě koukni a uvidíš. Budu jen rád, když budeš hlasovat.
A teď už k tomu nadpisu. No, nebudu to dál tutlat. Dneska jsem si byl vyzvednout své georazítko (jeho obrázek přibude snad zítra). Je takové malinkaté a skládací. Alespoň se do logbooků nebudu už muset podepisovat, jen ho prostě prostě orazím. 🙂 A je i tak malé, že i do logů u mikrokešek se vejde.

No jo, je tomu už dýl, co jsem objevil a propadl geocachingu. Skoro rok to bude. Ale loni jsem to nějak flákal. Pracuju na nápravě.

Mé statistiky jsou zatím skromné, nic moc. Ani padesátka jich není. Ale zážitků spousta. To nic, kdo nezažil, nepochopí to kouzlo (lézt půl hodiny po kolenou hlubokým sněhem a hledat kešku, letmo za chůze šáhnout pod parapet a sundat od tama mikrokešku,…). Hlavní výhodou je nesedět pořád doma, dostat se na místa o kterých ani nevím, že existují, zažít ten adrenalin a následné uspokojení z nálezu.

A ještě jeden Murphyho zákon o geocachingu.

„Věci vyndané z cache se nazpět již nevejdou. A to i když si necháte největšího plyšáka aneb vyndaná tužka je vždy delší než nejdelší vnitřní úhlopříčka.“

Ostatně, spousta z vás také aktivně hledá a nachází, že?

PS: Založíme tým? 🙂