15. 11. 2012 Doba čtení: ~1 minuta

Víte, co jsou to smíšené pocity?

To je, když se Vám tchýně zabije ve Vašem novém Ferrari.

29. 10. 2012 Doba čtení: ~1 minuta

Je to všechno na prd.

2. 02. 2012 Doba čtení: ~1 minuta

• úspěšně jsem testoval svoji první pokusnou wherigo cache
• zjistil jsem, že i naše malé obec vydává celkem pravidelně svůj zpravodaj
• dneska ráno mi omrzla i okna v obýváku

Tak… to je asi vše.

1. 09. 2011 Doba čtení: 3 minut

Část první – telefon

Začátkem léta jsem byl nucen vyměnit telefon. Když mi někdo zavolal, já ho slyšel on mne ne. S některými z vás jsem v tomto období mluvil, takže máte praktickou zkušenost. Můj Samsung U800 Soul b po necelých dvou letech (ještě vlastně v záruce) odešel do křemíkového nebe.

Nastalo rozhodování, jaký telefon to bude nyní. Mým favoritem dlouhou dobu byla Nokia E52. Už jsem byl jen malý kousek od rozhodování, připravoval jsem se na telefon klasické konstrukce, Symbian, šedostříbrnou barvu a nemaje tucha, co mne čeká. Do toho všeho tak nějak zasáhla Bachy a vnukla mi myšlenku se na věc podívat i trochu jinak.

Hledání začalo úplně znovu. Znovu hledat, číst recenze, koukat po obchodech. Po asi týdenním boji vyhrál telefon od LG, konkrétně LG Optimus One. Říkal jsem si – no neberte to za korunu. :o)

Přechod na nový telefon byl trochu mazec. Úplně jiné ovládání, jiné všechno. Kontakty jsem přetáhl asi na podruhé a musel je pak celé smazat a začít znovu, protože se mi „ztrácely“ – prostě najednou v seznamu nebyly. I to jsem odstranil (trvalo to asi týden), kompletně smazal a nahrál znovu. Na druhou stranu to mělo i svá pozitiva – wifi a přístup ke spoustě aplikací o kterých jsem neměl ani šajnu. Na táboře jsme propadli hře Alchemy a včera to zas byla předevčírem to zase byla mapa hvězdné oblohy Google Sky Map. To jen tak na okraj.

A jako u každého telefonu – je pro mne důležité, aby uměl volat a posílat sms. Takže je to vlastně ideální telefon. :o) Víc od něj ani nečekám…

6. 08. 2011 Doba čtení: ~1 minuta

Chtěl bych toho sem toliko napsat, ale nějak mi na to nezbývá čas. Za tu strašně dlouhou dobu se toho událo tolik, že bych o tom musel psát alespoň čtrnáct dní.

Ale ano, dám se do toho a začnu zase psát.

18. 04. 2011 Doba čtení: ~1 minuta

Po dlooouhé době opět píši další článek. Chvíli to opravdu vypadalo špatně. Času jsem měl opravdu málo, a ne že by to vypadalo výhledově lépe.

Zkusím se polepšit a zase psát pravidelněji, jednou za týden až čtrnáct dní. A samozřejmě to doplňovat informacemi na twittru.

A teď k tomu dnešku a fotce vedle. Dopoledne jsem byl pomáhat pálit roští. Přiložil jsem, otočil se a ucítil smrad pálící se uměliny. Po sundání mikiny už bylo jasno. Záda jsem měl jako řešeto. Ještě dlouho byl všude cítit ten smrad.

Takhle to dopadlo. Myslím, že teprve na lampě opravdu vynikl ten následek.

Pro dnešek myslím, že je to všechno. Není to mnoho, spíš nic, ale… no… na rozjezd do bude muset stačit.

PS: Zítra taky v Galerii přibude nové panorama, právě z již zmiňovaného pálení. Další článek bude velmi pravděpodobně o focení.

16. 04. 2011 Doba čtení: ~1 minuta

Dlouho jsem tu nebyl.

Ale už jsem zpět a mělo by to být lepší…

18. 08. 2010 Doba čtení: 2 minut

Ano, je to jako pomalu objevit Ameriku, ale i tak se mi ta stará Amerika líbí.

Máte někdo potuchy, co je to IMAP? Záleží na tom? Mně ne. Kdyžtak si to vygooglujte. :biggrin: Popíšu nejdřív můj problém. Protože používám více emailových adres a přistupuji k nim z různých míst (stolní PC, notebook, prostě jinde přes webové rozhraní,…), docházelo k tomu, že někde jsem nějaké zprávy měl, jinde zase ne. Když jsem nějakou zprávu označil jako přečtenou, tak se mi již do druhého počítače nestáhla. A docházelo k tomu, že v různých počítačích jsem měl různý počet zpráv a musel jsem je na internetu třeba označovat jako nepřečtené, aby se mi opět stáhly.

Předevčírem jsem objevil, že i Centrum podporuje IMAP a tak jsem si ho aktivoval a vše se tím spravilo. A v čem je vlastně výhoda oproti doposud používanému řešení (stahování zpráv přes POP3)? IMAP udržuje tzv. on-line připojení s emailovou schránkou, takže když udělám nějakou změnu (smažu email, přesunu ho do nějaké složky) přímo ve schránce, to samé se po otevření Thunderbirda stane i u mě v počítači. A i naopak. A výsledek? Otevřu-li Thunderbirda na notebooku nebo stolním PC, vždy budu mít přístup ke stejným zprávám. Úplně stejný výsledek dostanu, když si třeba otevřu svůj email na Centrumu. Dlouho odpíraný luxus. 😎

Konečně po letech vyřešeno.

Dnes to bylo trochu techničtější, že? Každopádně mi tato změna udělala velkou radost, tak jsem se rozhodl se o ní s vámi podělit.

A jak řešíte více emailových schránek vy? Nebo máte jen jednu?

2. 05. 2010 Doba čtení: 2 minut

Další GO jste úspěšně zvládli.

Mně se zase podařilo v poslední době úspěšně dočíst sérii Temná věž od Stephena Kinga. I když mi přečtení celé sedmidílné série trvalo deset let, myslím, že to nakonec stálo za to.

První díl napsal King v roce 1982, poslední pak v roce 2004. Mezitím však z jeho pera (spíš psacího stroje) vzešlo i spoustu dalších výborných knih (např. Running Man, Vykoupení z věznice Shawshank, Zelená míle, Pavučina snů,…).

Podařilo se mi také knihy číst v poněkud zajímavém pořadí. První díl, už ani nevím proč (asi proto, že se jmenuje trochu jinak), jsem četl jako třetí. Pořadí tedy bylo 2, 3, 1, 4,… Co mne právě ve druhém díle zaujalo, byla představa dveří stojících na pláži. Jen tak tam prostě stály. Hlavní postava je dokázala otevřít, jen nevěděla KAM vedou a do KDY. Zajímavostí také je, že se v příběhu objevují i postavy z jiných Kingových knih. Někdy mají velké role, jindy se zas příběhem jen mihnou.

Víc z děje prozrazovat nebudu, protože rozhodně doporučuji přečíst. Ano, je to sedm dílů. Ano, každý z dílů má 500 – 600 stran. Ale stojí to za to (moje krize přišla na začátku posledního dílu – začínal jsem ho číst celkem třikrát). Rozhodně.

Takže pokud máte rádi trochu fantasy až sci-fi, pistolníků, jejich velkých soubojů a těch nejrychlejších reakcí, dlouhé cesty za svým velkým cílem, hurá do čtení. Pokud dočtete do konce, nebudete litovat.

Ale rychle, protože „svět se hnul“.

15. 03. 2010 Doba čtení: 2 minut

Žil byl jeden králík. Ani velký ani malý. Prostě tak akorát velký.

Putoval světem sám. Prožíval lecjaká dobrodružství.

V jedné hospodě ho málem sežrali upíři, ale naštěstí mu pomohla želva. Přesto tam ztratil jednoho z přátel. Dál už to nabralo rychlý spád. Byl přítomen u zvláštního porodu, ze kterého nevzešlo nic dobrého. Prokousal se spoustou nepřátel. Ale nakonec ho málem přemohlo něco docela jiného.

Začalo to ale úplně jinak. Králík takhle včera cestoval vlakem. Jízda mu ubíhala celkem rychle a i po předchozí kratší cestě autobusem byl celkem svěží. Občas koukal z okna ven, jak se okolí rychle míhá, občas prostě jen tak ležel na sedadle. Jednou měl takovou menší krizi, tak si malinko schrupnul. Když se zase probudil, venku začalo trochu poprchávat.

Pak se to ale stalo. Chvíle nepozornosti a králík sklouzl za sedačku! Snažil se vyškrábat ven, ale nepovedlo se mu to. Snažil jsem se mu pomoct zpět nahoru, ale cílová stanice se blížila tak rychle. Nedařilo se mi zvednout sedačku, držela jako přibitá. Obrátil jsem se k druhé sedačce a zkusil zvednout tu. Nešlo to. Trochu odtáhnout a pak zvednout – a už šla zvednout. Vrátil jsem se ke králíkovi a sedačce, pod kterou byl. Odsunout a zvednout… A králík byl venku! A to už jsme přijížděli do Ústí. Sláva! Králík je zachráněn. Tak jsem ho vrátil na jeho místo, do knížky.

A tak jsem málem přišel o svou oblíbenou záložku do knížky.